War Leaders: Clash of Nations

Je až s podivem, že i přes veliký úspěch všech her s přízviskem Total War (Medieval, Shogun, Rome), nepřišlo několik podobných titulů snažících se pouze vydělat na nastoleném trendu. Tahová strategie na globální mapě v kombinaci s akčním bojem v reálném čase jsou v podání Total War skvělým počinem. Hearts of Iron oslovilo svým zpracováním především hardcore fanoušky žánru, ukázalo však možný směr. Změna tématu a doby na pozadí je řešením, jak se vyhnout přímé konkurenci a zároveň originálním prvkem, který zajetá pravidla oživuje novou technikou a možnostmi. Jenže když se dělá stejný koncept po druhé, nemusí být výsledek vždy totožný…

Je libo změnit výsledek druhé světové války?

Hned prvním důkazem toho, že War Leaders není hard-core strategií s důrazem na věrohodnost, jako tomu bylo v případě Hearts of Iron, je spuštění kampaně. Na začátku si totiž můžete zvolit, jestli chcete historicky přesnou válku, ve které se občas nedá některým událostem vyhnout, nicméně samotný průběh bojů již samozřejmě ovlivňujete. Nikdy se tak například nestane, že by se Velká Británie přidala k německému tažení Evropou nebo se Itálie otočila zády ke Třetí říši. Co se má stát, stane se, vy pouze rozhodnete o výsledku.

Naopak při výběru volného děje je celý příběh a děj na pozadí zcela ovlivnitelný průběhem a diplomatické vztahy jednotlivých zemí nejsou předem nalinkované. Tudíž se dá říci, že milovníci napětí a nečekaných zvratů sáhnou raději po druhé variantě.

Před samotnou hrou se samozřejmě dočkáte výběru jednoho z národů. War Leaders to bere pěkně zeširoka, takže kromě standardního Německa, Velké Británie, Francie a Ruska můžete válčit i pod vlajkou USA, Japonska nebo Itálie. Rozdíly v jednotkách a pojetí hry jsou však za jednotlivé strany pouze minimální a tak se bude spíše lišit váš úkol a území, na kterém budete operovat.

Jak vyhrát boj a neprohrát válku

Jak už to u podobných RTS bývá, základní kamenem a zároveň obrazovkou, na které strávíte nejvíce času, je globální mapa s rozdělenými státy, dělící se dále na kraje nebo menší regiony. V případě War Leaders se však nejedná o rovnou placku, ale opravdu před sebou máte 3D zeměkouli. To je vskutku dobrý nápad, zároveň v tomto případě hezky realizovaný. Po nějakém čase bohužel zjistíte, že zaoblení není příliš praktické a na klasické mapě byste se orientovali mnohem lépe. A jakmile se okouká i všudypřítomná zelená, začnete si říkat, že je prostředí chudé, ploché a nápad s globem situaci nezachrání.

Základem hry je šachová partie s nepřáteli na více frontách. Po regionech a státech posouváte svými jednotkami, případně můžete využít i výrazně vyčnívajícího generála (s větší silou, lepšími schopnostmi,…) a přesunout se do lokalit, kde chcete působit. Následně můžete na základě diplomatických vztahů zaútočit na protivníka nebo postavit nové budovy ve městech. Budovy se orientují čistě na válku a diplomacii, tudíž na nějaké zvelebování, lepší podmínky pro obyvatele nebo surovinové domy, rovnou zapomeňte. Suroviny, za které si následně můžete vyvíjet a budovat ve speciálních budovách nové jednotky a stroje, naleznete v různých státech po celém světě a je jen na vás, kam se rozhodnete expandovat. V omezeném počtu získáte suroviny i obchodní cestou. Veškeré kroky na globální mapě probíhají samozřejmě v tahovém módu, takže jakmile provedete všechny úkony, posunete tah protihráčům. Těm hra bohužel zabere velmi dlouhou dobu, po kterou sledujete pouze zběsilý pohyb kamery nad různými kouty světa.

Jakmile se protivník přiblíží na dosah, může se rozhodnout zaútočit na vaše jednotky. Pokud pak nechcete celou potyčku vyřešit automaticky (námořní a letadlové se tak řeší vždy), nezbývá vám nic jiného než se připravit na litý boj.

Boj v reálném čase

Stejně jako u série Total War vám při střetu vašich jednotek s nepřítelem nezbývá nic jiného než vyřešit potyčku osobně, v klasické podobě RTS. Tuto možnost samozřejmě nemusíte využít, nicméně automatické vyhodnocení je výhodné pouze při vaší jasné převaze. Naopak při přesile protivníka oceníte možnost ukázat své taktické schopnosti.

Mapy, na kterých se bitvy odehrávají, jsou velmi rozmanité, a tak můžete v jednom kole bojovat na zasněžených kopcích, v jiném zase bránit písčité pláže. Tento fakt velice oživuje hru a různorodost prostředí ji drží dlouho nad vodou. Na samotném bojišti již nemáte žádnou možnost vystavět nové jednotky, musíte si vystačit s tím, co máte vyrobené z měst. Bohužel samotný boj není žádnými taktickými hody a i když hra několik možností (terénní výhody, formace, možnost obklíčení atd.) nabízí, k jejich využití se vinou špatné umělé inteligence málokdy dostanete.

Nepřítel někdy se svým vojskem nesmyslně čeká v dolině, kde je jako na talíři pro vaše děla. Při pokusu o obklíčení pak často zcela nelogicky rozdělí síly vojska a pošle své svěřence oklikou. Hratelnost je nevybalancovaná, některé jednotky jsou velmi silné (kanóny), jiné zase prakticky nepoužitelné. I vývoj nových technologií je pokažen nelogickým přístupem. Za některý národ nemáte k dispozici po dvou hodinách hry prakticky nic jiného než základní vojáky a tanky, za jiný můžete mít po stejné době vyvinutou i atomovou bombu (která zastupuje ve hře ultimátní, vskutku devastující zbraň).

Co by mělo fungovat a nefunguje

O nepříliš přesvědčivé umělé inteligenci počítače na bojišti jsme se již zmiňovali. O mnoho lepší situace nenastává ani na globální mapě, kde často udělá úplnou „botu“, čímž umožní vašim jednotkám hladký průchod do města nebo naopak poskakuje okolo horké kaše a utíká z dosahu vašich vojáků i přes jeho převahu. Bohužel, lepší situace není ani v otázkách stability a chybovosti hry. I přes již druhý vydaný patch 1.2 hra občas zamrzne nebo spadne do systému. A to se ani nezmiňujeme o prolínání textur a jiných chybách v grafice bojišť. 

Zevnějšku hry bohužel neodpovídají ani HW nároky, které jsou jednoznačně přemrštěné a pokud si budete chtít zahrát na plné detaily, musíte mít u sebe na stole špičkovou mašinu s důrazem na paměti a grafickou kartu. Tento macík vám totiž zkrmí i 2 GB RAM. Bohužel i v případě naprosté HW kvality se nevyhnete dlouhému načítání tahů protihráčů a dalším chybičkám.

War Leaders: Clash of Nations je obstojným klonem série Total War, který jsme všichni čekali. Nicméně je to kopie s množstvím nepříjemných bugů, podprůměrnou grafikou a nedotaženou hratelností, jejíž světlé chvilky zcela pohřbívá špatná umělá inteligence.