Monsters vs Aliens

Stává se pravidlem, že kromě animovaných pohádek produkovaných firmou DreamWorks se vedle filmu vždy dočkáme i herní adaptace. Nejinak je tomu s aktuálními Monsters vs Aliens neboli Příšeráci proti Vetřelcům. Že jsem v perexu zmínil Strážce, není jen tak náhodou, protože Monsters vs Aliens hrají na podobnou notu silných superhrdinů se speciálními schopnostmi, přizpůsobenou mnohem mladšímu publiku, tedy hlavně dětem.

Příběh hry je podobný filmovému. Velice akční a legrační generál s raketovým batohem a vždy připraveným padákem má tajný a nadmíru důležitý úkol, utajit a izolovat všechna Monstra před nic netušícími občany. Opravdu, nezdá se to, ale takové příšerky, nebýt tajného armádního programu, byly by snad úplně všude. Můžeme uvažovat, jestli je spravedlivé Monstra věznit v tajné základně, ovšem o to tu nejde. Svět má jeden nemalý problém a tím je ďábelský mimozemšťan Gallaxhar a jeho nekalé choutky k zotročení lidstva v honbě za quantoniem (jakási mimozemská látka, co obsahuje obrovskou sílu). Na scénu tedy nastupuje čtveřice superhrdinů:

Susan – roztomilá mladá dívka, kterou před svatebním obřadem zasáhl meteorit a ona vyrostla do nečekaných rozměrů a mimořádné síly. Zvláštní znamení! Nemá ráda, když ji lidé nazývají Monstrem! Sice asi dvacetimetrová, ale pořád tatáž sympatická Zuzanka.

B.O.B. – modrá jednooká slizka, která nezkazí žádnou zábavu. Může se přelévat, může se natahovat a hopsat. Jejím (nebo jeho?) celoživotním snem je opalovat si modrý sliz na příšerácké pláži (monster beach).

Missing Link – chybějící článek mezi tím, co vylezlo na počátku z moře, a člověkem rozumným (nebo nerozumným?). Je to obojživelník, takže se vesele připlácne na jakýkoli povrch a po něm může šplhat i třeba hlavou dolu.

Dr. Cockroach – šílený profesor, který experimentoval s lidskou a švábí DNA. Bohužel také na sobě, což mu na kráse zrovna nepřidalo.

S prvními třemi superhrdiny se setkáme rovnou v singleplayeru a s Dr. Cockroachem pouze tehdy, aktivujeme-li hru v kooperativním režimu dvou hráčů. Jinak nám bude Dr. Cockroach pomáhat svými komentáři a radami přímo ve hře. Hra je rozdělena na několik odlišných částí podle toho, jakou postavičku právě ovládáme:

Susan je obrovská, silná a rychlá (hlavně při bruslení, kdy si na nohy obuje místo střevíců pár automobilů), takže po jednotlivých úrovních bruslíme, sbíráme bodíky a DNA bonusy (těmi lze v DNA laboratoři odemknout řadu speciálních vychytávek jako artworky nebo skryté úrovně). Krom toho je Susan i slušná akrobatka, kdy se výskokem sveze po stěnách, ať uvnitř mechanických komplexů nebo venku v soutěskách skal. Je potřeba se vyhýbat různým nástrahám a nakonec v řadě určených komb pěkně zpacifikovat tužší protivníky či šéfiky úrovní. To lze provést stisknutím kláves, které se zobrazí v danou chvíli na obrazovce. Obrovská síla Susan se projeví ve zvedání těžkých předmětů, např. při otevírání obrovských dveří nebo zvedání balvanů, které jí zákeřní protivníci házejí na hlavu (uličníci!). To se Susan zapře a hráč si klávesou Space vyťuká následný silácký výkon.

Druhý typ úrovní nabízí postavička B.O.Ba. Jeho levely jsou oproti bruslařce Susan více plošinkové a občas i trochu náročné na přemýšlení. B.O.B má jednu zásadní vlastnost - přelévá se přes cokoli, co má v sobě aspoň pár otvorů, tedy hlavně různé mříže a drátěné povrchy. Toho je hojně využíváno v jednoduchých úkolech, kdy B.O.B musí nejdříve něco zblajznout (krabici, robotka), čímž se de facto stane hmotným, nikoli tekoucím, a pak teprve může přelézt mřížované povrchy. Na cestě jednotlivými úrovněmi se dočkáte také řady zpestření, kdy se místo klasického 3D pohledu level změní na starodávnou rádoby 2D plošinovku (ty mě paradoxně bavily nejvíc). Úkolem je dostat se různými plošinkami, výsuvnými mechanismy a jezdícími pásy a hlavně drátěnými plochami z bodu A do bodu B. Klasika.

Posledním typem úrovní jsou levely za postavičku Missing Linka. Jsou nejvíce akční a budete se v nich prát se svými nepřáteli, stejně jako s různými bosáky a zkrátka celá hra zde dostává nejklasičtější nádech novodobé 3D plošinovky. Jestli jste někdy viděli Ratcheta a Clanka (třeba jen na obrázcích), máte naprosto přesnou představu, jak tyto úrovně vypadají a jak se hrají. Řekl bych, že dokonce tak přesnou, až mě často napadalo, zda si vývojáři z Ratcheta nevzali přeci jen víc inspirace, než by se slušelo. Level design, dokonce grafika, podobný typ nepřátel, to vše jakoby Ratchetovi z oka vypadlo.

Dobrodružství našich tří monster je spojené do souvislého příběhu, který se v principu podobá filmovému, ale v různých detailech si vykládá děj po svém, stejně jako doplňuje scény, které ve filmu obsaženy nebyly. Možná si tím vývojáři ulehčili práci a levely společně s příběhem postavili dle svých představ, podle mě to ale je dobré rozhodnutí, kterým se hra stává více atraktivním pro fanoušky filmu. Hra jim ukáže leccos navíc a přitom nebudou zklamáni, že se dívají na totožný příběh podruhé.

Jak to tak u konzolových konverzí bývá, největší překážkou na PC je ovládání. Budete-li hrát s gamepadem (což doporučuji), máte vystaráno, avšak jste-li pravověrní zastánci myši a klávesnice, mám pro vás špatnou zprávu. Vzhledem k velkému množství aktivních tlačítek je někdy dost problematické hru intuitivně ovládat, dokonce v některých úrovních se hodí si do ruky vzít myšku a pohyb ovládat s ní, jindy zase spíš v akčnějších pasážích za Missing Linka je lépe mít obě ruce na klávesnici a pohyb ovládat šipkami. To ještě s hektickými komby, která jsou dnes velice moderní a nutí vás v pravou chvíli zmáčknout tu pravý ctrl, tu levý shift, tu enter,... celé schéma ovládání se vám pak splete dohromady, že po kombech zase nevíte, kde jste a kde jste byli (s prsty na klávesnici).

Celkově bych hru vřele doporučil hlavně dětem, kterým se film líbil a chtěly by si s Monstry užít ještě nějaké dobrodružství. Kromě ovládání, které se dá stejně řešit gamepadem, nevidím žádné výrazné negativum (pro děti). Snad kratší hrací doba, s kterou se dají Monstra dohrát za víkend, ale to je dnes u her tohoto typu spíš standard. Naopak nemohu hru doporučit zkušenějším a odrostlejším hráčům, pro vás Mostra opravdu nejsou. Viděli byste jen infantilní námět v křiklavě barevném 3D zpracování, herní principy, které nepřinášejí nic nového a jen kopírují staré dobré plošinkové klasiky.