Civilization IV: Colonization Článek Civilization 4: Colonization

Civilization 4: Colonization

Tomáš Krajča

Tomáš Krajča

13. 8. 2008 22:48 3
Reklama

Kolonizace Nového světa, to je úkol pro skutečné chlapy. Na každém kroku číhá nebezpečí a dokonce i ten, kdo zrovna nenasazuje život někde v džungli, musí tančit mezi mnoha ostřími. Koupit území od indiánů za drahocenné zlaťáky? Nebo jim krajinu sebrat a riskovat odvetu sice nemoderními zbraněmi vybavených, ale o to rozzuřenějších a početnějších rudokožců? Odmítnout vydřidušské daně a ztratit možnost prodávat rum do Evropy, nebo se ještě jednou pokorně uklonit a políbit králův prsten? Obchodovat s Francouzi a Holanďany, nebo najmout bukanýra a přiživit se na jejich kupeckých korábech? Je vizitkou dobré strategické hry, že neustále staví hráče před podobná rozhodnutí, jejichž dopad dovede aspoň rámcově odhadnout – a musí tedy uvažovat nad tím, které mu přinese největší prospěch. I když je Kolonizace mnohem méně otevřená než Civilizace a její návrh nezáří nadlidskou velkorysostí, dovede nadchnout mnohotvárností a hloubkou ve snadno pochopitelném systému.

Civilization 4: Colonization stejně jako původní titul z roku 1994 začíná v roce 1492 objevem Ameriky. Hráči se v roli britského, francouzského, španělského či holandského guvernéra snaží založit fungující osady na březích a posléze i ve vnitrozemí neprobádaného kontinentu, zajistit jejich ekonomický chod a přežití v sousedství konkurenčních států a domorodých indiánských kmenů – a ve finále se odpoutat od mateřské země, vyhlásit nezávislost a vybojovat si ji v krvavé občanské válce. V tahovém režimu to znamená rok po roku posunovat lodě, karavany a osadníky po čtverečkové mapě, zakládat města, zvelebovat je stavbou nejrůznějších budov, sklízet suroviny, vyrábět obchodní komodity, vydělávat jejich směňováním s ostatními, tu a tam bojovat a číhat na správný okamžik ke stisku tlačítka REVOLUCE.

Na první pohled není mezi oběma hrami tolik rozdílů. Stejný engine způsobuje, že je pohled na mapu prakticky totožný a teprve kliknutí na město nebo některého z poradců odhalí odlišnosti. Herní systém ale i přes dílčí shodné mechanismy nemůže být odlišněji orientován. V Civilizaci je hlavním hnacím motorem pokrok, objevování nových technologií, postupné šíření a vylepšování měst a jednotek – a válka s těmi, kdo v rozkvětu národa brání. Kolonizace se točí především okolo získávání surovin, jejich přeměny v obchodovatelné komodity, logistických hrátek při jejich přepravě, obchodu a diplomacie. Vynalézání bylo odstraněno úplně a boj zůstává krajní variantou, na niž nemusí dojít vlastně až do chvíle, kdy občané dosud poslušné kolonie vyvěsí vlajku s hvězdami a pruhy a začnou svůj boj za nezávislost.

Kolonizace díky odlišnému zaměření může zajímavějším způsobem pracovat s herní dynamikou. Na začátku jde o poklidnou budovatelskou tahovku: hráč se stará o to, aby první kolonisté netrpěli hlady, aby v osadách, které založil na pobřeží dosud neprobádaného kontinentu rostly doky, skladiště, kostely či školy, hledá poklady a navazuje první nesmělé kontakty s indiány. Později se hra ještě trochu uklidní, když počáteční rychlý rozvoj zpomalí a hra se soustředí na výrobu nových lodí, ustavování výdělečných obchodních cest, uvážlivou komunikaci s královským dvorem a jen tu a tam ji naruší akce v podobě bukanýrského nájezdu nebo války s domorodci. A v závěru naopak vozka práskne do koní a celá hra se rozjede vpřed rychlostí přímo ďábelskou: hráč jen nesměle polechtá revoluční tlačítko – a už se na jeho březích vyloďují expediční sbory s desítkami kanónů, pěchotou i dragouny. A teď, guvernére, teprve ukaž, co umíš!

Z pohledu člověka, který u původní Kolonizace strávil desítky hodin, odvedli Firaxis Games v její restauraci výbornou práci. Moderní audiovizuální zpracování a velmi přehledný interface otevřou tuhle neprávem opomenutou kapitolu slavné designerské historie Sida Meiera i těm, kdo ještě neměli tu čest. Ne každému sedne: skutečně jde více o obchodní než budovatelskou strategii a boj je takřka úplně marginalizován, což jistě leckoho připraví o část potěšení. Na druhou stranu: jediná výtka, která míří k ekonomické části, je na adresu logistiky. Automatizovat obchodní cesty je tu totiž poměrně obtížné, od hráče se vyžaduje nastavení importu a exportu ve městech a následně zatrhnutí možných obchodních tras u jednotlivých karavan či lodí, ještě náročnější je automatizace obchodu s cizími národy a Evropou. Snadno se pak lze ztratit v takřka každoročních úpravách podle toho, v které kolonii přibylo obyvatel a jak se změnil způsob výroby rumu, cigaret či kožešinových kabátů.

Ale i tak, tenhle datadisk, nebo spíš totální konverze, už svou betaverzí dokázal, že návrat do práce po letní dovolené nebyl zdaleka tak bolestný. Kdo by se netěšil za monitor do kanceláře poblíž nejmenované stanice metra A, když tam na něj čeká tolik nových, vlastně Nových světů; k objevení, prozkoumání, dobytí?

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama