Divinity: Original Sin

Těžko říct, co bylo na Ego Draconis tak špatně, že nově připravované Divinity: Original Sin je až zrcadlově odlišné. Opouští 3D prostor, rychlost i koncentrovaný design a chce navázat na kořeny série. Bude silně nelineární, se systémem košatých dialogů, s tradicionalistickým příběhem i pomalou tahovou hratelností. Nezbývá než Larian Studios popřát hodně štěstí. Budou ho na obchodních pultech potřebovat. Pro milovníky staršího typu dobrodružných her je ale Original Sin jasným lákadlem.

Každý má popsaná záda

Ego Draconis se zařadilo mezi nejlepší RPG poslední doby, ale Original Sin chce čerpat z deset let starých základů série. Už proto se na něj budete dívat z výšky a izometrického náklonu, ovšem vzhled hry je vedlejší. Důležité je, jakou Larian chystají hratelnost. A ta bude... parádní.

Nejdřív uvedení do příběhu. Original Sin se odehraje několik stovek let před začátkem prvního Divine Divinity. Základní pointou příběhu je odvrácení útoku orků z Tanorothu. Ti ovládají mocnou magii zvanou Zdroj a aby země Rivellonu neupadly do otroctví, vydáte se orkům a tajemnému Zdroji po stopě.

Ovšem tohle je pouhá příběhová špejle, na kterou se jako nanuk navinou další události, miniděje a netušené životní zkušenosti. Scénář hry je skutečně rozvětvený. Larian chtějí, aby každý, byť i sebeobyčejnější příběh nicotného NPCčka, zapadnul do mozaiky zápletky a vy budete kráčet hrou ve velmi příjemném napětí, zda jste do velkého puzzle nasbírali dostatek informací a zda pro vás budou na konci hry opravdu užitečné.

Děj a velké množství příběhů vám snadno zamotají hlavu už proto, že ji budete mít od začátku plnou otázek o sobě samém. Jste člověk, který se kdovíproč musí vyrovnávat se svou ne zrovna slavnou minulostí a se svými hříchy. Velmi často se tedy budete střetávat s vlastními dilematy, podobně jako to kdysi dělal Bezejmenný v Planescape Torment. Něco vás tíží, ale nemá to úplně hmotnou podobu a vynořuje se to vždy, když to nejmíň potřebujete...Jestli dřív hry z Divinity nebyly moc filozofické, teď se v myšlenkách skoro utopíte.

Kdo se ptá a kdo odpovídá

Příběh, scénář a vaše dilemata jsou pevně svázaná i s největší novinkou celé hry. Jsou to unikátní dialogy, ve kterých se větví konverzace mezi další postavy. Stručně řečeno, dialogy s NPCčky se budou měnit v mnohahlasné diskuze podle toho, kolik hrdinů na scéně zrovna otevře pusu.

Známá je ukázka z "vodního příběhu". Potkáte obří škebli, která prosí, abyste ji hodili zpátky do vody. Chvíli kecáte, dohadujete se a nakonec si usmyslíte,  že ji zpátky házet nebudete. Jenže mezitím už se do rozhovoru vmísila i další postava z vaší party a dialogové okno se najednou rozšířilo o její názory. Je to poprvé, co vám jiná postava doslova kecá do řemesla a bude moci ovlivnit i vývoj celého questu. Pokud parťák náhodou nesdílí váš názor a v případě nebohé škeble tedy odmítne cynismus k osudům rybničních měkkýšů, může ji nakonec hodit do vody sám a získá vlastní loot i expy.

Dobře je v partě

Smyslem nového systému rozhovorů je jednak nabídnout lidem větší zábavu z konverzací a zároveň obohatit kooperativní multiplayer. Ano, už s tím musíme ven. Dalším výrazným prvkem Original Sinu bude skupinové hraní.

V příběhu se celkem objeví dvě hlavní a dvě vedlejší postavy a zatímco v singlu budete všechny ovládat najednou, v kooperaci si je rozeberou kamarádi. Vzhledem k tomu, že kooperace využije moderní funkci drop-in drop-out, nebude se hra bránit, když si před Divinity občas sednete sami a občas s někým dalším.

Kooperativní multiplayer je další pýchou Larianů. Je plný zajímavostí a perliček. Jednou z nich je například funkce "zběhlé ovce", kdy se v boji můžete z grupy svobodně oddělit a provádět úplně jinou činnost. Například když zbytek skupiny v tahovém módu mastí rohatého bosse, vy se můžete potloukat kolem a sbírat loot nebo léčivé byliny. Ale nejde jen o boj. Zcela svobodná je dělba činností i v daleko prozaičtějších momentech. Například když jedna postava vyláká majitele domku na zápraží, zatímco druhá mu vevnitř proluftuje truhly. Tohle je ta pravá esence hratelnosti. Kvůli podlému coopu bych si do Original Sinu klidně někoho dalšího sehnal, ačkoliv nejraději hraji hry sám.

Mnoho šrotu do sběrny

V Original SIn se budete muset sžít i s několika dalšími zvláštnostmi. Například herní postavy se od sebe nemají lišit třídami, ale budou levelovat ve společném stromu dovedností. Nabízí se tak možnost vychovat individuality, které jsou v případě nouze schopné spolehlivě bojovat, léčit i vysílat kouzla.

Tento systém navíc opět výborně zapadá do multiplayeru, ale čekat lze od něj i mnohem víc. Například využití logického uvažování. To se osvědčí hlavně u magie. Kouzla mají tu zvláštní vlastnost, že jsou založna na selském uvažování. Original Sin má být svým způsobem dost realistické a co vyloženě může, to v něm bude fungovat podle přírodních zákonů. Takže když si parta kostlivců naběhne do vodní strouhy, jedna postava je na místě paralyzuje mrazem a druhá do vodní hladiny udeří eklektickým výbojem. Problém vyřešen, stačilo jen rychle uvažovat...

Dívám se dívám

Snad jen v technickém zpracování působí Divinity zatím tak trochu nezajímavě. Rozlohou a interaktivitou chce být sice slušně velké, v první herní oblasti má být dokonce až 300 NPCček, což je víc než například v celém Divinity II, ale na druhou stranu si Larian nemohou s omezeným rozpočtem dovolit kouzla s grafikou. Technologií hra opravdu ohromovat nebude, a jestli má být Original Sin opravdu návratem do žánrové historie, zaznamená to právě náš zrak a sluch. Na namluvené dialogy samozřejmě zapomeňte, stejně jako na vysoké detaily prostředí. Ty budou zahlazeny účelnými prvky komiksu a pohádkovostí.

Přesto se však můžeme těšit na nesmírně zajímavou hru s vysokým potenciálem. Divinity: Original Sin paradoxně není ani konkurencí pro Diablo, Torchlight či Titan Quest. Se svým dialogovým a příběhovým naturelem míří spíše ještě výš. Až k Planescape Torment. Hra má vyjít v polovině letošního roku.