Gobliiins 4

Hned v menu, které je důvtipně zpracované jako herní lokace, se můžeme seznámit s třemi gobliny pracujícími v detektivní agentuře a jejich schopnostmi. Tchoup mluví a sbírá předměty, což je očividně moc intelektuální činnost pro Stucca, který strká do těžkých kamenů nebo mlátí živočichy do hlav. Zbývá ještě Perilius, který ovládá magii. Ta se projevuje nepředvídaně a na každém předmětu jinak, od levitace až po ressurekci. Už tady se také seznámíme s poněkud pochybným smyslem pro humor, kterým nás hra bude oblažovat. Spočívá v tom, že jeden z goblinů projeví nějakou neobratnost, jako třeba zakopnutí, a ostatní se mu pak půl minuty smějí. Opravdu... Není to i na gobliny maličko stupidní? Co to ukazuje hráči? Že dobří přátelé nemají z ničeho větší radost, než když se jednomu z nich něco nepovede? Tito tři členové detektivní agentury jsou přes svůj pochybný morální kredit brzy povoláni do služeb krále goblinů a najati, aby našli jeho ztraceného bližního. Tady nastupuje role velectěného hráče, který dostane tři detektivy pod nadvládu své mocné myši.

A co mám proboha vyvést tady?

Gobliiins se tváří jako adventura, ale ve skutečnosti má mnohem blíže k logické hře se silným příběhem. Každá lokace je zvaná levelem a goblini v ní musí splnit určitý úkol, teprve potom je jim dovoleno jít dál. Hratelnost tedy spočívá v kombinovaní schopností goblinů a používání předmětů. Hráč před sebou nemá otevřený svět, ale opravdu jen řetězec obrazovek vyvedených v zastaralé grafice, s úkoly, jejichž řešení není vždycky docela logické. Hned v prvním levelu je například nutné zjistit, kde se nachází ostatní detektivové. Řešení není možné vymyslet, protože spočívá v utržení květiny, vložení oné květiny do vázy, všimnutí si malinké chvějící se tečky, která z květiny vypadne, a použití lupy na onu tečku, z které se vyklube mluvící moucha mající danou informaci. Samozřejmě ne všechny úkoly ústí v takto výstřední postup, přesto je často třeba prostě zkoušet použít předměty v inventáři na okolní krajinu spíš než uvažovat, co by bylo logické.

Jako z jiných časů

Hra nezná funkci save, což je na jednu stranu úleva, protože se o ni nemusíme obsesivně starat, na druhou nepříjemné, potřebujeme-li rychle vypnout počítač a nechceme zároveň ztratit komplikovanou část postupu v řešení. Aby hráč nemusel hrát vždy úplně od začátku, je každá úroveň označena kódem, který jde použít pro její načtení, anulující zároveň jakékoliv změny, které v ní minule učinil. Většina levelů není tak dlouhá, aby bylo opakování části řešení neúnosné, ale některé pozdější jsou dost složité, a když vám počítač spadne těsně před jejich dokončením, budete dost dlouho proklínat tento podivný systém znemožňující uložení postupu v jakoukoliv chvíli. Celkem je úrovní 16, což je docela málo, zvláště vezmeme-li v úvahu, že nejde o lokace v pravém slova smyslu, poslouží jen jednou, nejde se do nich vracet. Svět sám je bláznivý a bez nějakých ambicí o vyvolání iluze fungujícího celku. Je spíše fanatazijní: obří mluvící zvířata, barevné krajiny.

Definice, preference

O tom, jestli pro vás budou Gobliiins přijatelnou hrou, nebo ne nakonec rozhodne, proč vlastně hrajete adventury, co je na nich pro vás nejdůležitější. Pokud vám záleží na příběhu, sžití se s postavou a tedy jakési simulaci reality, která je zábavnější než to, co zrovna žijete, čtvrté pokračování příběhů malých skřetů není pro vás. Stejně tak většina estétů nebude nadšena. Ti z vás, kteří se rádi tvrdohlavě pachtí s puzzly a přemýšlejí, který předmět na co použít, ti, kteří před spaním nadšeně luští Sudoku a čtou útlé humoristické romány, budou gobliní detektivní agenturu milovat.