Shrek the Third

Po všech těch dobrodružstvích v minulých dvou dílech by se zdálo, že Shrek už konečně dostane co mu patří - zasloužený odpočinek. Jenže to by Shrek nesměl být v přízni královské rodiny. Jakmile jednou přičichnete k aristokracii, už se s vámi táhne jako zelená nudle u nosu. To je pořád tady zachraň princeznu a támhle za to (za trest) dostaneš půlku království. A přitom, co Shrekovi vlastně stačí ke štěstí? Nějaký ten kousek bažiny pro sebe, po boku mít hodnou ženušku Fionku a na zápraží několik hrajících si malých ogříků. Dočká se toho vůbec někdy?

Jaké by to bylo ale dobrodružství?

A tak si scénáristé třetího Shreka vymyslí, že je roztomilý zlobr dost starý na to, aby se stal vladařem celého království (vzal si za ženu princeznu, víme?). Z takové funkce však plynou starosti, konexe, protekce, odpovědnost, rozhodování, a bolení hlavy a o to Shrek rozhodně nestojí. Ještě štěstí, že se na scéně objevuje nová postava ztraceného Fionina bratrance, který má na království též právo. Shrek se zaraduje: „hurá!“ A vy se s ním a s jeho kamarády oslíkem a kocourem v botách vydáváte bratrance hledat.

Zdali jste, dětičky, už někdy hrály klasickou hopsačku s trojrozměrným Máriem? Nebo např. na Playstationu se sympatickým vlčkem Crashem Bandicootem? Že nehrály? Ale jděte! (ne počkejte, to se jen tak říká, nikam nechoďte). Tedy, s panáčkem se vydáváte po přesně vymezených úrovních, sbíráte penízky, předměty a všelijaké jiné harampádí, rozbíjíte sudy, aby vám z nich vypadly další zbytečnosti (třeba k doplnění životů) a tady zmáčknete tlačítko a tamhle zatáhnete za páku, která vám zas jinde otevře bránu. Máme?

Celá hra je pak dovypravována celkem hezkými animacemi – před každým levelem. V jakémsi pimprlovém divadélku postavičky vedené na tyčkách (asi programátory? Nebo grafiky?) rozvíjejí své srandovní taškařice a říkají tak malému hráči, kam se příběh bude dále ubírat. Bohužel tímto veškerá legrace končí...

Jak jsem se zhrozil, děti moje, když jsem se se Shrekem ocitl v hradní místnosti a hra se mě jala učit základní pohyby! Malý úder a velký úder, kouzelný úder (klávesy w,a,s,d a šipky), používání aktivních předmětů, jakési zpomalení času, atd. Vyhrnuli se na mě srandovní panošové se záměrem ublížit mi na zdraví a já hurá na ně. Jeden panoš je tu jako druhý a třetí jako čtvrtý. Je jasné, že postavičky jsou tvořené přes kopírák. Dejme tomu. Ale to grafické zpracování? Takovou plytkou pohádkově středověkou nenápaditost by si nedovolil snad ani sám velký Harry.

A zatáhneme za páku.

Pákou si otevřeme dveře (to budeme dělat pořád), a octneme se v dalším levelu. A to, co bylo ze začátku strohé, kýčovité a prosté, to je nyní zelenkavé, rozmanité, sice zase kýčovité, ale roztomilé (prostě pohádkové). A najednou si dětičky vybavuji Pandemonium a je mi dobře. Zelený prďola si v úrovni scrollující zleva doprava vesele hopsá a sbírá penízky a občas pěstí polechtá pár nepřátel. Vida, jak nám to první zdání klame.A takových kontrastů a nevyvážeností je ve Shrekovi vícero. Jindy se level hraje ve stylu Crashe, procházka ze spodku obrazovky k vršku a jindy zase pobíháme po všech čertech a směrech jako malý dráček Spyro.

