Robinsonovi

Narodit se s geny vynálezce je hrozně príma. Místo plyšových medvídků a panenek si hrát s urychlovačem částic a molekulárním periskopem, z transformátorů hmoty si udělat houpačky a na schovku si hrát s inteligentními roboty. Starší generace si samozřejmě okamžitě vzpomene na Ládínka Smolíků, který měl veškeré výdobytky moderní techniky pod palcem už dávno v sedmdesátých letech v maďarské kotlině. Moderní děti, zmlsané hledáním neposedných rybiček a řáděním jednoho hodného zlobra by ale dnes už asi nepřekously prehistorickou dva-dé animaci. Říkejte si co chcete, ale v roce 1995, kdy na televizních obrazovkách řádil poprvé Buzz Rakeťák v megahitu Toy Story, byl definován nový standard ve výrobě animovaných filmů. Plastično, to je to oč tu běží. A ať už uznáváte aktuálně úspěšnější studio Pixar, nebo tradičnější fabriky Walta Disneyho, nemohl vaší pozornosti ujít nový počin, kterým se Disneyho továrna na sny snaží převážit misky vah na svou stranu.

Zapomeňte na film

Jako každý správný komerční megahit, tak ani příběhy téhle tak trochu ztřeštěné rodinky nemohly mít nižší ambice, než zaplavit trh ve všech možných podobách. A počítačová hra se rozhodně jeví jako dobrá investice vstříc milionům spokojených návštěvníků kin k prohloubení jejich zážitku. Pokud jste si ale ještě lístek nekoupili, tak se nemusíte hře vyhýbat velkým obloukem. Místo sledování osudů sirotka Lewise, geniálního dítěte, které se snaží vypátrat, kdo vlastně byli jeho rodiče, se ocitneme v kůži Wilbura Robinsona, jenž sehrál na stříbrném plátně roli křoví. Nejde tedy o žádnou stoprocentní konverzi přímo z promítačky, což je jen a jen dobře. Tvůrci se nemuseli jako klíšťata držet předlohy, ale mohli vytvořit zcela nový příběh, který si ten původní bere jen jako inspiraci.

Ty máš svaly, já mam gadgety

Jak už bylo řečeno na začátku, tak Robinsonovic rozhodně nejsou rodinou, která by se mohla identifikovat s vašimi sousedy (i když ti můžou být taky POŘÁDNĚ divní). Jejich obrovské sídlo, v němž nechybí takové věci jako žabí kvintet, hromada podivných květináčů, ze kterých vykukují pochybné hlavy, nebo vlak, projíždějící hlavní halou vám poslouží hned v několika věcech. Za prvé je to centrální bod, ze kterého vyrážíte na svá dobrodružství. Celkem se podíváte do osmi rozličných prostředí, mezi nimiž nechybí třeba úvodní „tutorialový“ starověký Egypt.

Za druhé je to místo, kde se dozvíte spoustu věcí o ostatních členech rodiny, pro které budete muset plnit úkoly. Například najít dědečkovy zuby (vzal je nenechavý žabák z kvintetu, pssst!), abyste se dozvěděli změněný kód k vratům od garáže, nebo pomoci vašemu strýčkovi Artovi oskenovat několik věcí. Za třetí, právě tady budete dostávat nejrůznější gadgety, které vám umožní další průchod hrou, nebo vyřešení dřívějších problémů. S tím se také pojí kapka nelinearity. Příběhové mise samozřejmě přeskakovat nelze, ale bonusové úkoly, které slouží k primárně pobavení, si můžete odložit na později a poté se k nim vrátit. V neposlední řadě slouží váš rodný dům také jako zdroj zábavy. Nejen tedy ve formě poměrně bizarní architektury, ale hlavně v podobě nejrůznějších miniher, jejichž dokončení není třeba k dohrání hry, ale pokud jste se už dobrali konce, tak rozhodně potěší.

Nic není bez chyby

Obtížnost celé hry je nastavena na rozumné úrovni. Nikde příliš dlouho netvrdnete a když se čirou náhodou dostanete do místa, kdy si nevíte rady, tak se většinou stačí pořádně rozhlédnout kolem sebe. Většina místností má totiž šablonovitou strukturu vchod – východ, který se zpřístupní až po vyřešení určitého problému. Nebojte se ale, že byste svou šedou kůru mozkovou při hraní rozpálili do běla. Přece jen se jedná o titul primárně určený dětem, takže žádné intelektuální hádanky ala Myst zde nehledejte. Maximálně sem tam posunout nějaký kvádr na určené místo (většinou zřetelně označené). Naopak ovládání je vcelku krkolomné. Ani po nějaké té hodince hraní vám na sto procent nepřejde do krve a sem tam se proste přehmátnete, nebo budete šmejdit prsty po klávesnici.

Po technické stránce není Robinsonovým takřka co vytknout. Grafika sice nepatří k těm, u které byste ani nedutali, ale je dokonale funkční. Co je však nejhlavnější – je úžasně stylová a v lecčem vám připomene film. Navíc k vysokému počtu snímku za sekundu není třeba žádného nadupaného PC, což rozhodně potěší majitele slabších sestav. Ze zvuků rozhodně stojí za vypíchnutí namluvení. Ať už se jedná o Wilbura, nebo kohokoliv jiného, tak na vás jejich hlasy nikdy nebudou působit jako rušivý element. Trochu záhadou pak je proč ostatní zvuky působí tak lacině. Trochu to připomíná sledování King Konga se zvukovou stopou filmů Terence Hilla a Buda Spencera.

Ačkoliv jsem byl zpočátku trochu skeptický, přece jen hry podle filmů nemají nejlepší pověst, tak mě Robinsonovi velice příjemně překvapili. Nelze od nich očekávat nějakou dlouhodobou zábavu, ke které se budete za pár let s nostalgickou slzou vracet, ale svému účelu slouží skvěle. Navíc, dobrá hopsačka se na PC neobjevila už hodně dlouho...