Penumbra: Black Plague Recenze Penumbra: Black Plague

Penumbra: Black Plague

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

11. 4. 2008 22:00 8
Reklama

Pokud vás první díl série Penumbra z jakéhokoliv důvodu minul, měli byste si jej před ponořením se do dílu druhého vyzkoušet, v lepším případě na jeden zátah dohrát. Stěžejní je totiž znalost příběhu, který sice nevykazuje přílišnou dávku originality, nicméně se od něj vše podstatné odvíjí. Na mysli tím máme především samotnou herní složku, která sází na více než hutnou atmosféru survival hororu líznutého psychologickým thrillerem. V prvním díle tak sledujete počínání mladého muže Phillipa, který se přes dopis od svého otce dostane k tajemné knize, v níž se píše cosi o divném podzemním komplexu v Grónsku. S přihlédnutím k tomu, že Phillipa doma nic nedrží, odlétá na ostrov, aby přišel záhadě onoho místa na kloub. Zpracováním adventura viděná netradičně z pohledu první osoby před nás pak rozprostřela několik hodin esenciálního mixu strachu, působivé grafiky a logických (fyzikálních) hádanek, kterému jsme mohli spílat snad jen relativní krátkost a doopravdy nefunkční souboje odehrávající se v už tak dost velkém stresovém vypjetí. Kalhoty jsme před brodem ale nestahovali – vývojáři původně slíbili rozmáznout Penumbru do třech dílů, v nichž kromě příběhového progresu mělo dojít i na úpravy chyb. Bohužel, redukce vývojářského týmu zhatila plány na zpracování trilogie, což znamená, že dnes recenzovaný Black Plague je pro sérii konečnou. Dost už ale řečí, pojďme na to.

Stará dobrá Penumbra je zpět. Opravdu?

Budete-li po nás chtít, abychom vyzdvihli jedinou věc, která dělá tuto sérii tím, čím je, jednoznačně poukážeme na atmosféru. Ačkoli se to může zdát jako nadlidský úkol, i v případě druhého dílu dokázali lidé z Frictional Games udržet laťku hororového šponování nervů přesně tam, kde je to žádoucí. Přesvědčí vás o tom už úvodní sekvence hry, kdy se prodíráte zašpiněnou větrací šachtou, čtete rudou barvou (ne, nedomýšlíme…) psané nápisy a v momentě, kdy se cítíte alespoň relativně v bezpečí, vám po levici zablikají zářivky a vy spatříte operační stůl s rozpracovanou mrtvolou. Jen tak, na moment, ten pohled za to stojí. Tímto začíná ono topoření chloupků na zátylku, které se bude do posledních momentů jen a jen stupňovat.

Například tím, že v Black Plague neobjevíte žádné zbraně. Ano, čtete správně – vývojáři se jednoduchým způsobem zbavili dost možná největší bolesti původního dílu a celý soubojový systém ze hry vyškrtli. Co se může zdát na první pohled jako nepříliš zdařilý krok, působí ale ve výsledku na celkový dojem překvapivě kladně. Umocněn je totiž pocit strachu, neboť každý tak nějak očekává, že tam v těch černočerných chodbách něco číhá, a tomu něčemu se nebudeme moci racionálně bránit. Jako příklad můžeme uvést typickou situaci, kdy slídíte po místnosti, snažíte se z ní uzmout cokoliv použitelného… a najednou zaslechnete mlácení kovu o kov. Krve by se ve vás nedořezal, zvuk je stále blíž a zdá se, jako by přicházel ze všech stran. Zčista jasna se rozletí dveře, kluše k vám zombík s tyčí v ruce, a co teď?

Uvažuj, ne?!

Vývojáři po nás chtějí hlavně čistou mysl a schopnost zvládat život ovlivňující rozhodnutí v milisekundách. Naší situaci se smradlavým nemrtvým můžeme řešit několika způsoby – buďto ho oběhneme a v místnosti zamkneme, nebo na něj použijeme nějakou pastičku (například železná krabice visící na tenkém laně náhodně přímo nad hlavou zombie). Co už snášíme s nelibostí je fakt, že postup pro danou situaci je vždy pouze jeden. Nemůžeme naplno vyzkoušet, jak bychom reagovali ve stresových situacích, neboť naše nápady, které jsou v rozporu s plánem vývojářů, zkrátka neprovedeme, ani kdybychom se na malíček stavěli.

