Reklama

Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak málo lidí se dneska chce podívat do vesmíru, ale co - asi mají zajímavější pozemské starosti. No ale ten vesmír, to je přece něco, viďte, stačí prolistovat pár dní tady a tiše snít o prostoru, který si existuje nějakých patnáct miliard let a bůhví, kdy (a jestli vůbec) o něm budeme vědět všechno. My, co si tyhle otázky pokládáme, co pohled nahoru zbožňujeme, ale nejsme kosmonauti, musíme ve volném čase sahat k náhražkám v podobě vesmírných simulátorů. Dlouho, čtyři roky, nám vydržel (a Petrovi pořád ještě drží) Freelancer, dá se říct prototyp moderního vesmírného simulátoru s velkou mírou volnosti a lehce zvládnutelným ovládáním. Ukázal, jak mají vypadat kvalitní hry středního proudu pro jedenadvacáté století a díky uživatelským modifikacím žije dodnes. Elite své doby. A když tedy chcete mít prodávaný vesmírný simulátor, je dobré se konceptu Freelancera držet. Chorvati z Provoxu chtěli jistě spoustu věcí, prodat svoje dílo především, ale jak už se to evropským vývojářům často stává, trochu při tom zapomněli, že výsledný produkt třeba někdo bude chtít hrát.

Vesmír je drsná milenka

Ne, že by se snad Spaceforce hrát nedala, na to je Záhřeb od Moskvy dostatečně daleko. V angličtině bychom o Rogue Universe mohli říct, že je decent, tedy ucházející, ale rozhodně není decentní co se nároků na uživatele týče. Za prvé: autoři vás hodí do vody (kosmu) a plav si, tumáš šnorchl (loď). Ať s příběhem (hloupým) nebo bez, první hodina uvnitř je velkou zkouškou hráčovy trpělivosti a hra mu učení se principům nijak neulehčuje. Rád bych psal o tom, jak jsem vyrazil na okružní let Vlasy Bereniky, jenže to jsem se taky nejdřív celou noc trápil se zaměřováním objektů, sektorovou orientací a občasným padáním, které při absenci svobodného save/load mechanismu hodně kousalo. Ovládání sice nepatří mezi nějak závratně složité, ale dostat z obrazovky kloudné informace je často porod.

Za druhé: postavit fungující virtuální vesmír a nacpat ho možnostmi realizace sebe-vesmírného kovboje-sama je jedna věc, ukotvit pak všechno skrze něco jako vypravěčský um, vizi budoucnosti, říkejte tomu jak chcete, je věc druhá. Věc druhá se nevydařila. Zatímco u hratelnosti není vaření z konvenčních ingrediencí na škodu, po obsahové stránce už je člověku ze stokrát omletých sci-fi klišé krapet blivno a žaludek se vzpouzí. Situace je příbuzná té, kterou trpí žánr fantasy - všichni tam jen opakují naučené stereotypy a nikdo se nehýbe z místa. Copak si vývojáři světa unisono představují (jasně, fiktivní) zítřky lidstva do puntíku stejně? Těžko potom ve Spaceforce hledat motivy, které by člověka bavily nad plán řemeslně zvládnutého vesmírného simulátoru. Tam a zase zpátky, náklad drog tam, náklad mikroorganismů zpátky, sice v moc krásné grafice, ale co po pár hodinách tam a zpátky z toho.

Jasně, máme tu taky zhruba kvadrilión questů, opravdu dost a dost na měsíce repetitivní "zábavy", spoustu rozkošných (bez ironie) anomálií k prozkoumání a tuny nepřátelského kovu k sešrotování lasery a raketami (s báječným odpalovacím efektem). No ale je to dobrá hra? Jak se to vezme (vždycky se to musí nějak vzít). Vezměme to tak, že už máte Freelancera opravdu po krk. Odpovězte si: už vás definitivně omrzel jeho vesmír nebo hra samotná? V prvním případě je Spaceforce ideálním pokračovatelem tradice, žádné strachy, patche ji časem doladí k vyšším sférám spokojenosti a počítač vám s trochou hrabání se v nastaveních nezavaří. Na příběh se vyprdněte, stejně jde především o tu možnost zalítat nové lodě a vytěžit půl Oortova mračna. Nebo jste snad Freelancera nikdy nehráli a chcete a) zkusit vesmírný simulátor, b) vzpomínat na staré dobré časy s Thargoidy v zádech?

V prvním případě opatrně, už přece bylo řečeno, že Rogue Universe vás k sobě jen tak nepustí, tím spíš ale dokáže to druhé, tedy drnkat na nostalgickou vlnu. Je to hardcore hra a hráčovu oddanost/trpělivost umí odměnit. Nabízí široký herní systém a ten vesmír v názvu je skutečně rogue, zlotřilý. Několik frakcí a ras, které se mezi sebou tradičně nemusí, a do toho ty, hrdina nebo třeba jenom vědec nebo obchodník, potulující se mezihvězdným prostorem v milované, do posledního šroubu vypiplané kosmické lodi. Jenže kde v živé paměti dlící Darkstar One nabízela možnost se s lodí skutečně sžít a o sexuálních konotacích vztahu člověk-loď v EVE raději nebudeme mluvit vůbec, tam Spaceforce poskytuje sotva základní ukojení tužeb virtuálního pilota, jen ty kokpity jsou opravdu moc pěkné, to se Chorvatům musí nechat.

Úniková rychlost

Jejich hru lze doporučit s určitou dávkou opatrnosti, ono vesmírných simulátorů (naštěstí?) není zase tolik, aby se na trhu vyloženě mlátily, a za rozumnou cenu má cenu s Rogue Universe ztratit rozumnou míru času, ale jestli jsem byl nadšen? Tak možná z (konečně!) pořádného využití světla ve hře z vesmíru. Ona je tam sice ve skutečnosti docela tma, ale tak skutečnost, že jen hrstka z nás jsou kosmonauti a ten zbytek se do vesmíru podívá jen sotva je pěkně na pytel a já bych ji vůbec preventivně hodil za hlavu. Ostatně o tom hry jako Spaceforce jsou, ne?

Verdikt

Pomalý a obtížný simulátor z opravdu krásně zpracovaného a opravdu nudného vesmíru. Berte, pokud máte žánrovou konkurenci ohranou, ale samotné vakuum vás ještě neomrzelo.