Art of Murder 2: Hunt for the Puppeteer

Obyčejnost, standard, to jsou slova, která vás při hraní Art of Murder 2 napadají o to více, kolik podobných adventur jste už odehráli. A věřte, čím více titulů to bylo, tím větší je pravděpodobnost, že byste se druhému Art of Murder měli vyhnout velkým obloukem. Na polských vývojářích (Detalion) je totiž vidět, že mají adventury opravdu rádi, což by mělo být skvělým předpokladem pro tvorbu žánrových her, ale bohužel Detalion mají adventury tak moc rádi, že se ani v nejmenším nedokáží oprostit od svých velkých vzorů. Těmi jsou např. výborné Still Life, Syberia, Paradise a celá řada dalších a dalších adventur, jejichž charakteristické znaky při hraní nacházíte skoro s železnou pravidelností. Na druhou stranu ale adventury nejsou jen žánrem pro staré a kritické hráče, kteří odehráli vše (zdravím vás), takže se pojďme podívat, čím by Art of Murder 2 mohla zaujmout začátečníky.

Prvně jistě příběhem. Ten je z počátku poměrně výrazným příslibem. Už podle názvu je patrné, že budeme pátrat po tajemném masovém vrahovi, který si říká, nebo je spíše nazýván, “loutkář“, a to hlavně proto, že své oběti zavěšuje pomocí háků a provazů jako marionety na jevišti a ještě na místě činu zanechává dřevěné loutky oděné do oblečků ze 17. století. Tedy příběh jako vystřižený z nějakého hollywoodského thrilleru, trháku, jako byl např. vynikající Fincherův Sedm s Bradem Pittem v hlavní roli. Ostatně filmová inspirace zde nekončí, samotný začátek hry velice připomíná zfilmovanou Šifru mistra Leonarda, kdy se naše hrdinka Nicole Bonnetová ocitá v Paříži v jedné baletní zkušebně, kde byl právě spáchán zločin. Nebohá zavražděná baletka leží opodál zavěšena na provazech pod roztříštěnými zrcadly (že by vrah nesnesl pohled na svůj odraz?). Za oknem se krásně vyjímá noční Paříž a zpovzdálí po vás pokukuje už teď nabručený typický francouzský polda v baloňáku, který vyloženě nesnese, když se mu nějací Američané, natož FBI, pletou do místních záležitostí. Ona Nicole se vlastně ocitá v Paříží tak trochu na vlastní pěst, a proto bude mít problém řešit vyšetřování oficiální cestou.

A bohužel to není jen problém Nicole, ale i hráče. V dnešní době je nepsaným pravidlem, že překombinovanost a používání předmětů “psa na zásuvku“ do moderních adventur nepatří. V klasickém 2D schématu nám udal směr Benoit Sokal se svou Syberií, kdy logičnost a střídmost v používání předmětů vedla jen k vypilované atmosféře a hratelnosti. Na poli 3D adventur zase určila směr Dreamfall, jež byla perfektně vyvážena co do hratelnosti i do adventurních prvků. Art of Murder 2 ještě vychází ze staré školy adventur a z nových si bere jen tu a tam nějaký okoukaný princip (zvýraznění aktivních míst na obrazovce otazníkem, volání mobilem - Syberia, focení místa činu – Still Life). To znamená, že se od Nicol dočkáme spousty a spousty kreativních řešení problémů, jako třeba zapojení antény notebooku přes lampičku na stole, protože v Paříži mají jiné napětí než v New Yorku. Nebo třeba když Nicole nechtějí pustit do sídla na Kubě. Prostě před branou postaví dva kyblíky na sebe, na ně položí polínko, na které vystoupí, a na římsu pak umístí kámen společně s krabičkou od filmu, kterou předtím uzavřela se směsí vody a tuším acylpyrinu, což má vyvolat asi takovou reakci, jako když jsme jako malí dělali granát z kindervajíčka a prášku do pečiva. Krabička za pár vteřin vystřelí, pohne kamenem, ten spadne ze římsy a zavadí o zvonek, čímž se stráži odvede pozornost a Nicole tak může beze všeho přelézt zeď sídla. Uf! Promiňte mi ten spoiler, ale chtěl jsem jen poukázat na bláznivost některých řešení úkolů, nebo lépe jejich nereálnost. Stručně řečeno MacGyver hadr. A nebojte se, ono i na takovou příruční bombu smontovanou z plechovky, drátku, baterek a zapalovače taky dojde.

Nemyslete si ale, že by po vzoru klasických adventur docházelo k nějakým výrazným zatuhnutím na každém kroku. To ani ne. Předmětů je sice hodně, ale na druhou stranu je hra dost omezená, protože se odehrává vždy jen na pár uzavřených lokacích. To je zcela zřejmé např. na mapě Paříže, po které cestujete autem a máte vyznačeno vždy několika vlaječkami kam se ubírat. Bohužel, nebo zase bohudík, je to jen iluze, protože můžete kliknout jen na jednu jedinou. Tím se dostáváme k faktu, že hra je velice lineární, což samozřejmě adventury bývají, ale někdy vám dají aspoň trochu prostoru vyřešit něco dříve a k něčemu se vrátit později. V Art of Murder 2 takovým způsobem neuspějete, hra vás nikam jinam nepustí, dokud nevyřešíte, co vyřešit máte. Ovšem nelze to brát jako nedostatek, ale právě jako logický prostředek k tomu, jak zamezit přílišnému překombinování předmětů a jejich používání a přitom vycházet z klasického schématu adventur, i s jejich typickou hratelností.

Tím bychom se mohli dostat ke zpracování. Stejně jako celá hra je standardní a ničím nevyčnívá, i zpracování je naprosto poplatné obsahu. Montmartre vypadá jako Montmartre, Paříž jako Paříž, na Kubě se cítíte díky červeně počmáraným zdem a Che Guevarovi opravdu jako na Kubě. V dálce občas spatříte projet auto, traktor, v popředí na ulici zase přejde pár chodců. Animace docela hezky doplňují celkem pěkně renderované prostředí.

Bohužel ale... Je tu stále to ale, které vás při hraní celé hry napadá. Ať se s Nicole snažíte vytahat z fontánky pár euro a vyhrát v automatu obnos, kterým byste mohli zaplatit vyhotovení fotografií, ať s Nicole procházíte knihovnu ve španělském krámku a vidíte zde pospolu v regálech Dostojevského, Tolkiena, Alchymistu a Švejka, říkáte si, to je ale hezký a milý nápad. Celkově je však hra příliš obecná, neosobní, nadmíru si bere inspiraci ze svých vzorů, ale ani jedinému nedosahuje byť jen po kolena. Snad za to mohou nevýrazné postavy a dialogy s jejich charakteristikou – to už jsme viděli stokrát. Snad za to může samotná Nicole Bonnetová, vyšetřovatelka FBI, která se ani na práci detektiva moc nehodí. Přece jen jsme si v adventurách zvykli na charismatické jedince s velkou osobností, jako je Gabriel Knight, George Stobbart nebo Kate Walker. Co si budeme povídat, Nicole je takové trdlo. Přitom hra je docela vážná, jestli se něčemu uchechtnete, tak spíše nedopatřením. To je možná také problém, že adventury tohoto typu si často dělají pro odlehčení legraci nejen ze všeho, ale také samy ze sebe. Na tom ovšem Art of Murder 2 nestaví. Je to jen dobře udělaná hra, o které bychom mohli říct, že se vývojářům celkem povedla, zkrátka slušně odvedená standardní práce, ale nic víc.