Podobně se to má i s ostatními, klasickými hádankami řešenými převážně v klidu – mají vždy pouze jedno jediné řešení. Na druhou stranu, různorodost těchto puzzlů ční vysoko nad mírou z prvního dílu, a tak se vyřádí opravdu všichni. Čekají vás složité mechanismy, využívání fyziky, trocha alchymie, ale i klasické skládání předmětů za účelem vytvoření provizorního můstku, či žebříku. Novinkou je využívání počítačů pro otevírání zamčených dveří a získávání dalších informací do mozaiky záhad. Vývojáři zapracovali také na materiálech, takže kupříkladu s kusem dřeva budete moci zacházet ladněji, než s těžkou ocelovou tyčí. Upraven byl i systém uchopování předmětů a jejich korektní umisťování do prostoru, takže už nenastanou žádné sáhodlouhé momenty, kdy rovnáte bedýnku, aby přesně sedla na vyznačené místo, apod. Zmínit musíme i zajímavý prvek plynové masky, který se pojí s několika logickými hádankami. Starý kus gumy se sklem pro oči a vzduchovým filtrem vás připraví o veškeré zorné pole, což spolu s nulovou viditelností v plynem zamořených prostorách hraje do not nepřátelům. Ti se objeví, ani nevíte odkud, a pak už je všechno jako rozmazaná šmouha, kdy před vámi z oblaků plynu občas vykoukne znetvořená hlava potvoráka.

Black Plague je hezčí

A nutno povědět, že hlava oproti Overture o trochu hezčí. I tak se ale nejedná o žádný zázrak, a to i když kdysi pro účely freeware navrhnutý engine operuje se všemi podstatnými graficko-technickými prvky současnosti. Asi největším problémem je skutečně chabá úroveň detailů prostředí a hned v zápětí kostrbaté modely a animace „protivníků“. Přitom si hra ukusuje velké sousto z HW vaší sestavy, místy se nepříjemně škube a to si ještě majitelé grafických karet ATI stěžují na rozpadávání obrazu a výskyt grafických artefaktů… Vynechat nemůžeme ani doslova nudný level-design, v jehož postupu jste téměř pokaždé s železnou jistotou o krok v před a jen tak vás asi něco z míry nevyvede. Flastrem může být povedená zvuková stránka, kde doporučujeme pro hraní použít sluchátka. V případě použití reproduktorů byste se totiž mohli připravit o hlasy a zvuky na pozadí, které dokreslují vynikající atmosféru.

Mno, a to je konec, přátelé…

Uzavřeme-li nejprve hodnocení druhého dílu, můžeme jej shledat o trochu lepší, nežli v případě předchůdce. Došlo na vychytávku některých chybek, objevilo se však několik dalších a připočteme-li k tomu všemu i do značné míry zpackaný závěr, příliš jásat nemůžeme. Jak už jsme řekli na začátku, Black Plague je zároveň i finálním dílem Penumbry, po jehož dohrání ve vás zbude vzpomínka na zrychlený tep srdce, úzkostlivé výkřiky rozléhající se po podzemním komplexu a neskutečně skutečný pocit strachu. Ostatně, o to tady jde…

Penumbra: Black Plague
Windows PC

Verdikt

Druhý díl série Penumbra měl být původně jen předehrou závěrečnému dostaveníčku chystané trilogie. Názory se však změnily a v Black Plague dojdeme konce. Neobejdeme se bez srážky s většími, či menšími chybami, nicméně úroveń atmosféry a adventurní část hry působí pořád velmi dobře.

Co se nám líbí a nelíbí?

Hutná atmosféra, neskutečný pocit strachu, na který by měli vývojáři upozorňovat snad i na krabici se hrou, povedená hudební složka, fyzikální hrátky, různorodost puzzlů, nepřítomnost bojového systému
Trochu potopený příběh, značně nevydařená optimalizace, průhledný level-design, graficky už možná trochu zastaralé
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama