Call of Duty: World at War

Že se slavná válečná série Call of Duty nezastaví na pořadovém čísle 4, to už se tak nějak tušilo dopředu. Ono když už jednou člověk prodá 10 milionů kopií třetího pokračování, má jistotu, že něco dělá dobře. A kouká, aby mu to nějaký ten pátek, neřkuli pátky dva a třeba i víkend a pondělí a zbytek týdne navrch ještě vydrželo. A přece se s očekávaným ohlášením pátého dílu s podtitulem World at War nějaké to překvapení vylouplo, přece se nějaká ta malá kontroverze zakousla. První spojená s časovou lokalizací čtvrtého pokračování, které se po (doslova) krátké zastávce ve žhavé současnosti vrací zpět do teplého lůna své bellum mater, do ulic a houštin druhé velké války. Ta druhá spojená s návratem vývojářů z Treyarchu, kteří se po povedeném intermezzu Infinity Ward, vrací za dobře seřízená mířidla CoD s úmyslem napravit svou pošramocenou pověst.

Číslo 5 žije

Jenže jak překonat hned dublovaně odtažitý postoj fanoušků, jak se přenést přes to všeobecné očekávání ne příliš zajímavé vaty, která má vyplnit čekání na „konečně pořádnou šestku“? Za Call of Duty 3 vysloužil si Treyarch nálepku notorických skriptérů a vývojářů, kteří jsou za dobře s horkou jehlou šibeničních termínů, World at War má ale všechno tohle negativní přepětí umlčet. Pochybovačům hodlá zapchat rozšklebená ústa netradiční Pacifickou kampaní a na poměry série nezvykle vysokou mírou syrovosti a válečné brutality. Dospělá hra pro dospělé lidi. Unikátní válečný zážitek. Válka jak ji neznáte. A spousta dalších emotivních sloganů následuje.

Pacifické bušidó

Ale zpět k faktům. World at War nabídne dvojici válečných kampaní, když vedle amerického tažení Pacifikem představí také bitvu o Berlín v podaní sovětských stachanovců. A přece je hlavní důraz v prvních prezentacích kladen převážně do Pacifiku, jedná se totiž o bojiště nesmírné vzácné a špičkovými tituly většinou opomíjené. Ostatně vytvořit v pacifických podmínkách něco jiného, než zelené koridory plné lumíkovsky skomírajících Japonců, to byl pro systémy starších generací oříšek z řádu neřešitelných. Doba ale pokročila a Treyarch slibuje autentický zážitek jak na poli bujné fauny, tak co do válečné taktiky a bojového nasazení japonských protivníků. Těšit se tak můžeme na širokou škálu ďábelských guerillových taktik – nepřátelské jednotky budou hrát mrtvé brouky, aby ve správný moment vyskočily a pobily postupující Američany ze zálohy. Překvapí nás střelci ve vysoké trávě či zákeřní japonští snipeři, kteří se budou přivazovat k vysokým palmám a decimovat jednotky námořní pěchoty nečekanou palbou – nikoliv však likvidační. Patřilo k běžné taktice vojáka pouze zranit a skutečné cíle vybírat až ze zdravotníků a kamarádů v boji, kteří se mu nezištně vydali na pomoc. Výčet nepřátelských úskoků a pastí tím však ani zdaleka nekončí, indicie tak zatím směřují směrem, který bychom ve hře typu Call of Duty jedině uvítali – pomalejší a přemýšlivý postup, hledání alternativních cest (ostatně na možnost dokončit misi několika cestami/způsoby klade Treyarch obzvlášť velký důraz) a široká interakce s okolím.

Hoří má panenko

Je-li řeč o okolí, Treyarch zapracoval na výborném enginu z CoD 4 a rozšířil ho o několik pro Pacifik klíčových prvků. Předně se objeví nerozlučný kamarád námořní pěchoty - plamenomet (jako zbraň nezbytná pro „bezpečné“ čištění vysoké trávy) a ruku v ruce s ním i hořlavé materiály – podobně jako v chystaném Far Cry 2 tak bude možné vypalovat louky a stromy a z přiflambovaného ryku Japonců následně počítat ušetřené náboje. Ostatně projeví se zde také již zmíněná větší dospělost hry – s pohledem na škvařící se nepřátele (ale i přátele – nádrž s benzínem na zádech dokáže být v přestřelce krajně nepraktická a výbušná věcička) jednoho nějaké myšlenky na romantická klání hrdých samurajů rychle přejdou. Spálenou kůží ale hrátky s fyzikou nekončí – nově bude možné střelbou zcela rozbít, či chcete-li doslova upilovat, větve a dřevěné trámy ostrovních bunkrů a chýší. Dočkáme se také historicky prvního plavání v sérii a s ním i působivých pohledů na podvodní imploze granátů a jiné zábavné pyrotechniky. Však taky bude vody a příležitosti smočit si bagančata až až.

Víc hlav, víc headshotů

Co jistě přijme obec hráčská s neřízeným nadšením je zpráva o prvním kooperativním multiplayeru v sérii – až pro čtyři v režimu online, pro dva pak prostřednictvím split-screenu na jedné konzoli. Obtížnost by se měla přizpůsobovat automaticky v závislosti na počtu hráčů a jejich skillu. Klasický multiplayer pak vyjde ze super-úspěšného Modern Warfare – vždyť jen šílenec by měnil principy v současnosti nejhranějšího multiplayeru napříč všemi platformami. Systém odemykatelných perků a automatického matchmakingu se navíc rozroste o speciální „squad systém“, jenž umožní formovat kompaktnější a organizovanější jednotky uvnitř nahodile poskládaných skupin hráčů. Mělo by se de facto jednat o odbodu již dnes fungujícího „party systému“, vylepšenou o možnost respawnovat poblíž členů vlastní jednotky a používat na mapě taktické waypointy. Návrat do multiplayeru hlásí také vozidla.

Novinek je zdánlivě habaděj, nemastný, neslaný strašák jménem CoD 3 však palmový háj Treyarchu obchází stále. Guerillové taktiky japonské armády zní na papíře výborně, při nejlepší vůli si však nedovedeme představit, jak by mohlo něco podobného fungovat bez nekonečné záplavy skriptů. Na vlastní kůži se však přesvědčíme až na přelomu letošního roku – oficiální info sice tvrdí „do konce fiskálního“, ale letošní podzim taky není termín z říše nereálných. Treyarch přece spěchat umí.