Listina základních práv každého hráče
Vývojáři z firmy Stardock, kteří už delší dobu razí prostřednictvím svých distribučních kanálů trošku odlišný a snad by se dalo říct nerestriktivní přístup k hráčům/zákazníkům, předhazují široké veřejnosti i činitelům v rámci herního průmyslu Listinu základních práv každého hráče. Desetibodový dokument obsahuje následující práva, která podle Stardocku hráčům neodvolatelně náleží.
1. Hráči mají mít právo vrátit hru, která nefunguje na jejich PC a dostat zpět celou zaplacenou částku.
2. Hráči mají mít právo požadovat, aby byly hry vydávány v dokončeném stavu.
3. Hráči mají mít právo očekávat od vývojářů po vydání hry smysluplné updaty.
4. Hráči mají právo požadovat, aby kvůli hraní zakoupené hry nemuseli na svém PC spouštět download manažery a programy pro stahování updatů.
5. Hráči mají právo očekávat, že informace o minimálních požadavcích u hry budou odpovídat skutečnosti a hra tudíž poběží na adekvátně výkonném PC.
6. Hráči mají právo očekávat, že se jim bez jejich souhlasu společně s hrou nenainstalují do systému žádné skryté ovladače nebo potenciálně škodlivý software.
7. Hráči mají mít právo stáhnout si znovu už dříve zakoupené hry kdekoli budou chtít a potřebovat.
8. Hráči mají mít právo na to, aby se k nim vývojáři, vydavatelé a distributoři nechovali jako k potenciálním kriminálníkům.
9. Hráči mají mít právo požadovat, aby se kvůli hraní singleplayerové hry nemuseli nuceně pokaždé připojovat k internetu.
10. Hráči mají mít právo, aby hry, které se instalují na pevný disk, nevyžadovaly kvůli hraní přítomnost CD/DVD v mechanice.
Kdo měl kdy dočinění s hrami od Stardocku tak ví, že zmíněné desatero přesně vystihuje firemní politiku této společnosti. Hry od Stardocku zpravidla neobsahují žádnou DRM, vydání takových her bývá posouváno podle potřeb vývoje, po jejich vydání jsou hráči pravidelně zásobeni novým obsahem zdarma i za peníze a tak dále. A jak pro Gamasutru potvrdil Brad Wardell ze Stardocku, snaží se prostě tato firma rozšířit svoji filozofii dále, i když to nebude lehké. Dá se k podobné iniciativě vůbec přesvědčit některá z velkých vydavatelských společností?
„Jediný způsob, jak mohou hráči donutit vydavatele ke změně myšlení, vede přes trh. A právě tudy vede cesta. Pokusíme se založit agenturu podobou ESRB, která se bude o tyhle věci starat. A protože není žádoucí, aby tuto agenturu kontrolovala spol. Stardock, bude to nezávislá organizace,“ trošku se zasnil Wardell a my s ním, i když víme, že ten člověk má pravdu. Je zřejmé, že jediný způsob, jak lze na vydavatele působit je přes peníze. Jediný způsob, jak firmy přesvědčit k tomu, aby hry vycházely v hotovém stavu je, prostě nedokončené kusy nekupovat. Je třeba ukázat, že to hráčům vadí, což se nyní neděje. Jakoby si hráči zvykli na to, že v krámě si koupí betaverzi a až za měsíc z ní kvůli patchům bude finální produkt.
„Na konzolích už něco podobného existuje, Microsoft, Sony a Nintendo musí všechno schválit,“ připomíná správě Wardell a dodává, že u PC hry si člověk nemůže už z principu být dopředu jistý, že bude fungovat. Část tohoto problému sice řeší Games for Windows iniciativa, ale ta jak známo v současnosti zmírá na úbytě a opravdu je to vlastně jenom seznam primitivních požadavků, které musí produkt splňovat. „Je jim úplně fuk, jestli používáte DRM a podobné věci. Tohle (desatero) by se vlastně mohlo někdy v budoucnu stát součástí Games for Windows. V současné chvíli však chceme v první řadě vytvořit styčný bod, aby bylo jasné, že tohle jsou věci, které hráči od vydavatelů očekávají,“ uzavřel představení desatera Wardell.
