Sinking Island

Mezi mraky a deštěm se probíjí kolísající helikoptéra. Vedle pilota sedí unavený muž. Do sluchátek mu chraplavý hlas našeptává, že je třeba rychle přehlédnout situaci a vypadnout. Jestli se déšť zhorší, vzdušný provoz bude třeba přerušit, o lodích ani nemluvě. Chtěli byste uvíznout na poloprázdném ostrově, který měl být do smrti svého majitele turistickou atrakcí? Jack Norm si povzdychne. Kdyby bylo aspoň jisté, že jde o vraždu.

Sláva automatům!

Na ostrov byli svoláni všichni příbuzní. A že jich bohatý pán měl! Kromě toho se kolem hotelu potlouká ještě dvojička místních obyvatel, otec s němou dcerou. Kdysi snad měla s mrtvým boháčem aférku. Jack rozmlouvá s příbuznými. Brzy je jasné, že motiv k vraždě měl téměř každý. Je třeba zjistit, jak mrtvý zemřel, zda byla použita zbraň a jaká, kdo k ní měl přístup... Aby se v těch otázkách neztratil, podívá se čas od času do své osobní databanky, kde shromažďuje otisky prstů, doličné předměty, fotky a podezřelá prohlášení. Není to ostatně jen způsob uchování důležitých materiálů. Jack pomocí zvláštní aplikace porovnává otisky bot z místa činu s botami obyvatel ostrova, ztracené perly s nalezeným náhrdelníkem, a získává tak nečekané souvislosti, důkazy přítomnosti určitých osob na místech, kde rozhodně neměli být. Z nalezených zbytků postupně konstruuje, co se vlastně v noci, kdy boháč zemřel, přihodilo. Databanka postupně generuje důležité otázky jako “Byla to přirozená smrt, nebo vražda?” či “Kdo byl poblíž místa smrti?” a nabídne několik prázdných okének. Do těch Jack po perné práci umístí důkazy, poukazující k určité odpovědi. Stroj zkontroluje, jestli si neodporují a pokud ne, vygeneruje odpověď. Je to zábavná hra a dělá vyšetřování přehlednějším, Jack ví, na co se má soustředit. Někdy mu stroj nabídne otázek víc najednou, to pak mezi nimi může střídat, když zrovna s jednou nemůže hnout. Jacka trochu štve, že často je mu odpověď jasná dřív, než shromáždí všechny důkazy, ale nemůže pokračovat, protože musí postupovat, jak požaduje databanka. Často pak běhá po hotelu a hledá, co proboha přehlédl, nebo se utápí ve spoustě lejster, která našel, a hledá, jakou asi mohou mít souvislost k otázce, kterou řeší. Někdy jenom špatně zvolí důkazní výrok, protože se mu dostane podobné informace od více osob, ale databanka uzná jen jeden určitý.

Čas & prostor

Den po jeho příjezdu začne příšerně pršet a vyšetřovací prostor se zúží na megalomanský hotel, obrovskou luxusní věž, která měla přilákat tolik turistů. Je to krásný prostor, ale přece jen poněkud omezený. Jack pamatuje na doby, kdy jeho kolegové a známí při vyšetřování zločinů jezdili po městě nebo dokonce po různých zemích a světech. V poslední době je ale trend místa pro detektivní práci hloupě omezovat. Ne že by to vyšetřovatelům ušetřilo práci. Místo aby si klikli na mapu a byli přeneseni do nové lokace, musí zdlouhavě jezdit výtahy. A i když je hotelová věž opravdu něco, nebylo by špatné mít možnost navštívit poněkud rozmanitější prostředí, zvlášť když byl personál propuštěn a bary a haly jsou až na boháčovy příbuzné prázdné. Alespoň není problém je nalézt, databanka Jackovi vždy poradí, kde se kdo nachází.

Čas od času se Jack jde najíst, nebo mu zavolá manželka. To pak musí opustit, co dělá, a přesunout se buď do jídelny, nebo do svého pokoje. Když má zrovna pocit, že narazil na důležitou stopu, je z přerušení docela otrávený, zvlášť když při něm většinou nezažije mnoho zajímavého. Kdyby alespoň nemusel odcházet a vyřídil krátký telefonát se ženou tam, kde je! Prší čím dál víc, hladina vody se zvedá a nakonec začne věž zaplavovat. Jack si na počátku svého dobrodružství mohl zvolit, zda chce vyšetřovat v reálném čase či ne. Když si zvolí onen souboj s časem, může se stát, že nestihne zločin vyřešit, než voda věž zcela zaplaví. Také svědci se chovají jinak, neodpovídají trpělivě na dotazy, vyšetřování je nebaví, Jack musí více přemýšlet, na co se koho zeptá. Času je na vyřešení celé záhady dost málo a tak radši volí takzvaný adventure mód, kdy voda sice stoupá, ale trpělivě až po tom, co v části hotelu, jíž hrozí zkáza, najde, co potřebuje.

Dialog jako základ poznání?

Hodně času Jack tráví výslechy postav. To je samozřejmě v pořádku, jen ho nebaví, že často dostane od různých lidí stejné informace a někdy používá sám úplně identické věty při rozhovoru s různými lidmi. Člověk by si myslel, že když se na něco zeptá různých lidí, dostane různé názory, většinou se tak ale neděje a jediným rozdílem je malinko odlišně formulovaná věta. Některé postavy působí navíc ne moc povedeně. Většinu z nich by šlo charakterizovat pár běžnými přídavnými jmény, žádná hlubší poznání se nekonají. Na druhou stranu, Jackův příběh je typická detektivka a ve většině detektivek komplexní charaktery nečekáme, jde přeci jen o odpočinkový žánr, černobílost může uklidňovat. A Sinking Island na tom není zas tak špatně, jako některé jiné adventury. Má jakousi “Sokalovskou atmosféru”, která snad trochu připomíná Verneovky, atmosféru pozapomenutého světa, který něčím připomíná ten náš, a přesto se tajemně liší.