The Maw Recenze The Maw

The Maw

Marek Král

Marek Král

11. 7. 2009 22:20 6
Reklama

...se točí jeho nový nenažraný parťák. „Blééh, bude se žhrát!“

Ale nepředbíhejme, napřed musíme s onou vesmírnou lodí spadnout zpátky na zem (toto opravdu není spoiler). Obrovská rána po dotyku s prašným povrchem, všude plameny a oheň. Toho tichého vesmíru jsme si nakonec moc neužili. Sbíráme své polámané tělo (ahoj, jmenuju se Frank) a hlavu si držíme, jinak by se nám snad rozskočila. V tom na nás vycení zuby malá fialová obluda (čau, jmenuju se Maw, ale klidně mi řikej Chřtán) s jedním vykuleným okem a vyplazeným zeleným jazykem. Hotový blob. Po kratičké předehře vzájemného sbližování je hned jasné, že tohle bude sranda.

Taky že jo. Frank a Chřtán se dávají dohromady, což je samo o sobě dost bizarní podívaná. Jeden, co vypadá jak mimozemská variace na Mravence Z ve skafandru s dívčím hlasem, druhý s výrazem šílence, co vám chce každou chvílí ukousnout ruku. Ne-li hlavu. Jasně že The Maw je hrou pro všechny, ale cílení na mladší pařany se prostě nedá přehlídnout. Vyjma úvodní obrazovky se prakticky v celé hře nenachází jediný text. Ani naši dva hrdinové toho moc nenamluví. Frank (ten ve skafandru) se pořád jenom diví, takže se omezuje na zvuky jako ó, á a é. Chřtán je z dvojice výraznější nejen vzhledem, ale i projevy. Chvíli po vás pošilhává. Pak začne zběsile skákat a vyplazovat jazyk, jen aby vzal v následujícím úprku nohy na ramena. S vyceněnými tesáky a řevem, jako by se splašila divoká kráva, zdrhá před nepřáteli (nohy na ramena je dost neobratná formulace, když vlastně žádné nemá). Dorozumívání postav, vyrozumívání příběhu i toho, co se po vás chce, je tak vlastně docela pocitová záležitost, ke které stačí sledovat ztřeštěné situace animovaných bláznů. A že jsou animované CG sekvence jedním z tahounů hry! Naši dva mimozemšťani v nich sice nehrajou vyhlášené Národní; jde spíš o kraťoučké jednoduché sketche. Ale vypointované a funkční, takže okamžik, kdy se nekontrolovaně řehtáte, tu čeká na každého.

Mimo CG sekvence se servíruje svět z pohledu třetí osoby. S tím souvisí kamera, která se dá otáčet bohužel pouze horizontálně a aby se neřeklo, tak nám tvůrci zacpali pusu obligátním zoomem dovnitř a ven. Skalistý terén planety vám prostě nedá a cukání podívat se nad sebe je konstantním chtíčem. Kdo by taky nechtěl mít ve 3d světě přehled, že ano? Svět… to je vlastně planeta. Jedna velká rozvětvená hnědá skála, spousta písku, štěrku a prachu. Občasná tráva, jednohubky ze stromů a vodní plochy tvoří jedinou oázu široko daleko. Zpočátku kontrast jak má být, časem ale začne nahlodávat, proč si tvůrci s barevným světem nepohráli přeci jen víc. Potenciál několika základních barev a plochých textur tak zůstává nerozvinutý; kouzlo jednoduchosti v tomhle směru úplně nefunguje a krásná grafika se rychle okouká.

Jak se ovládají dvě herní postavy naráz? Intuitivně. Zatímco Franka zvládáte přímo, na Chřtána se musí oklikou; ale netřeba zapojovat šedé buňky. Hned v úvodu se totiž Frankovi dostane do ruky elektrické vodítko, díky kterému si může fialového šílence ochočit. Z obou se pak rázem stává roztomilá dvojka, jež připomíná pána s pejskem. K čemu vodítko? Frank se potřebuje z této lineární akční adventury (ve které se nedá umřít) prosekat na svobodu. V cestě mu ale stojí řada jednoduchých puzzlů, k jejichž vyřešení využije právě Chřtána. Ještě to tady vlastně ani nepadlo, ale Chřtán rád papá. A tak sežere, na co přijde. Od malých mimozemských bobulek k velkým ohnivým ještěrům. Papání z něj dělá pochopitelně většího, silnějšího, a v závislosti na tom, co sní, se mu mění i schopnosti. Chvíli tak plive oheň, protože sežral ohnivého plaza, chvíli zase dokáže plachtit vzduchem, poněvadž se mu podařilo pozřít létavého červa. Asi je už jasné, s jakými hádankami se bude hráč potýkat. Ale opět, není to nic náročného. Hra je rozdělena do jednotlivých malých úrovní (je jich celkem osm), takže vyřešení každého levelu vám nezabere víc jak pár minut. Se vším všudy se dá The Maw dohrát za dvě – tři hodinky (dle toho, jak moc se loudáte).

Nezávislí vývojáři z Twisted Pixel Games odstartovali dobře. The Maw je totiž jejich první hra, a tam venku už má nějaké jméno (v roce 2008 vyhrála cenu publika na Penny Arcade Expo, a v letošním roce si ji všimli i na IGF, kde se dostala mezi finalisty za ocenění v kategorii Technické zpracování). Zaslouženě. Sice postrádá delší rozsah (dvě hodinky utečou jako nic a o znovuprojetí se budete dlouho rozhodovat), ale vyrovnává příjemnou výtvarnou stylizací, humorem (toho mohlo být daleko víc) a plynulou hratelností. Extra kladné body sbírá za vynikající soundtrack od Winifred Phillips, jež se podílela na hudbě třebas k prvnímu God of War.

Suma sumárum, The Maw nabízí fajn vyblbnutí. Otázkou pro vás však zůstává, jestli se za dvě hodinky hraní vyplatí vypláznout 260 korun? S novým stahovatelným obsahem, nabízeným na Steamu (Brute Force, River Redirect a Speeder Lane) za hubičku (31 kaček za kus), se o tom přeci jen uvažuje líp.

The Maw
Windows PC

Verdikt

Příjemná akce s kouzelnými momenty, ve kterých exceluje živelný fialový blob Chřtán. Škoda, že z něho autoři nevyždímali daleko víc, jelikož potenciál bavit rozhodně má. Jsem na vážkách, jestli hru samotnou doporučit nebo ne, když jediný hlavní problém je její trvanlivost. Tak jak, přátelé?

Co se nám líbí a nelíbí?

Grafika. Komediální duo Chřtán & Frank. Parádní hudba. Hra se nevleče.
Grafika se rychle okouká; tvůrci si s ní mohli pohrát víc. Zamrzí, že CG sekvencí je míň, než mohlo být. Opravdu jednoduché hádanky a s tím souvisí i délka hry (dvě hodinky nejsou moc).
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama