Hearts of Iron 3

„Já si stejně myslím, že jsme se měli bránit.“. „Ale co to meleš, dyť by nás Němci roznesli na kopytech, podívej na Poláky!“. „Ale Poláci neměli naše pevnosti, který jsme odevzdali bez boje, tam bysme je zastavili!“. „A co letectvo, hm? Hm?“. Zažili jste někdy takové dohady? Určitě ano a nejspíše v hospodě u nějakého lahodného moku s přebytkem alkoholu a v každém se probudil malý stratég či alespoň poručík mající v torničce maršálskou hůlčičku. Nu, s Hearts of Iron přišla možnost, jak tento spor virtuálně rozseknout. Ne se stroprocentní věrností, faktor X (to není ta pěvecká soutěž) nikdy nejde postihnout, ale s velkým citem pro socioekonomickou a politickou věrnost tehdejší situaci. Což je vznešený způsob, jak říct, že pokud jste hru rozjeli za Československo, byli jste v hajz...problémech.

Dovolte starci ještě jedno zavzpomínání, které snad trochu přiblíží těm, kteří ještě ani kláveskou neokusili chuť tohoto dryáku, pravého ducha Hearts of Iron. Hru jsme koupili s mým spolubydlícím na vysoké škole, podobně zatvrzelým stratégem (každý jednu, vy piráti!) a večer před důležitým cvičením jsme se rozhodli „trochu ji zkusit“. Po několika hodinách, kdy nám rozplizlou hudbu nahradila ta z vlastního arsenálu a sdělování si diplomatických a válečných úspěchů, jsme zjistili, že u hry sedíme dvanáct hodin v kuse a cvičení už běží. Jenže systém „ještě jednu divizi a jdu spát“ fungoval skvěle. I přesto, že mne nakonec Japonci vypráskali z Mandžuska poté, co jsem zjistil, že mou čerstvě vyrobenou atomovku nemá v roce 43 co nést nad Tokio, a jeho Reich zjistil, že snaha vylodit se v Británii může zlomit východní frontě vaz ještě před Stalingradem.

Nesnažte se hru porazit, tuhle musíte prostě pochopit

Proč tu stařecky slintám o jedničce? Jednoduše proto, že trojka je vlastně pořád „jen“ jedničkou, která prošla malým faceliftingem a mnohem větším vylepšováním vnitřních orgánů. Ale to hlavní, srdce a duch zůstaly, a to je nejdůležitější. Pokud hrajete za Československo, pořád jste v hajz...problémech. Opravdu, zkusil jsem to ještě jednou. Třetí Hearts of Iron jsou stále tou ultrahardcore strategií, která vás nutí starat se o bagančata stejně jako o nosiče jaderných zbraní. A to až v takové míře, kdy se běžný hráč, pro nějž je pojmem strategie třebas Red Alert, s pláčem uteče k nejbližšímu důstojníkovi prosit o přeložení ke kuchařům. Tady se totiž musíte starat o vše. Nejen pohyby jednotek, to už je jen tvrdě vydřená odměna. Musíte zajistit dostatek prostředků pro výrobu, spokojenost obyvatelstva, aby vyrábělo, diplomaticky dost času, aby bylo kdy vyrábět (pokud hrajete od roku 36 a za neagresivní stát) a obhospodařovat celý ten státní kolos. Není nic lepšího než mít obrovitou tankovou armádu, které dojde nafta po týdnu přesunu.