Když už jsme u těch herních vzorů. Sama filmová pohádka se nikdy netajila tím, že je jakýmsi moderním remixem všech možných pohádek. Na jednu stranu je třetí příběh ještě více remixován, máme tu například neohrožené princezny, Sněhurku, Popelku, Růženku, atd. (Růženka jen pořád chrápe, nebo to byla Sněhurka?), s kterými si i občas zahrajete (ani byste netušily, dětičky, jaký může mít taková princezna pravý a levý hák, Rocky hadr). Kromě toho tu i nalézáme evidentní narážky na hry samotné. V levelu na lodi se před Shrekem rozprostře scéna jakoby z oka vypadla Princovi z Persie (úzká místnost je zatápěna vodou stříkající z trámů rozpadající se lodi). Nebo, když například oslík vběhne do dračí sluje přestrojen za malého dráčka, který vypadá ale přesně jako výše zmíněný Spyro. A to už radši vůbec nemluvím o vyloženém kopírování God of War (truhly a vrata, co se otvírají zběsilým mačkáním jednoho tlačítka).

To mi připomíná...

...že zajímavých bossů v úrovních by tu mohlo být více a mohli být rozhodně tužší. Drak ve své sluji? Dobrá, stačí pár úderů do frňáku a budiž drakovi konec. Nebo Kapitán Hook, který v rytmu veselé písničky zpívá a doprovází se na klavír, přičemž jeho pirátští posluhové Shrekovi zabraňují v dokončení levelu. Jenže ono stačí pár pěstí tu a tam, vyskočit na pařez a Kapitán je po jednom úderu zcela povolný – ke všemu.

Questy jsou celkem standardní, víla z jezera vám řekne, abyste jí po levelu sebrali poházené střevíce (ty ženský marnivý), jinak vám nepomůže s questem pro bratrance nastávajícího rytíře, kterýžto si tímto gestem a questem teprve vyslouží ostruhy. Ve třetím Shrekovi by se také mohlo více využívat potenciálu několika herních postav. Shrek, oslík, kocour v botách. Nabízela by se spolupráce minimálně na úrovni Posledních Vikingů. Jenže celá věc se zjednodušuje na strohou změnu postavičky v místě, kde třeba kocour se dokáže proplést prostředím lépe než tlusťoch. Když kocour dospěje ke konci levelu, zatáhne za páku, předá štafetu tlusťochovi a jede se dále.

A přitvrdíme.

Největší slabinou hry je bezpochyby technické zpracování. Grafická stránka věci i zvuková je průměrná a přesně odpovídá představám hry vyvedené dle filmové předlohy (i když vám, děckám, by se to mohlo líbit), ale úpadkem je jednak fixní kamera, která při některých šarvátkách naprosto nevyhovuje, jednak odfláknutá konverze, kdy například v nastavení nenajdeme žádných hejblátek ke stanovení jasu, zapnutí virtuální synchronizace, atd. (hra se omezuje jen na strohou změnu rozlišení). A v-sync nezmiňuji jen tak mimochodem! Bohužel absence právě této funkce na některých počítačích (jako na potvoru na tom mém) může způsobit nepříjemné škubání obrazovky, zvláště při horizontálním scrollingu. Hra je sice rychlá dost, ale takříkajíc obrazová frekvence s tou herní nespolupracuje - nepříjemně laguje. Musíme zkousnout záškuby, cukání se a vyložené škubance. A to pro vaše očička milé děti není nic dobrého.

Hra je tedy vyloženě lehká, primitivní, evidentně zaměřená na malé pařánky a snad ještě lépe pařánky začátečníky. Je-li vám tak 6-8 let? A libí se vám Shreck? A vlastníte joypad (na klávesnici se hrát nevplatí). Klidně začněte zmanipulovávat maminku a tatínka. Nedej ale bože! Že by se touto recenzí prokousal někdo starší věku devíti let? Vy se nad svým infantilním já raději zamyslete! Chlapci a děvčata. Na Shreka ať vás myslet ani nenapadne!