Reklama

Jsou čtyři ráno a já otupěle zírám, jak se mi na disk instaluje pátý díl legendárních Space Empires. Těch souborů! Obrázkové přípony kmitají jako o závod, a i když instalace ve výsledku nepřesáhne na dnešní poměry skromných 800 megabajtů, rozhodně mám jako uživatel pocit, že jsem si právě nainstaloval "něco velkého". Aby ne - manuál je tu třísetstránkové .pdf a listování v něm budí respekt i hrůzu zároveň. Jako hráč jsem už s věkem dávno ztratil trpělivost s hrami, které nejdou pochopit během prvních pěti minut. Přesto chci dát něčemu takhle monstróznímu šanci, snad proto, abych si připomněl zašlé doby bezstarostného nocování u obrazovky, kdy jako dítě měl člověk tuny volného času a především vůle učit se cizím herním systémům, týdny do nich pronikat a rozplétat jejich nejrafinovanější nuance.

Rozplétat nejnovější inkarnaci Space Empires je... něco neuvěřitelného. Ta hra je dítě, miláček, sen jediného autora (a jeho přátel) a svou komplexností zachází tam, kam oko galaktického vládce bloudí jen v horečnatých nočních můrách. Když si vezmeme pomyslnou stupnici obtížnosti, klasicky rozdělenou na trio jednoduchá – střední – obtížná, tak první místo v rámci 4x4 strategií obsadí Sword Of The Stars, na druhém bude oblíbená a úspěšná Galactic Civilizations a konečně pozici nejvyšší zaujme s mohutným náskokem Space Empires.

Nový díl posouvá hranice možného managementu impéria do nedozírných a pro mnohé už opravdu neúnosných mezí. Aaron Hall měl pět dílů na kvašení svých nápadů a rozhodně není z těch, kdo by volali „méně je někdy více“. Právě tady a jen tady se láme hráčovo rozhodnutí do pátého dílu jít – mám trpělivost se prokousávat desítkami vrstev strategie? Mám mozkovou kapacitu k udržení pozornosti nad rozvětvenými prvky dobývání galaxie? Já sám si dovedu představit, že i mnozí veteráni série do pětky nahlédnou, ale potom se uctivě vrátí k předchozímu dílu, který znají, vyhovuje jim ve všech směrech a detaily v něm poladili dostupnými modifikacemi.

Do nekonečna a ještě padesát kol

Mluvit o bobtnajících možnostech je ale jen půl pravdy, co se novinek týče. Na pohled nejlépe zřetelnou změnou jsou pokusy dostat prezentaci, tedy grafické ztvárnění a zvukovou kulisu, na úroveň moderní doby. To se pochopitelně nepodařilo – takovými zdroji prostě Hall & přátelé nedisponují a Strategy First v zádech funguje jen jako distributor. Nicméně výtvarná stránka věci doznala viditelného pokroku a stejně tak ozvučení rozhodně potěší a dosahuje zcela profesionální úrovně. A tak si lebedíte nad přehlednou herní mapou, zkoumáte jednotlivé ovládací prvky, přesouváte vámi navržené kolonizační lodě, v podkresu se střídá povedená hudba s různými infozvuky a všechno to sedí pohromadě a formuje celek, se kterým lze ztratit třeba celý měsíc, když vás TO popadne. TO je ve Space Empires touha dohlížet na tisíc a jeden aspekt hry a pečlivě plánovat každý tah.

Bez plánování se neobejdete a expanze naslepo vás vyjde hodně draho. S tím ale souvisí jediná zásadní výtka vůči celé hře: ať manuál nastudujete sebevíc, tápání ve tmě se nevyhnete. Pokročilé technologie postrádají dostatečnou zpětnou vazbu a metoda pokus-omyl může být uprostřed mezigalaktické války setsakra velkou brzdou. Zaplaťpánbůh je tu internet a široká fanouškovská komunita, odkud lze těžit rady a cenné tipy, jenom plynulosti herního zážitku takové záseky zrovna neprospívají. Jiné klacky pod nohy tu ale nepotkáte a samotná orientace v nabídkách je po obligátním zvykání si bezproblémová a účelná. Pojetí obrazovek sice napevno trčí v devadesátých letech minulého století, ale s tím jsem byl smířen tak nějak od začátku. Nějaký hlubší pokrok by od hardcore stratégů (zcela ponořených do svého životního díla) čekal jen nezdolný optimista. Tihle lidé žijí prostě jinde.

4x4=8?

Těžko soudit hru natolik úzce zaměřenou, jako je tahle. Valná většina hráčů ji zcela po právu odmává jako nezajímavou, nehratelnou, zbytečnou, zatímco jiná, a stále docela velká skupina bude se zájmem zkoumat své možnosti do Space Empires proniknout. A pak jsou tu samozřejmě ostřílení ničitelé hvězd a dobyvatelé mlhovin, pro něž fungují 4x4 strategie jako druhý domov, únik toho nejvyššího kalibru. Pro ně je pětka otevřenou náručí, pobídkou k dalším týdnům a měsícům v čísi vizi mezihvězdné expanze. Malfadoři teď budou dál piplat své dítko a Hall bude dál dumat nad algoritmy umělé inteligence, kterou by postavil proti mozkům svých příznivců. Ten jeho musí mít tak padesát kilo a nejspíš nikdy nebude s výslednou podobou Space Empires spokojený. Firma sype jeden patch za druhým a ladí hru vstříc přáním nejvěrnějších, nejvěrnější datlují své dojmy na fórech a zeměkoule se dál valí tím skutečným vesmírem.

Aby nevznikla mýlka - tuhle věc není těžké hrát, ale je těžké v takovém hraní nalézt okamžité uspokojení, zábavu. Pokud máte trpělivosti na rozdávání, nenechte se vylekat obsáhlým rozhraním a záplavou cest, kterými lze svou galaktickou civilizaci (cha!) navigovat. Výzkum, dobývání, diplomacie... to vše vám je v pátých Space Empires k dispozici způsobem, jakému se žádná jiná strategie na trhu prostě nemá šanci přiblížit. A přesně to dělá v dané kategorii z pátého dílu Hru s velkým H. Pokud chcete ve svém pokojíku budovat tisíciletá impéria od Aldebaranu po Deneb, není propracovanější volby.

Verdikt

Maximálně povedený přírůstek do zavedené série 4x4 strategií. Nová grafika a nové možnosti mají šanci přilákat jak dlouholeté příznivce, tak zvědavé nováčky, ale těm především přejeme pevnou vůli a nezdolnou trpělivost.