Terminator Salvation

Příběh zde sleduje charismatického odbojaře Johna Connora a party "dosud nepostřílených“, jež se marně snaží vyhrát vyčerpávající válku proti Skynetu, přelomové umělé inteligenci, která je natolik inteligentní, že jí brzy dojde, že sloužit mají ti slabší. Avšak tam, kde nejnovější film vytahují z průměru skvělé herecké výkony a působivě navržené kulisy hra doplácí na neuvěřitelně stereotypní akci. I přesto je prostředí ve hře správně depresivní a špinavé, ostatně z rozbořeného města se více, než tam opravdu je, vymáčknout prostě nedá. S partou pak střídáte ulice města za podzemní úkryty, kanalizace a čas od času si užijete i stíhací sekvence ve vozidlech, které patří mezi ty zábavnější pasáže, a to jednoduše proto, že vám k obdivování okolí stačí jen myš (případně analog).

Neustále bije do očí opakující se šablona přestřelek. Seběhnete na ulici, tam vyraší určitý počet robotů, které s grácií postřílíte a klušete dál. Za rohem se objeví ti samí roboti a akce se opakuje. Pořád a všude. Po chvíli tak začínáte mít pocit, že se točíte dokola a vlastně nikam nejdete, když v tom naskočí animace a vy jste rázem někde jinde. Animace a loadovací obrazovky (zpracované jako Terminátorův rudý pohled) navíc naskakují téměř neustále a vy se tak nikdy do hlavní postavy pořádně nevžijete. Sotva totiž skončí přestřelka a šmik...máme tu nahrávání. Ono by to nebylo tak hrozné, kdyby si z vás hra neudělala srandu. Příběh totiž dohrajete za neuvěřitelné 4 hodiny, a to prosím ještě hodinu z toho prodřepíte u obrazovek s loadingem. Moc nepomáhá ani kooperační režim pro dva hráče, díky kterému příběh dohrajete ještě dřív. Terminator Salvation je tak jedna z nejkratších her poslední doby, která se prodává za plnohodnotnou cenu.

Skeleti jsou tu, kryjte se!

Jedno se Terminator Salvation upřít nedá. Představil opravdu fungující a velice intuitivní systém krytí, který kombinuje jednoduchost Gears of War s promyšleností přesunů Wanted. Kdykoli jste v krytu, stačí zmáčknout požadovaný směr a na obrazovce vždy vidíte, ke které další překážce se můžete přesunout. Vše ostatní se provádí automaticky a animace oku lahodí. Celé prostředí je pak navrženo tak, abyste místa přestřelek mohli “proskákat“ téměř dokolečka a vždy tak najít lepší pozici ke střelbě. U robotických krabů je navíc jediné zničitelné místo vzadu, proto musíte taktizovat a odlákat pozornost robotů, aby je vaši kolegové zezadu sejmuli. U ostatních druhů nepřátel (samotných Terminátorů a dotěrných létajících střílen) pak stačí držet hlavu mezi koleny a občas z krytu pokropit ty nejbližší.

Na druhou stranu má inovativní krycí systém i své nedostatky. Nejvíce frustrujícím je osekanost úrovní a nemožnost vaší postavy jednoduše vyskočit. Pokud tedy narazíte na kamínek či výstupek velikosti vaší boty, hezky si to obejdete, protože se přes něj hlavní hrdina prostě nedostane. Nemožnost kryt přeskočit pak způsobuje, že v zápalu boje zapadnete do rohu mapy a poté obíháte půlku úrovně, abyste se dostali zpět na cestu.

Nepříjemné je ve hře skriptování, které vyloženě bije do očí. Narazíte na momenty, kde si jdete po ulici a najednou objevíte místo, kde se válí pořádný počet zbraní, granátů a nábojů. I tomu nejpomalejšímu dojde, že se za chvíli bude něco dít. A téměř vždy se vaše předtucha vyplní. To absolutně ruinuje pocit nebezpečí a překvapení, protože vždy víte, kdy co příjde. Ponoření do herního světa brátí také zelené světelkování zbraní skrze stěny, a proto si občas připadáte jako v Matrixu. V hodně nepovedeném Matrixu.

Hnědá a zelená, to je barva stylová

Hra nabízí přesně to, co od výtvarného stylu post-apokaliptického světa čekáte. Ošuntělé polorozpadlé budovy, opuštěné vraky aut a špína, kam se podíváte. Ať už ale procházíte čímkoli, neustálý pocit nakopírovaných lokací vás neopouští. Vše totiž vypadá stejně a až na výjimky (zmíněné sekvence v autech) vás dopředu tlačí snad jen vidina brzkého konce. Žádná motivace, žádné vzrušení. I u zbraní si vývojáři nedali moc práci a kromě klasik akčního žánru (tedy samopalů, brokovnic a bazuky) ve hře nenajdete nic originálního. Dokonce ani nemůžete sbírat pulzní zbraně od padlých “Termošů“, což zabolí ještě víc. A když už je řeč o Terminátorech, proč si vývojáři nedali tu práci a nevymodelovali je tak, jak je známe z filmů? Nejen že vypadají jako boxeři s baťůžkem, nedokáží ani navodit strach svou pověstnou nezničitelností, protože je většinou sundáte dvěma granáty. Někdo to tady šeredně nedomyslel.

Celkově je tedy grafická stránka průměrná. Najdou se pěkně vymodelované postavy i působivě nasvícené scény, pak ale zavítá prevít stereotyp a neustále se opakující prostředí. Postavy navíc běhají jako po operaci močového měchýře a synchronizace mluveného slova s pohyby rtů je doslova otřesná. Alespoň že hudba dělá filmu i hře čest a dabing taktéž neurazí.

Terminator Salvation měl všechny předpoklady k tomu, aby se zařadil po bok povedených herních adaptací hollywoodských filmových trháků. Nakonec nabízí jen veskrze průměrnou akci, která by mohla přispět hernímu průmyslu snad jen systémem krytí, který doufejme někdo využije v mnohem lepším projektu. Tady za své peníze dostanete hru, u níž strávíte jen o málo víc času než u filmu, bavit se ale budete podstatně hůř.