Darkspore

Když na loňském Comic Conu Electronic Arts oznámili další pokračování série Spore, mnozí z vás možná nevěřícně zakroutili hlavou. Darkspore je akčním RPG ve stylu Diabla, čímž se úplně vymyká z dosavadní produkce studia Maxis. Tento americký tým stojí za úspěšnými značkami Sim City, The Sims a v neposlední řadě právě za Spore. Hry s roztomilými příšerkami byly ale spíše než na akci vždy zaměřené hlavně na kreativitu a hravost, jejich přesun k čistému akčnímu RPG tak mnohé překvapil. Obavy ale nejsou na místě, podle dojmů z betaverze, kterou jsme vyzkoušeli, je více než pravděpodobné, že si Darkspore svou chytlavou a nenáročnou hratelností fanoušky získá.

Darkspore skutečně je nefalšovaná akční hack'n'slash rubačka, v níž si clickfest v ničem nezadá s legendárním Diablem. Modlu žánru připomíná také izometrické zobrazení, akorát se vše namísto temných dungeonů odehrává v nádherně zpracovaných scifi prostředích na rozmanitých planetkách ve vesmíru. Jako příslušník kdysi mocné rasy Crogenitorů zde musíte sjednat pořádek po šílených experimentech vašich kolegů. Zprvu vydařené pokusy s úpravou DNA se nakonec tak trochu zvrtly a jejich poslední produkt – příšery Darkspore – nakonec Crogenitory vytlačil až na samý okraj vesmíru, kde po tisíc let strádají. Avšak Crogenitorové se ve vhodnou chvíli vrací ze spánku a chystají ofenzivu.

Ovládání nepřekvapí, variabilita nepřátel ano

Příběh je jednoznačně na druhé koleji, čemuž odpovídají i slabší intra a animace, které posunují děj mezi jednotlivými misemi. Ve finální verzi by ale minimálně úvodní animace měla být ještě prodloužena. Herní principy vám představí kratičký tutoriál, avšak není nutné nic dlouze vysvětlovat. Darkspore je jako PC exkluzivní titul ovládán tradiční formou – to nejpodstatnější, tedy akci a pohyb, vyřešíte levým tlačítkem myši, které doplňuje několik kláves pro různé volby. Ovládání je jednoduché, stačí vybrat trojici hrdinů a můžete prohánět nepřátele. Jednotkám jsem v prvních chvílích nepřisuzoval velkou pozornost, rovnou jsem vkročil do objevování herního světa a rubání skvěle zpracovaných protivníků. Zpočátku jsem se svými bojovníky neměl problém, jak ale rostla obtížnost, bylo jasné, že trio vyvolených budu muset měnit v závislosti na nepřátelích, kteří mě v misích pojmenovaných číselně (2-1, 2-2 apod.) čekají.

Při sestavování trojice bojovníků můžete volit z předem připravených modelů. Hrdinové se dělí na pět typů – bio, kyber, plasma, nekro a kvantum. Každá třída má své přednosti a slabiny, které ještě dále rozšiřuje další trojice specifikací – ravager, sentinel a tempest. Výběrem hrdiny ovlivníte, jaké útoky budete mít a zda je budete moci používat na blízko, na dálku, případně na obojí. Zpočátku jsem si jako hráč odkojený Amazonkou z Diabla nejvíce oblíbil Sage – biologickou příšerku střílející jakýsi zelený sliz hezky zpovzdálí. Vedle něj navíc můj sympaťák automaticky vyvolával dvě zvířátka, která se v boji ukázala jako dosti praktická, přestože občas působila zmatky. Nepřátel a vašich pomocníků (připočteme-li i ty od dalších hráčů v multiplayeru) občas bývá tolik, že je složité se vyznat v tom, kdo je vlastně s vámi a kdo proti.

