Name: The Mark
Item: The Mark
Rating: 2
Author: Lukáš Grygar

Reklama

Recenzovat hry je ta nejlepší práce na světě! Hraješ nejnovější pecky dřív, než ostatní, a ještě za to pak dostaneš zaplaceno! Mám se báječně - recenzuju hry! Zahraju, napíšu, vyinkasuju a tradá, všechny putyky v Praze mi říkají pane! Recenzovat hry je slast!

Pokud těmhle vykřičníkům tu jejich vykřičenost věříte, zkuste pár dní hrát The Mark a víra vás opustí. Řeknu to jednoduše: tahle hra je učebnicový materiál pro "humoristickou recenzi na shitovku". Taková recenze má svoje pravidla a naplnit je chce léta praxe a odříkání. Já si odříkání odbyl v šaolinském klášteře Li Hu a tak se připravte, že následující řádky budou krajně vtipné, s občasnými náběhy do třeskutosti. Až tak výjimečná hra The Mark je.

Veverky a Delvita

Co je to? Má to 2 GB, vysoké hardwarové nároky a nulovou optimalizaci. Zpocená veverka, haha! A co je to? Má to ožužlanou premisu, mizerné provedení a nejde to hrát, i kdybyste nakrásno chtěli? The Mark, velmi správně. Hra, která by asi nejvíc chtěla být něčím na způsob filmové Skály (odkud bez okolků krade font i hudební motiv), tedy lehce inteligentní akční zábavou, ale blíž má ke zmíněné zpocené veverce. Sledujete ten humor? Stříleček z pohledu vlastních očí není nikdy málo a vždycky je jich moc, říká se. Spousta hráčů si na možnost pobíhat s virtuálním samopalem v koutě obrazovky potrpí, jiným už se neustálé klonování těch pár zajímavějších titulů (F.E.A.R., například) přejídá. The Mark je na klonování čehokoliv naštěstí příliš blbá, ale to je dáno čirou neschopností autorů, ne pokusem o návrat ke kořenům akčního žánru.

Což o to, budgetové FPS mají své právo na život, ale tohle už hraničí s nefalšovaným masochismem. Většina stříleček se potýká s jedním ze dvou problémů: buď jsou o ničem nebo jsou nudné. The Mark je o hodných Američanech a zlých teroristech (jenže způsobem, který rozchechtá i kovaného republikána) a k tomu nudnější, než aranžování sirek na krbové římse. Nemoci konkurenčních akcí se tu protínají v celku, který je odstrašujícím příkladem zastydlého gamedesignu i prezentace. Nelze pochybovat, že by se snad The Mark skrze nějaké ty obchodní řetězce neprodala - do košíku s nákupem tu krabici přihodí každý, komu imponují vojáci a tajní agenti ověšení zbraněmi, ale poučený hráč na něco takového neskočí, ať už bude nasazená cena jakákoliv.

Poučený hráč ví, že dnes prostě existují určité standardy a průměrné hry jsou sice šedivé jako myši, ale laťku víkendové zábavy nepodlézají.

Myši a Arnold

The Mark se oproti tomu plazí po bradě v prachu, až člověku docházejí negativní přirovnání. Takže si prostě představte střílečku, která se nehýbe ani na těch nejnižších detailech, aniž by k tomu ale měla důvod (to znamená působivou grafiku nebo fyzikální model). Představte si střílečku, která se chvástá tím, jak nepřátelé komunikují v příslušných cizích jazycích, ale už jim nějak zapomněla dodat inteligenci přesahující schéma "vidím hráče, střílím do hráče". Hráč střílí zpátky, kosí teroristy po desítkách a souběžně se dloube v nose, protože výzva i zábava je to nulová. Strnulé úrovně sice střídají své exotické kulisy, ale co je jim to platné, když běhat mezi bednami a bednami a dalšími bednami bylo pasé už někdy před deseti lety.

Ani výběr zbraní neumožňuje díky "realistickému" ukotvení scénáře žádné skopičiny a jako studie moderní výzbroje nebude zajímat nikoho, kdo měl čest s libovolnou tříáčkovou hrou z poslední doby. I ta nejslabší mapa s boty v Battlefieldu 2 je zhruba padesátkrát až tisíckrát zábavnější, než upocené pachtění se skrz tuhle hrůzu. A zatímco jinde občas mizernou hratelnost zachrání napínavá dějová linka, tady vás tvůrci oblaží historkou na úrovni Schwarzeneggerova Komanda, které si možná drží status kultovní pirátské kazety, ale tím jeho kvality končí. Ukradená jaderná hlavice, bla bla, unesená sestra, bla bla, překupníci zbraní, kvá kvá kváky kvá, zkuste si během pěti minut splácat klišé z pěti béčkových filmů, co jdou rovnou na DVD, a máte obsah The Mark v hrsti. Možná je vaše filmotéka přesně takových titulů plná, ale sorry, já už z Delta Force XVII a spol. nějak vyrostl.

Žaludek a recenzent

Obvykle recenzentovo zklamání nějakou hrou doprovází chlácholivá slova a výrazy jako "škoda" nebo "promarněná šance". Ne tak v dnešním případě. The Mark není promarněnou šancí, nemá jediný světlý bod, který by vykoupil utrpení takový blábol hrát. Je to škoda materiálu, ale ne škoda něčího talentu, protože přesně ten autoři zjevně postrádají. Talent k vytvoření hry, která by alespoň na nějaké základní úrovni fungovala, na nějaké základní úrovni byla zábavná, na nějaké základní úrovni by mě z ní po pěti minutách nebolel žaludek a necukalo levé oko. A tady pro jistotu ještě jeden vtip:

"Už jste slyšeli o tom dyslektikovi, co vzýval ďábla? Zaprodal svou duši Santovi."

Takže...

Recenzovat hry je ta nejhorší práce na světě! Hraješ nejnovější sračky dřív, než ostatní, a ještě za to pak dostaneš chlebový kůrky! Mám se příšerně - recenzuju hry! Protrpím, vypotím, schramstnu kůrku a tradá, všechny pajzly v Praze mi říkají táhni! Recenzovat hry je peklo!

Verdikt

Naprosto příšerná střílečka, ve které je špatně úplně všechno. Ať už vám žaludek obrátí laciný design úrovní, natvrdlý příběh, nebo zcela neoptimalizovaný engine - hrát The Mark je jedna z největších ztrát času, jaké lze momentálně na trhu koupit. Pracky pryč.