Blazing Angels II: Secret Missions of WWII Recenze Blazing Angels 2 - Secret Missions of WWII

Blazing Angels 2 - Secret Missions of WWII

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

23. 10. 2007 22:00 1
Reklama

Tenhle text po mně chtěl Tomáš už někdy před dvěma týdny - kéž by dvojka Blazing Angels stála za takhle mamutí skluz! Jenže pište něco o hře, co nevyniká vůbec ničím, ani svojí nijakostí. Protože první BA nebyla úplně marným produktem (leteckých arkád z druhé světové války nemáme nějaký zásadní přebytek), člověk tak nějak čekal, tak nějak doufal, že pokračování posune laťku zábavy když už ne rovnou do jiné letové hladiny, tak alespoň o pár stop výš. Houby s voctem. Přijde mi až skoro bizarní, že na tomhle jednoduchém konceptu lze něco zásadního zpackat. Jasně, jednoduchá arkáda nerovná se jednoduchý design a často ty nejtriviálnější hry zaberou nejvíc času při balancování jednotlivých mechanismů, jenom chlapci a děvčata z rumunského Ubisoftu zmíněný čas nejspíš natvrdo prochlastali.

Mechanismus jedna: střelba do nepřítele. Probíhá tak, že cíl dostanete do svých miřidel a stisknete příslušnou klávesu / příslušné tlačítko. Je to primitivní a zcela v intencích zvoleného žánru. Už dávno to přesně takhle uměl Freelancer, dojem z letu byl skvostný, a byť druhá světová neprobíhala ve vesmíru, BA mají přece k realitě podobně daleko. Žel, podobně daleko mají ke skvostnosti letu, s libovolnou stíhačkou se tu vzduchem příšerně ploužíte, položení stroje na křídlo připomene převalujícího se tuleně a hráč, dychtivě očekávající vyfantazírovanou dynamickou akci, trpí. Ono je fajn říct si: "Nepotřebujeme simulovat letový model Spitfiru," ale neznamená to, že letový model nepotřebujeme vůbec. Ono je fajn říct si: "Co na tom, že odezva ovládání je krapítek zpožděná," ale výsledkem je adekvátní peklo.

Mechanismus dva: radar. Na něm tečky a za těmi se honíte tam a zpátky, nahoru a dolů, přes ucházejícím způsobem modelované kopce a města. Vyčíst z radaru konkrétní informaci je ovšem stejný porod, jako vyčíst konkrétní informaci z emo-recenze rozervaného externisty. Hm, víte co?

Blazing Angels 2 - Secret Missions of WWII
i Zdroj: Hrej.cz

Pojďme rodit!

Takže proč jsem Tomášovi tenhle text odevzdal pozdě: sešlo se toho víc. Skočila na mě rýmička. Přišla uzávěrka LEVELu. Malovali mi chodbu. A ta hra je prostě hloupá. Fakt jsem se těšil na bezuzdné dobrodružství v mracích a dostal jen útrpný port z konzolí, který se bez gamepadu nedá hrát, s gamepadem je to nuda, a k tomu mi tahle nuda na počítači, kde BioShock nemá problémy s rozlišením 1680x1050 a miny pouštím s padesátinásobným anti-aliasingem, bezostyšně cuká. Romantická atmosféra nebeských jezdců? Ani co by se za nehet vešlo. Změny oproti prvnímu dílu? Minimální.

Tu rozkošnou stylizaci, co teče z promo obrázků, uvnitř v podstatě nepotkáte. BA2 je po většinu času až překvapivě ošklivá a nikam jí nepomáhají comicsová intermezza, jejichž pitomost je sice cílená a cool a cheesy, ale pořád zůstává jen tou pitomostí. I leteckou kuklu, brýle a flašku brandy jsem si připravil, jak moc se mi chtělo být k téhle hře vlídný. Jak se do hangáru volá, tak se z hangáru... říkal jsem si. Trochu té lidské slušnosti a tak. Jenže BA2 to bylo fuk, prostě se rozhodla mě nemít ráda od prvního spuštění, nahodila takové poměry hlasitosti zvuku a hudby, že jsem sotva slyšel vrčet motor spiťáku v tutoriálové misi a nic nepomáhalo laborovat s nastavením v menu. Tohle si na recenzenta můžete dovolit, když se zrovna dobře vyspal, posnídal kafe a tiramisu, za oknem se na něj směje sluníčko a pod oknem omdlévají davy fanynek. Na mě pod oknem čekala řvoucí pumpa, co doplňuje zrní do pekárny, sluníčko se šklebilo mým osmatřicítkám a za dveřmi malíři zvesela drhli starou omítku a roznášeli ji tam a zase zpátky. Pohoda jazz.

Blazing Angels 2 - Secret Missions of WWII
i Zdroj: Hrej.cz

Je čas zavolat H.V.

Brzo jsem taky zahodil myš, se kterou to rozumně ovládat nejde, a musel volat Honzovi Vitíkovi, ať mi kouká vrátit ten půjčený gamepad. A já nevím, jestli jste někdy volali Honzovi Vitíkovi, ale už za to jdou hře minimálně dva body dolů. Už byla řeč o tom, jak se BA2 jen veze na křídlech skvělé Secret Weapons Over Normandy? Přísně tajná letka, experimentální letouny Luftwaffe, to všechno jsme tu tehdy měli v podstatně zajímavějším balení. OK, některé zdejší mise mi zvedly obočí - především Káhira - ale vždycky šlo o chvilkové nadšení v moři zoufalství. Ne že by snad celá hra byla až TAK špatná, jenom se vleče tempem rolující B-17 a nešetří zásekovými místy, co nejsou výzvou, ale ztělesněnou frustrací.

A když to vezmu kolem a kolem (a věřte mi, že už toho mám fakt po krk a radši nemyslet, jak je na tom Tomáš), pár měsíců zpátky mě Attack On Pearl Harbor chytnul podstatně víc. Nepředstíral, že je velkolepou hrou a sestřelovat v něm zera byla zábava. Při hraní BA2 jsem skoro zapomněl, co to slovo znamená.

Blazing Angels II: Secret Missions of WWII
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Nastavovaná kaše průměrné chuti a podprůměrného zpracování. Na konzolích ještě ujde, na PC s ní neztrácejte čas.

Co se nám líbí a nelíbí?

Rozmanitost a "divokost" prostředí, tu a tam v misích problesknou zajímavé nápady.
Těžkopádnost ovládání, mizerná optimalizace, nevybalancovaná obtížnost.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama