Rozhovor o násilí ve Friday the 13th
Pokud se neštítíte krve a vnitřností a ve hrách preferujete náležitou brutalitu, pak se již jistě nedočkavostí třesete na příchod titulu Friday the 13th: The Game, který se se zobrazováním násilí opravdu příliš nemaže. Asynchronní multiplayer, kde jeden hráč v roli psychopatického vraha postupně loví ty ostatní, tak jak je dobrým zvykem v béčkových filmech hororové produkce, je velice svěžím nápadem. Server GameSpot si o hře a z velké části i o nasilí v ní povídal s designérem Ronniem Hobbsem a výkonným producentem Randym Greenbackem.
Ti se hned na začátku pochlubili tím, jak se vlastně k licenci na kultovní Pátek třináctého dostali. Jsou údajně sami velkými fanoušky filmové série a když se herní adaptace stále neobjevovala, rozhodli se, že ji vytvoří sami. Ke spolupráci přemluvili Kanea Hoddlera, který slavnou postavu Jasona Vorheese zpodobnil v několika filmech a stejnou roli díky motion capturingu hraje i ve chystaném herním titulu.
Dalším velice prospěšným přírůstkem do kreativního týmu byl Tom Savini, úspěšný maskér a tvůrce speciálních efektů, který pro hru navrhl veškeré morbidní způsoby zabití. Když pak tým ukázal prototyp hry držitelům práv na značku, dostali licenci zcela zdarma. Což se podle slov vývojářů prostě nikdy nestává a brali to jako malý zázrak. A pak už stačila jen jedna úspěšná kampaň na Kickstarteru.
Další otázka mířila k tématu fanouškovské komunity. Ta má jistě od herní adaptace slavné a populární hororové filmové ságy nemalá očekávání. Ronnie Hobbs podotýká, že by bylo těžké je naplnit, pokud by vývojáři sami nebyli také velkými fandy. Jako děti hltali Pátek 13 a Tom Savini i Kane Hoddler byli jejich hrdiny. Vědí toho o filmech tolik, jako ti nejskalnější příznivci. Znají každičký detail hrozivé masky, každý otvor, každý škrábanec. Mnohem těžší je prý přesvědčit ty, kteří mezi hardcore komunitu nepatří. Jason Vorhees je zkrátka brutální vrah, který zabíjí nevinné lidi. A musí to tak být i ve hře. Někteří se přes to ale nedokáží přenést a proti násilí ve hře protestují.
Vývojáři nadále popisují detaily, které filmu věnovali. Pyšní se tím, že jejich hra je pravděpodobně tou nejvěrnější adaptací, kterou si umíme představit. Popisují tvorbu jednotlivých prostředí, například budov, které se ve filmech objevily. Plány neexistují, museli se tady spolehnout na pátrání po internetu, shromažďování fotek nadšenců, sledování filmových záběrů pořád dokola, aby dokázali přenést místa z filmů tak, jak si je diváci pamatují.
Co se týče nějaké hranice násilí, tou jedinou je prý ratingová organizace ESRB. Vývojáři sami razí heslo „čím krvavější, tím lepší“, ale zároveň nechtějí skončit s ratingem AO, tedy takovým, který by umožnil hru prodávat jen dospělým. Ronnie Hobbs uvádí, že vraždy ve hře jsou dílem Toma Saviniho, nejnápaditějšího zabijáka, který kdy ve filmovém průmyslu pracoval. Kdyby je změkčili či naředili, fanoušci by nebyli potěšeni. Na otázku, jak probíhají pracovní schůzky, kde dochází k návrhům různých druhů zabití, Hobbs se smíchem dodává, že by nám přál vidět svou Google historii. Celý tým je prý určitě na nějakém seznamu sledovaných kvůli tomu, co si v práci hledají za zvěrstva. Ale musí to být, aby hra byla věrná filmové předloze.
