Nikopol: Secrets of the Immortals Recenze Nikopol

Nikopol

Jana Luhanová

Jana Luhanová

28. 10. 2008 23:00 4
Reklama

Nikopol je nová adventura Benoita Sokala, ale hned zpočátku si všimneme, že se od předešlých děl tohoto adventurního magnáta docela liší. Příběh a výtvarné zpracování totiž pochází od muže jménem Enki Bilal, francouzského filmaře a tvůrce komiksů. Sokal tedy spíše propůjčil kolegovi své jméno a studio, snad i proto, že některé prvky Bilalova světa mu mohou být sympatické: míšení strojů a mystična i přítomnost osobního příběhu protagonisty jsou prvky připomínající jak proslavenou Syberii, tak i novější Sokalova díla. Hra se odehrává v Paříži roku 2023. Město se změnilo. Vysoké budovy, tma a smog, létající vozidla, opuštěné metro. Někde mezitím žije malíř Alcide Nikopol, kterému se nelíbí vývoj politické situace a přidá se k odboji proti náboženské diktatuře. Situace se ale zkomplikuje. Nad městem se vznáší podivný objekt, k Alcidovi začnou promlouvat Egyptská božstva a všichni se nějak moc zajímají o jeho otce.

Budoucnost křížových výprav

Křesťanská diktatura je zajímavou představou a míšení jazyku politiky a náboženství může vypovídat něco o obojím. Ve hře se setkáme se vzdálenými hlášeními a politickými pamflety, varující před hříchem, kterým by byl nesouhlas s vedením či prosté zločiny. Není nakonec dobro jenom něco, v co můžeme věřit, ale co nejde dobře dokázat nebo definovat a je to tedy subjektem víry? A vzpínají-li se zákony k tomu, aby zabezpečily takové dobro, politika by tedy opravdu byla náboženství bližší, než se zdá. Hra má daleko k nějakému kontroverznímu politickému komentáři, ale atmosféra je velmi dobrá, také kvůli podrobně vypracované grafice a zvláštním prostředím, mezi kterými vyniká myšlenka starého obchodního domu předělaného na tajný hřbitov, kde jsou urny naskládané místo plechovek v automatech na nápoje a v místnosti s francouzským nápisem značícím řeznictví se v mrazících boxech nachází trochu jiné maso, než z kterého bychom si chtěli udělat večeři. Lidé, kteří se chtivě procházeli mezi produkty, tak na jejich místě i končí. Kouzlu místa dodávají zvukové efekty, vzdálená skřípání a neustálá rádiová prohlášení promotující násilnou obranu víry, připomenutí, kde se to nacházíme. Hra není klasicky z třetího pohledu click and point, ale z vlastního, a po pěkných lokacích můžeme rozhlížet ve všech směrech a úhlech. Pohyb je řešen jemnými zoomy daným směrem.

Pod povrchem

Příběh vypadá lákavě a svět by mohl být velmi působivý, hra je ale ve skutečnosti velmi krátká a lineární. Rozhovorů s jinými postavami je minimum a když už se stanou, nejde v nich téměř nic ovlivnit. Alcide se samozřejmostí přijme, co po něm egyptské božstvo chce, a ani se moc nediví. Hra tak je sérií klasických hádanek, které se většinou točí kolem toho dostat se odněkud, nebo nepozorovaně někam. Některé situace mají časový limit, kdy je musí hráč vyřešit, jinak je dopadem obludou či nepřátelsky naladěným člověkem a zabit. Sekvence se pak opakuje. Myslím že málokdo zvládne projít tyto sekvence všechny správně napoprvé, protože času není mnoho, a opakované umírání a znovuopakování úkolu adventuře příliš nepomáhá, jsou jistě i elegantnější cesty, jak hru udělat dynamickou. Podrobně vyvedená grafika má také nějakou tu nevýhodu, co se řešení hádanek týče. Člověk má tendenci hledat předměty, které může sebrat, a tak ty prostředí, kde je nepřehledně poskládáno hodně malých věcí, projíždí pořád znova, v podezření, že něco přehlédl.

Souzení

Konečné vyznění hry je souboj mezi příběhem, který nedá hráči žádnou svobodu a propracovaným, pěkně vyvedeným světem. Záleží samozřejmě na tom, co každý jednotlivec preferuje, podíváme-li se ale na současné adventury celkově, myslím že můžeme být rádi alespoň za tu iluzi zajímavého světa. Nikopol se tak přecijen řadí spíše k lepším hrám, za což může kromě sympatické grafiky a možnosti volného rozhledu také poměrně zábavně namíchané typy úkolů a to, že protagonista není zcela anonymní, jak se občas v jednoduších hrách stává, má svůj příběh, i když není tak propracovaný, jak by mohl být. A to, že jsou dialogy napsané někým, kdo dělá i do jiných uměleckých odvětví, určitě také pomáhá.

Nikopol: Secrets of the Immortals
Windows PC

Verdikt

Pěkně zpracovaná adventura, která vás ale nepustí nikam za lákavý obzor krátkého příběhu. Přes všechny nedostatky není špatné si ji zahrát.

Co se nám líbí a nelíbí?

hezká grafika s možností volného rozhledu, zajímavý svět kde se diktatura skrývá za náboženské pojmy, protagonista není anonymní
opravdu krátká hra, kde člověk nemá ani špetku volnosti, mezihry na čas nedají dost prostoru vymyslet co se po vás chce, občasná nepřehlednost
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama