Reklama

Stalo se to v únoru, bylo to rychlé, chvíli jsem se divil, chvíli jsem přemýšlel a nakonec jsem udělil průměrné hodnocení. Ano, mluvím o hře Sims: Životní příběhy, tedy hře, která jako první v historii celé série The Sims obsahovala příběh, byla optimalizovaná pro slabší počítače a díky klávesovým zkratkám i pro hraní na notebooku. Ve vzpomínané recenzi jsem navíc poodhalil roušku blízké budoucnosti, která se v tomto okamžiku ze druhé třetiny (sérii zakončí začátkem příštího roku Příběhy trosečníků) naplňuje. Před námi totiž leží druhý díl série Sims Stories, Příběhy mazlíčků, od něhož jsem osobně očekával nápravu předchozích chyb a alespoň trochu zajímavější zápletku. Není ale každý den posvícení.

Ve znamení dvou

Stále mi přijde naprosto zbytečné hodnotit titul, lišící se od toho předešlého pouze tematickým zaměřením. Vše totiž i napodruhé věrně kopíruje nastavenou šablonu, což se týká snad i střihu scén úvodního filmečku, mimo jiné podbarveného touž otravnou písničkou. Stejný je i celý systém, doprovázející vás od začátku hraní, a zároveň počet příběhů, tedy horentní číslo dva. Ten první se točí (proboha, už zase) kolem holky, která nemá moc peněz, ale má psa. Alice, jak se dívka jmenuje, totiž najde v novinách reklamu blížící se soutěže, na jejímž konci stojí pohádková suma simoleonů. Tak se rozhodne trénovat dalmatina Sama a vyhrát s ním soutěž, aby dala sbohem svým dluhům a odpálkovala konkurentku Dianu DeBore.

Ve druhém příběhu (Kristova noho, už ne!) hraje hlavní roli muž a jak už asi chápete podle reakce, jde o velmi bohatého muže s hektickou kariérou. Štěpán je plně Oddaný (ostatně to má i v občance) své práci šéfkuchaře, ba co víc, jeho nadřízená mu svěřila přípravu velkolepé slavnosti. Vyjma tohoto úkolů však na nějaký čas obdržel Štěpán kočku své sestřenice, která si odjela kamsi na líbánky. Protože je ale pan Oddaný kabrňák, dokáže všechno zvládnout a ještě si bude moci na konci vybrat, se kterou to ženou stráví zbytek vysněného života. Také se po tom „nečekaném“ klišé hezky usmíváte? Já tedy rozhodně.

Tady máš obojek a pojď

V tomto bodě jsem tedy pochopil, že vzpírat se nemá smysl a jen s pokyvováním hlavy přijímal, pěkně lžičku po lžičce, tu samou polévku. Oba příběhy začínají filmově zpracovaným úvodem a následným přenesením do hry. Hra plně využívá systému starých dobrých The Sims 2, takže ani méně zkušení hráči nebudou mít sebemenší problém do hry proniknout. Díky příběhu je hra natolik jednoduchou a především lineární záležitostí, že jde projít i s šátkem přes oči. Během každého dne se několikrát změní hlavní úkol, který je nutno provést pro postup v příběhu dál, a současně i trojice rychleji se měnících podúkolů, zvyšujících ve většině případů aspiraci vašeho sima. Úkoly to nejsou nikterak převratné, označil bych je až za jednoduše primitivní, a v zásadě se omezíte na několik základních činností. Jen zřídkakdy tak jde o něco jiného, než kláboesní, chválení nebo naopak hubování zvířete a v neposledku přebírání zásilek. Pozitivní zlepšení, neřku-li však asi jediné, vidím v prodloužení „volného“ času, kdy stíháte naplňovat základní potřeby hlavní postavy s trochu větší rezervou, než minule.

Pokud se zaměřím na jednotlivá domácí zvířata, nelze jim nic vytknout. Hráči znalí datadisku Mazlíčci nejspíš jen ohrnou nos, ale ti ostatní se možná budou občas usmívat nad roztomilostí, nebo když si vzpomenou na štěněčí dobu jejich vlastního psiska. A jakožto čerstvý majitel štěněte mohu jen dokončit chválu práce lidí, kteří se starali o umělou inteligenci Sama, neboť válení se v loužičkách, cupování pohovky, kňučení při přípravě jídla, nebo bezcílné hrabání v zemi je na základě nově nabytých zkušeností a zážitků zpracováno doopravdy věrně. Nejinak je tomu i v případě Gertrudy, která se nejen ráda mazlí, ale taky solidně prská a zatahovacími drápky křesla rozhodně nešetří.

Pořád ta samá podívaná

Dle přiložených screenshotů jste už nejspíše zjistili, že grafické zpracování nedoznalo sebemenších změn. Na druhou stranu, u her jako Sims to nikdo z nás asi nepovažuje za podstatné a měnit nic prakticky nelze. I přesto ale vývojáři nejspíš zapomněli na svoji vizi mobilní optimalizace, a tak mi přijde, že Příběhy Mazlíčků v hardwarové náročnosti sklouzávají až k původním Sims 2. I tak je ale hraní vcelku bezproblémové, čemuž pomáhají klasicky i klávesové zkratky, využitelné v první řadě pro obstarávání základních životních potřeb. Pravda, nic nového pod sluncem to není, ale na tohle se alespoň příjemně zvyklo.

Ačkoli jsou ony dva příběhy už tak pochroumanou konstrukcí Příběhů mazlíčků, nesmím zapomenout zmínit i volný režim, který je však dle mého názoru naprostou zbytečností. Nejedná se totiž v žádném případě o plnohodnotné Sims, tudíž nevidím sebemenší důvod, proč by jej měl někdo hrát. Nebýt obměkčen novým rodinným příslušníkem, zřejmě bych tento důvod neshledal ani u celého hraní Příběhu mazlíčků, ovšem nyní chápu sortu lidí, kteří podobnými příběhy skutečně žijí. Těm navíc ke štěstí jistě dopomáhá i kompletní česká lokalizace, zpracována jak jinak, než velmi profesionálně. I tak ale nelze popřít minimální invenci a snahu cokoliv změnit. Nakonec, obávám se toho, že i poslední díl levobočné série nejpopulárnějšího lidského simulátoru bude nachlup stejný jako jeho předchůdci. V mlze vidím hru, jež se spodní hladiny hodnocení dotýká…

Verdikt

Celkově vzato nejsou Příběhy mazlíčků hrou, hodnou dobrému hodnocení. Důvodů je několik, tím hlavním je však naprosto stejný duch, ve kterém je druhý díl série Příběhy prezentován. Nudu střídají zívance a snad jen opravdoví zvířecí šílenci tuto hru přijmou s radostí. Na nás ostatní zbývá poohlédnout se po něčem jiném.

Hodnocení

Jak hodnotíme?

Co se nám líbí a nelíbí?

Věrně zpracované chování psa i kočky, trochu více času pro sebe, klávesové zkratky (i když známé z minula), česká lokalizace, milovníky domácích zvířat bude nepochybně bavit všechno

Opět ubíjející linearita, velmi podobné zápletky, s ohledem na slabší notebooky nesplněna vize v podobě snížených hw nároků, doopravdy nic nového, i ta nuda zůstala.

Reklama