Wanted: Weapons of Fate

Přátelé kvalitních atmosférických akcí, zpozorněte, pohodlně se usaďte a nachystejte peněženky. Wanted: Weapons of Fate totiž navazuje na tituly, jež se snaží ze spojení „počítačová hra podle filmu“ sejmout známku produktů ždímajících z populární značky co nejvíce peněz ve všech možných sférách. Film Wanted, hollywoodská prvotina talentovaného ruského režiséra Timura Bekmambetova, vznikl v loňském roce a ač si od kritiků i fanoušků vyslechl několik výhrad, ostudu rozhodně neudělal. Dějová linie adaptace Weapons of Fate navazuje přesně do míst, kde snímek skončil, a podle dostupných informací by měla tvořit překlenovací události mezi prvním a druhým dílem filmu, což lze hodnotit jen a jen pozitivně a může představovat směr, jímž by se v budoucnu mohly filmové adaptace vydat.

Hlavní postava, Wesley Gibson, se rozhodne zjistit pravdu o osudu své matky, přičemž pátrání vede k samotnému nejvyššímu bossovi bratrstva, jež se na konci filmového snímku téměř rozpadlo. Během pátrání se dočkáme prostřihových in-game animací, v nichž postavy, povětšinou známé z filmu, doplňují jednotlivé dílky skládačky. O zajímavé zvraty není nouze, příjemným zpestřením alespoň zčásti eliminující stereotyp jsou flashbacky do minulosti, kdy se hráč může vžít do role Wesleyho otce Crosse. Příběhovou linii tedy lze hodnotit více než kladně, a pakliže se skutečně jedná o předěl mezi prvním a druhým dílem, povedl se scénáristům na výbornou.

Pekelně zakroucené střely

Návaznost na stříbrné plátno navíc není cítit pouze ze zápletky, hratelnost Weapons of Fate byla ve velké míře založena právě na prvcích, jež se objevily už ve filmu. Wesley tak efektně i efektivně může využívat zakroucenou dráhu letu kulky, a to jak u pistolí, tak i u samopalů. Tato speciální schopnost se přitom zcela lehce ovládá, stačí stisknout tlačítko a myší korigovat zaměřovací linii, takže představuje velmi zajímavý gameplay prvek Weapons of Fate. Další speciální schopnosti moc nevybočují ze standardů third person akcí, jde o speciální bullet time a rychlé se přesouvání mezi úkryty, o nichž si povíme později. Aby hráč nebyl proti počítačovým protivníkům až tak moc zvýhodněn, lze tyto schopnosti využívat pouze po nabytí dané hladiny adrenalinu v krvi. Ta se navyšuje s každým dalším zabitým nepřítelem, takže podaří-li se vám každou kroucenou střelou provrtat soupeři čelo, můžete se neustále vést na vlně adrenalinu.

Speciální schopnosti se přitom hodí nejen v boji se zástupy normálních protivníků, největší využití mají v soubojích s několika bossy. Jedná se o členy bratrstva, kteří mají na svém těle vytetovány informace, jež Wesley potřebuje k dalšímu postupu v pátrání. A jelikož fotoaparát nepatří mezi základní výbavu nemilosrdného zabijáka, jakým Wesley bezesporu je, onu část těla si jednoduše usekne mačetou … Wanted si tak rozhodně zaslouží rating 18+ :-).

Sitzkrieg v podání špičkových zabijáků

Už jsem jedním, dvěma slovy nakousl systém krytí. Ten by se vedle využívání speciálních schopností dal považovat za nejstěžejnější prvek hratelnosti, neb uchvacuje jak precizností zpracování, tak i využitelností v praxi. Wesley se totiž dokáže prakticky ke každému většímu předmětu v úrovni přitisknout a krýt se, což by ještě nebylo tak zvláštní, ale pakliže se dostane na okraj, odkud se dá dostat na jiné krycí místo, po stisknutí jednoho tlačítka se tam bleskurychle přesune. Během přesunu navíc provede nějakou elegantní fintu typu přeskok či skluz, což jen vylepšuje výsledný dojem z tohoto herního prvku. Místa střetů s nepřáteli jsou přitom uzpůsobena tak, aby se mohly dobře krýt obě strany. Taktizování, kam se přesunout, využívání krycí palby, kroucených střel zpoza krytu, vše působí velmi dobře – hurá, zákopová válka může začít!

Systém krytí se na první pohled jeví neskutečně propracovaně a využitelně, a on opravdu je! Zamrzí tedy, že se jej tvůrci snažili poněkud nešetrně propagovat brutálním zvýšením obtížnosti, pakliže se postava nenachází v zákrytu. Abych osvětlil, když jste schováni řekněme za železnou bednou, může vám čouhat ruka, noha, kus hlavy, ale valná většina střel vás mine. Jakmile se ale od bedny odpoutáte, spustí se neskutečná salva, jež Wesleyho když ne rovnou zabije, tak alespoň přivede na pokraj smrti, kdy je potřeba vyhledat klidné zákoutí a rány vydýchat. Weapons of Fate se tak nedá projít Rambo stylem a pakliže si nebudete hrát na Old Shatterhanda a přistoupíte na pevně stanovená pravidla krytí, budete se skvěle bavit. Na tom bude mít svůj podíl i velmi kvalitní ozvučení, hudba využívá některé motivy z původního filmu a mnohdy výtečně doplňuje nastalou situaci, všudypřítomné Wesleyho hlášky pak vtáhnou do děje ještě více. Vedle toho grafické zpracování by se dalo shrnout jakožto rozporuplné, neb mnohé lokace jsou zvládnuty na jedničku, zejména prostranství zalitá sluncem, textury interiérů se ale dvakrát nepovedly.

Weapons of Fate by mohl trpět i neduhem srážejícím na kolena spoustu akčních titulů, stereotypem, ale herní doba kolem zhruba šesti hodin to téměř nedovoluje. Naopak zamrzí, že ve chvíli, kdy se události dostanou do solidních obrátek, děj najednou skončí, přičemž jediným rozumným důvodem pro znovuprožití lokací od začátku mohou být snad jen porůznu rozeseté bonusové předměty otevírající videa, artworky a jiné serepetičky. Na samotný závěr jsem si ponechal neduh dle mého názoru ze všech největší, a to poněkud necitlivý systém míření. Muška zbraně se totiž pohybuje vždy tak o vteřinu déle, než myš na stole, což nejde odladit ani v nastavení a neskutečně ztěžuje prvních několik úrovní. Postupem času se na tuto prapodivnost naštěstí dá zvyknout, ale nelze než doufat, že se tvůrci polepší a chybu opraví v některém z chystaných patchů.

Nebudeme to dále protahovat, Wanted: Weapons of Fate představuje zhruba šest hodin solidní zábavy, jež sice nedosahuje kvalit těch nejlepších titulů, minimálně za vyzkoušení ale rozhodně stojí. A pakliže se vám líbil film, bude pro vás výlet mezi elitní zabijáky jasný tip.