Peacemaker

Jedni jej slaví jako Yom Ha´atzmaut - Den nezávislosti, pro druhé je to Al Nakba – Katastrofa. Čtrnáctého května 1948 vznikl stát Izrael a začalo krvavé soupeření mezi palestinskými Araby a izraelskými Židy. Šedesát let sporů a bojů, které nejlépe symbolizuje právě onen přístup k jednomu dni. A nyní, po oněch šesti desetiletích se situace stále nemění. O změnu se ovšem můžete pokusit vy ve hře od Impact Games, příznačně nazvané Peacemaker. Nestojí před vámi totiž žádný menší úkol, než přivést region k míru a vzniku Palestinského státu bez toho, aby zanikl Izrael. Peacemaker je příjemný příspěvek do osvěty celé společnosti ve této ožehavé problematice, na níž nesprávně zapomínáme. Nezaměřuje se ovšem na věčnou a nezodpověditelnou otázku „kdo si začal“, ale vyzývá právě k odhození všech výčitek, které budou vést pouze k nekončící spirále přehazování jednotlivých křivd a k řešení situace v současnosti. Je rok 2007 a vy právě usedáte do křesla palestinského prezidenta, nebo izraelského premiéra. Jsou to křesla pořádně žhavá, což ostatně během hraní poznáte.

Když se dva perou, nikdo se nesměje.

Peacemaker je tahová strategie s vcelku spartánskou grafikou, zaměřující se primárně na obsah. Sice máte před sebou po celou dobu hraní mapu dané oblasti, ovšem k samotnému hraní vám příliš užitečná není. K čemu je užitečná je vaše vzdělávání. Máte možnost zjistit, jak vypadá rozvrstvení jednotlivých sfér vlivu, včetně charakteristik měst z hlediska problémovosti. Ostatně nedělám si iluze o počtu lidí znajících polohu Gazy. Každé „kolo“ máte možnost vykonat jednu akci, která ovlivní váš vztah s jednotlivými frakcemi – a že jich je. Pokud povedete cestou k samostatnosti Palestinu, musíte nalézt cestu jak k lidem svým, tak k izraelskému veřejnému mínění, Fatahu, Hamasu, izraelskému premiérovi, Evropské Unii, OSN, USA... jednoduše je oněch hráčů tolik, že nikdy neuspokojíte všechny. Izraelský premiér se sice nemusí dohadovat s rozhádanými Fatahem a Hamasem, ale roli věčného kverulanta plní ultrapravicová frakce a osadnická politická uskupení, veřejné mínění méně tolerantní než to palestinské a tak dále. Ze vztahů k jednotlivým frakcím pak je vypočítáváno vaše celkové skóre – jedno pro Izrael, jedno pro Palestinu. Abyste pak dosáhli úspěchu, musíte obě čísla dostat až na maximální hodnotu 100. Naopak pokud vám klesnou na -50, hra pro vás končí. Většinou Třetí intifádou a vizí obrovského krveprolití.

Hra za obě strany se velmi liší. Zatímco palestinský prezident se snaží zabránit humanitární krizi v zemi, chce získat samostatný stát a musí krotit agresivní kroky Izraele i vlastních militantů, izraelský premiér se (může) snažit pomalu podporovat posilování autonomie Palestiny, ovšem zároveň tvrdě potlačovat útoky proti Izraeli a do toho se snaží nerozházet si veřejné mínění, OSN a EU. Není asi překvapením, že se může vždy opřít o pevné americké rameno... Odlišnost stylu hraní za obě strany je skutečně vysoká. Poté co jsem dovedl svůj palestinský lid k samostatnosti, namyšleně jsem spustil hru za druhou stranu se stejnými strategickými postupy...a skončil v třetím kole. Obě cesty jsou prostě jiné a i když strategie vždy spočívá v balancování mezi jednotlivými sférami vlivu, prostředky jimiž nabíráte kladné body jsou zcela odlišné.

Ty jsi terorista! Ne, ty jsi terorista!

V čem Peacemaker exceluje je detailní deskripce polarity názorů obou stran. Obecně platí, že nikdo není spokojen a pokud někde naberete kladné bodíky, jinde je okamžitě ztratíte. Po čase se (realisticky) z politiky stává šílený tanec, kdy se snažíte dosáhnout svého za cenu co nejmenších ústupků a nejmenšího popuzení důležitých hráčů. Pozavírejte militanty a sice naberete plus u Izraele, ale doma z vás radost mít nebudou. Snižte kontroly na checkpointech a Palestina vám bude vděčná. Bohužel Kneset vám začne dupat na krk. A do toho ještě ty zatracené náhodné události. Občas se vám rozsvítí ikonka nad některou lokací a buď se stala pozitivní, či negativní událost. Někde se konalo setkání Izraelsko-palestinské spolupráce, jinde začal šílený osadník střílet do davu Arabů. Ty negativní se naučíte časem nenávidět. Právě jste přesvědčili Palestince, že se s Izraelem dá jednat, Fatah vám zobe z ruky, Hamas se uklidnil...a výše zmíněná událost vám srazí ratingy u všech Arabů pořádně dolů. Nebo naopak přesvědčíte Izrael, že by se mohl ubourat kus Plotu, popřípadě zvýšit počet pracovních povolení a někdo se vám odpálí v autobusu. Nedejbože, když se začnou cítit radikálové ohroženi a rozpoutají brutální ofenzivu, na kterou IDF (izraelská armáda) odpoví neméně brutálními akcemi, které často odnášejí civilisté.

O Izraeli se mluví jen dobře? Nezájem...

De facto je Peacemaker nejsyrovější hrou, na kterou masakry v různých RTS strategiích, FPS, či survival horrorech nemají. Velmi plasticky totiž zobrazuje současnou neutěšenou a stále krvavou situaci v regionu (a to prohlašuji z pozice člověka, který se o tento konflikt zajímá velmi hluboce). Dalo by se stále vytknout pár věcí technických či ideologických. Mapa by mohla najít větší využití, nějaké ty subquesty by také oživily hraní směřující vlastně k jednomu cíli. Vykreslení Hamasu jako radikálního potížisty vůči smířlivému Fatahu je poměrně diskutabilní, situace není tak jednoduchá a Hamas by hrál vzhledem ke své pozici vítěze voleb větší roli v oblasti veřejného mínění, přičemž roli ve hře by spíše odpovídal Islámský džihád. Na druhou stranu ale oceňuji vybalancování hry z ideologického hlediska, kdy se autoři mnoha různými „možnostmi“ a náhodnými událostmi s přístupem Izraele nemazlí, což v současnosti bohužel nebývá příliš tolerováno. Celkově musím Peacemakera hodnotit velmi kladně. Je jasné, že zřejmě nepřiláká milovníky grafických hodů a těch, kteří se nechtějí u počítače příliš duševně vyčerpávat (nic proti, někdo chce prostě relaxovat). Dalším problémem je, že vzhledem k distribuci přes internet se bez možnosti platit mezinárodně ke hře nedostanete. Každopádně je ovšem Peacemaker obdivu a uznání hodným počinem, který se zhostil problematiky na jedničku a ukázal, že hry se mohou seriozně věnovat i závažným tématům.