Piráti z Karibiku: Na konci světa

Třetí díl filmových Pirátů z Karibiku sbírá skvělá i velmi špatná hodnocení. Rozhodně jde o velkou filmovou událost přicházejícího léta, což se rozhodně nedá říci o stejnojmenné hře. Ta je sice v pořadí teprve druhá, to může být ale jen stěží polehčující okolnost. Zároveň je pravdou, že první díl herních Pirátů z Karibiku nasadil laťku doopravdy nízko, jenže druhý ji stejně překoná jen s dlouhým rozběhem, zadýchán a s milimetrovou rezervou.

Hej, Wille, za tebou je tříhlavá opice!

Příběh druhých herních pirátů zdaleka nekopíruje stejnojmenný film. Zároveň není ani nijak originální: vzhledem k rozdílnému rozparcelování obou zpracování prostě jen kombinuje ještě některé scény z druhého dílu (třeba souboj Willa a Jacka na velkém kole) s těmi, které se vyskytly ve filmu Na konci světa (včetně pěkně zpracované závěrečné bitvy Černé perly s Bludným Holanďanem). Příběh je dokonce rozvinut o podrobnější zajišťování, aby se všichni legendární piráti zúčastnili důležité konkláve. Jenže o nějakém rozšiřování obzorů o pirátské mytologii a světě filmových hrdinů může být jen stěží řeči, když to probíhá pouze a jen formou dalších a dalších šarvátek, které jsou stejně nekonečné jako prostoduché.

K poctě zbraň!

Bojováním skutečně hráči stráví 99,9% času. To ještě nutně nemusí být negativní charakteristika, bohužel ale Piráti z Karibiku musí být přístupní i nejmladší a nejhloupější věkové skupině, a tak to znamená zhruba šest sedm hodin nekonečně stereotypního řezání. Kdo by se těšil na zajímavý level design, může si za trest trochu utáhnout svěrací kazajku: ano, na papíře je příjemné, že se v roli hlavního hrdiny střídá Will, Jack a sličná Elizabeth, jenže stejně jim jde pořád o totéž. A i když se objeví nějaký náznak, třeba v případě mise, kdy Will nahání domorce do míst, kde ho zasáhne Jackův kokosový ořech, nápověda přímo ve hře vyplácne všechno ihned, takže hráč nemusí ani vteřinu přemýšlet a stačí mu řídit se pokyny jako poslušná opička. Opičce by jistě opakování několika elementárních úkonů k dobré zábavě na těch šest i více hodin stačilo, homo sapiens sapiens mívá sem tam ale i vyšší nároky...

Jako každá mince má i tahle ale svou druhou stranu. Najdou se chvíle, kdy člověku přijde vhod úplně vypnout a nechat se vést. Piráti z Karibiku příjemně plynou: lineární postup úrovní tu a tam přeruší šarvátka s jedním pirátem, z křoví vyskočí další dva, pak se objeví rovnou celá pětice. Občas dojde ke zpestření v podobě nějaké speciality: pistole či bomby, jimiž lze získat dočasnou výhodu. Jindy se Jack pustí do hry v kostky nebo do karet. A neabsentují ani v minulém díle přítomné minihry typu jízdy na voru nebo šermířské souboje jeden na jednoho. Ty by byly zábavné, kdyby jenom hra netrpěla arogancí vůči PC hráčům: jednotlivé akce jsou totiž označeny jen ikonami, ale nikoliv už příslušnými klávesami, což jejich úspěšné provedení značně ztěžuje. Ke cti autorům nicméně slouží celkově slušné tempo hry, spád – a samozřejmě poměrně časté humorné scénky, někdy vykradené z filmů, někdy původní, jež sem tam působí trapně, to je ale malá cena za mnoho replik či výrazů, jež vyloudí na hráčově tváři úsměv. Nic, co by donutilo svíjet se smíchy pod stolem, herní Piráti nenabízejí, i tak se jim ale v tomhle směru daří zaujmout.

Vypadáš dost bídně, Wille...

Upřímně řečeno, PC hráči stěží budou nadšení z technického zpracování nových Pirátů. Klást na něj větší důraz není pokládáno za bůhvíjakou recenzentskou ctnost, jenže zoufale málo detailní PS2 textury prostě nejde přehlédnout a přejít mlčením. Jasně, hra poběží i těm, kdo mají doma slabší sestavu, jenže rezignovat na škálovatelnost audiovizuálního zpracování je jen známkou lenosti. Kostrbaté modely a ošklivé scény (přitom s velkým potenciálem) prostě nelze snadno odpustit. Snad i dnes recenzovaný Black Buccaneer má lépe zpracované moře, jeho vlnění, odlesky a různé jiné vizuální efekty, a to není pro Disney Interactive vůbec dobrá vizitka.

Na Pirátech z Karibiku lze najít i další nedostatky. Tajemstvím zastřen je například význam funkce multiplayer – místo relativně atraktivního projití příběhu v kooperativním režimu se pod ní totiž skrývá jenom pár přihlouplých bitevních režimů, jež nikoho reálně nebudou bavit víc než dvě tři zahrání.

Skutečně, tentokrát to autoři s pohodovou, bezproblémovou hratelností a přístupností i těm nejobčasnějším hráčům přehnali. Piráti z Karibiku: Na konci světa si kvůli tomu zaslouží jen minimální pozornost těch, kteří bez dalších několika hodin s Jackem, Willem, Elizabeth a dalšími zkrátka nevydrží. Jsou i tací mezi námi?