Killing Floor

Londýn, léto, turistická sezona. Měl by následovat typický obrázek rušné metropole, jenže všechno je jinak. Běžný cvrkot města a okolí se změnil v noční můru. Ve vzduchu to začalo smrdět hnijícím masem a místo Angličanů teď zemi ovládají hordy zmutovaných ubožáků. A co víc, nemají zrovna dobrou náladu. Tajné experimenty pro armádu se zase jednou podělaly...

Od modu k plné hře

Nová kooperativní řežba Killing Floor od Tripwire Interactive dává možnost vcítit se do role člena přeživší skupinky vojáků a policistů, na které se zlo doslova valí ze všech stran. Nečekejte žádnou taktickou záležitost, tady jde o řež vpravdě painkillerovského typu. Agresivní nemrtvé, jež jsou plodem nepovedeného genetického výzkumu, totiž budete v bristkém hlavním městě a okolí likvidovat nikoliv po desítkách, ale po stovkách, ba tisících. Důležité je přežít, selhání se nepřipouští. Westminster si prohlédnete jindy.

Killing Floor, Killing Floor... že už jste to někde slyšeli? Příznivci Unreal Tournamentu 2004 se hlásí. Tenhle název totiž původně nesla hororová modifikace právě pro UT 2004. Nástavba si začala žít svým vlastním životem a podobně jako Red Orchestra v rukou lidí od Tripwire dozrála do stavu plnohodnotné hry. Studio se chce s tímto titulem především svézt na aktuální vlně oblíbenosti kooperativních akcí, jež byla vyprovokována loni s Left 4 Dead od Valve. Killing Floor stejně jako zmíněný podzimní hit stojí a padá s kooperativním režimem pro více hráčů, klasický single-player zde funguje jen coby seznámení s herním prostředím.

Ustřelím vám kebule, nemrtví

Přiložme prst ke spoušti, nastal čas naporcovat pár tun zhnilého masa. Je chladno, skoro tma a v trávě zpívá cvrček. Ocitám se u polorozpadlé farmy, parťáci svítí baterkami do nějaké korby, jdu se také podívat. Uvnitř leží lidská hlava a kus paže. Asi předzvěst toho, co nás za chvíli čeká… V dálce už se ozývá nelidský řev a dusot, jsou tu první mutanti, boj začíná. Šest lidí jde v rojnici vstříc peklu s pocitem naplněného osudu. Mám husí kůži, jak tohle jenom dopadne?

Atmosféra je obvykle to, co dělá dobrou hru, a Killing Floor (KF) skutečně umí vtáhnout do akce. Pokud platí pravidlo, že ve více lidech se hrůza snáší lépe, KF je toho důkazem. Kooperativní režim je ostatně hlavním tahákem. Akce se může zúčastnit až šestičlenné komando, které pak v každé mapě (je jich celkem pět v základu a další přibývají od komunity) čelí pravidelným vlnám mutantů. Již na druhou obtížnost Normal hra poměrně přitvrzuje a v závěrečných nejtěžších vlnách, kdy už na vás počítač posílá ty nejsilnější jednotky, je potřeba kalkulovat, kdy pálit do hnilobného davu, kdy se uklidit za parťáky, kdy dobít zásobník a popřípadě i zdraví. Pokud přesto krvavou řež nepřežijete, stanete se pozorovatelem a čekáte, než zbytek týmu aktuální vlnu zlikviduje. Nemusíte ovšem zůstat pasívní. Několikrát jsem se stal svědkem toho, jak si s polovinou vlny (např. sedmdesát mutantů) musel poradit poslední borec v poli a ostatní „diváci“ se mu rozhodli pomoci alespoň tak, že mu kontrolovali situaci za zády a přes mikrofon hlásili, co se děje v místech, kam se zrovna nedívá. Pěkné!

Styl boje je do značné míry ovlivněn herním prostředím. V uzavřeném komplexu (například biolaboratoř, panský dům) bývá těsno a často dochází k infarktovým strkanicím. Jiný způsob boje se zase provozuje v otevřené krajině (farma, zákopy, Londýn). Tam je vhodné držet se při sobě v kruhu a mít tak všetranný přehled o situaci. Když už jsme u designu misí, musím si poprvé v recenzi postěžovat. Tvůrci slibovali otevřený a nelineární způsob boje, možnosti lákání monster do pastí a naprosto volný výběr střetu s vlnami. Ve výsledku se zůstalo někde na půli cesty. Děje se vlastně jen to, že se mutanti prostě respawnují nedaleko místa, kde se zrovna nachází někdo z jednotky. Takovou hordu stačí vykosit, poodběhnout do jiné části mapy a hle, líheň nemrtvých se taky přestěhovala.

Do boje nalehko

V Killing Floor se setkáte s celkem devíti typy potvor od základních pěšáků, přes ječící ženské, zvracejícího tlusťocha až po závěrečného bosse. Vyřídit je všechny můžete dlouhým seznamem zbraní od sekery po raketomet, které si kupujete o krátkých přestávkách mezi vlnami v army-shopu. Ovšem pozor, do boje se smí jít jen s patnáctikilovou zátěží, což vám dovolí pobrat akorát dvě zbraně (jednu primární a jednu menší záložní), "neprůstřelnou" vestu a nějaký ten zásobník. Zátěžovým limitem se autoři snažili eliminovat výskyt po zuby ozbrojených zabijáků.

Do složení týmu a jeho výbavy promlouvá přítomnost jistých RPG prvků. Každý člen má totiž v týmu svou funkci, ve které se může zdokonalovat. Mužstvo se může skládat z medika, ostrostřelce, plamenometčíka a podobně. I když se v praxi levelování nijak extrémně neprojevuje, je občas příjemné dostat se do týmu, kde se to frčkami jen hemží.

Dietní pokrm

Technické zpracování a vůbec celková prezentace hry neohromí a tady strhávám body podruhé. Killing Floor je zkrátka vydáváno jako levnější titul (dostupný exkluzivně přes Steam) a na pompéznost si nepotrpí. Hra dokonce nemá ani intro, které by vás uvedlo do děje. Nehledejte zde ani nějakou ucelenější kampaň, KF toho v základu vlastně nabízí docela málo, jen pár multiplayerových map, tréninkový singleplayer a editor. Pocit stereotypu je naštěstí oddálen díky činnosti amatérské komunity. Kreativci mohou využít přiložené nástroje pro tvorbu nových levelů a už jich také pár desítek vzniklo. Aby ne, vždyť Killing Floor má freewarovou scénu v rodokmenu.

I s hubeným základním obsahem však dokáže Killing Floor výborně bavit a to je hlavní. Pokud vás tedy již omrzel Left 4 Dead nebo si kooperativní multiplayer chcete vyzkoušet úplně poprvé, s touhle hrou se nespletete.