Každá z postav má trojici speciálních vlastností (dvě pro sebe a jednu týmovou) – se svým slizounem jsem tak mohl například vykouzlit speciální strom, který nepřátelům stojícím poblíž odebíral energii. Ale ejhle, jakmile jsem se dostal do dalšího „zeleného“ levelu, kde byli protivníci stejného druhu jako můj „bio hrdina“, přestalo se mi dařit a boj byl daleko obtížnější. Oblíbeného slizounka jsem tak musel vyměnit. Do každé mise vstupujete s jednotkou složenou ze tří hrdinů, které je možné téměř libovolně (potřebují chvíli na oddechnutí) vystřídat. Pokud jednu z vašich postav nepřátelé zničí, nic se neděje – máte připravenou další. Končíte až v případě skonání všech tří hrdinů. Maxisu se tímto nápadem klasickou hratelnost akčních RPG podařilo trochu oživit.

Vypiplejte si své příšerky k dokonalosti!

K úpravám příšerek slouží editor. Hrdiny si bohužel nemůžete vybudovat úplně od základů, jednotlivé modely pouze upravujete k obrazu svému a to jak co se týče vzhledu, tak různých vlastností (díky předmětům – vypadávají z nepřátel, nebo je lze zakoupit za posbírané DNA). Zajímavým zpestřením je i možnost zariskovat – jestliže dokončíte misi, můžete jít klasicky do editoru, volit nové hrdiny a připravovat se na další dobrodružství. Pokud jste ale sebevědomí a svým hrdinům věříte, jistě občas půjdete do rizika a bez jakékoli přípravy rovnou vkročíte do dalšího levelu. V tomto případě máte vyšší šanci na získání lepšího předmětu v náhodném losování, které probíhá po úspěšném dokončení mise.

Hlavním motorem Darkspore jsou samozřejmě online módy, Společně s až třemi přáteli (pokud známé ve hře nemáte, systém vytvoří náhodný tým – v betě vše fungovalo bleskurychle) je průchod kampaní daleko zajímavější. Nabízí se více kombinací jednotlivých jednotek a tím také pestřejší a zábavnější akce. Design levelů nepřináší mnoho alternativ, většinou postupujete jednou cestou vpřed s minimálními odbočkami a variacemi. V závěru vás čekají nájezdy nepřátel, přičemž na úplný konec se vynoří silný boss. Tvůrci budou mít ještě práci s vyvážením obtížnosti v jednotlivých levelech, betatest ale slouží právě pro vychytání podobných mušek, doufáme tak, že se obtížnost (nastavit nešla) ještě podaří doladit.

Darkspore přináší kampaň a PvP souboje

V betaverzi byl vedle kampaně čerstvě dostupný mód PvP (player versus player ve variacích 1v1 a 2v2), kam si můžete vzít své oblíbené hrdiny a společně si vydobýt slávu a respekt ostatních. Matchmaking častokrát sestavil nepříliš vyrovnané zápasy, obávám se ale, že ani v případě jeho zdokonalení módy PvP nenabídnou nic, co by zaujalo na více než několik zápasů. Možnost opětovného hraní po dokončení kampaně je vůbec otázkou. Přestože se Maxis snažil replayabilitu posílit (při druhém hraní stejné mise vás čekají jiní a jinde rozmístění nepřátelé), bude hra po dohrání kampaně pravděpodobně znovu lákat jen ty pařany, kteří se sžijí s postavičkami a stále budou chtít vyzkoušet nové a nové hrdiny. Problémem pro některé zájemce může být také ochrana – v betě Darkspore bylo nutné připojení k internetu a to i při hraní v single-playeru. Podobný systém hráče odrazuje, vzpomeňme na Ubisoft a jeho DRM.

Plná verze Darkspore na pulty obchodů v Evropě dorazí na apríla, tedy prvního dubna. Herní koncept je v mnohém originální, čímž může některé hráče přilákat, jiné naopak odradit. Novinka od Maxisu si ale pozornost určitě zaslouží, a tak se na finální produkt těšíme.