Můj poradce není takový blbec jak jsem si myslel

A proto jsme dostali do vínku první z vylepšení, automatizaci. Prostě předáte jedno či více odvětví, o něž se musíte starat, do rukou AI. Nemusíte se tak starat o výzkum, výrobu, špionáž... jak je libo, prostě se věnujte tomu, co vás baví. Jde to i u diplomacie. Ta se opět pohybuje v rámci smluv a definuje váš stát na pyramidě, na níž se promítá vaše přilnavost k jednomu ze tří politických vrcholů – Spojenci, Osa, Kominterna. Svou polohu ovlivňujete všemi diplomatickými činy včetně obchodních dohod. Samozřejmě je klíčové, jak velký a silný váš stát je. Na Čechoslováky každý zvysoka kašle a nějaká významná smlouva je výsledkem mnohaměsíčního soustředěného snažení. Přibyl i nový prvek hrozby, kdy mezi některými sousedícími státy dominuje tento prvek a znesnadňuje uzavírání dohod. AI se dokáže docela dobře postarat i o diplomacii, ale většinou převyšují ekonomické zájmy nad ideovými, a tak můžete brzo zjistit, že díky složité síti smluv váš demokratický stát pluje směrem k Ose. Což není vždy ke škodě. AI občas nějaký přehmat samozřejmě udělá. Jednou jsem ji nechal obstarávat výrobu a produkci a jelikož jsem ještě (!) neměl velkou motorizovanou armádu, zásoba nafty šla rychle do háje. Jenže jakmile jsem spustil výrobu tanků, koukám, že není čím naplnit nádrže. Ale to jsou jen menší výpadky, celkově je třeba AI pochválit, že vcelku dobře plní svou roli a nenechá vás ve štychu. Je to velké vylepšení, protože ne vždy máte chuť hrabat se v mikromanagmentu, a to jste dřív museli. Jinak jste vybudovali kolos, který stál na hliněných nohách a velmi rychle se sesypal.

Dal bych si Vídeň. A ne, nemyslím to kafe, soudruhu Koněve.

Za nejlepší novinku ale považuji systém „inteligentních štábů“. Každému štábu alias HQ můžete zadat konkrétní cíl útoku a on se dle svých možností zařídí. Zadejte veliteli menšího frontu lokální cíle a on zbuzeruje pár plukovníků a jde dobývat kótu. Zadejte jako velcí lenoši Žukovovi, že chcete Prahu, a on zmobilizuje celou Rudou armádu, aby splnil rozkaz. A udělá to, pěkně prosím, dobře! Umělá inteligence zde nedělá chyby a postupuje poměrně vyspěle. Nejlepší na tom všem ale je, že HQ vám po zadání cíle sdělí, kolik jednotek konkrétního typu by na splnění potřebovala, ty vám naskáčí do výrobní fronty a je na vás, zda to schválíte, či ne. Tleskám, konečně mám pocit, že spolupracuji s reálnými veliteli a ne jen fotkou bez názoru.

Nicméně pořád je co vylepšovat. Zaprvé celkovou připravenost hry pro trh. Opět je zde spousta bugů, o technické neodladěnosti (nekonečné loadingy a sekání i na silných strojích) nemluvě. Při některých bitvách vás z atmosféry vytrhávají absurdně nízké ztráty, občas se hra zatvrdí a v určitém datu spadne, což by měl opravovat nejbližší patch. Vadí mi i neflexibilnost při výzkumu. Nejde zadat cíl výzkumu, vždy musíte prolézat haldu nepřeberných tabulek a zadávat výzkum po jednom, což je zbytečné. Při rychlosti výzkumu totiž vždy zapomenete, co ještě je třeba. Jinak ale přináší Hearts of Iron 3 to, co bychom chtěli. Silnou a propracovanou strategii s možností měnit drobné historické momenty, které mohou být mávnutím motýlích křídel, jež změní kurz historie. Ne tolik, aby to působilo absurdně, ale dost na to, abyste měli radost z toho, že se vaše činy někam promítají. Mimochodem, „mému“ Československu se podařilo opevnit srdce = Čechy (sorry Petře, Morava i s Brnem je moc placatá na bránění), uzavřít neskutečnou smlouvu o neútočení s Hitlerem... načež nás během několika týdnů smetlo Maďarsko posílené německou technologií. Samozřejmě ještě tím, že Spojenci se na nás vykašlali a z jedné pevnůstky holt stát neuděláte...