Might and Magic: Heroes VI – Dojmy z bety

Když si nás v březnu pozvali maďarští Blackhole Entertainment do svého budapešťského studia a nechali nás zahrát jednu z misí tutorialu nových Heroes, odjížděli jsme hodně natěšení (naše tehdejší dojmy si můžete přečíst tady). Natěšení na to, až se nám dostane do rukou něco většího a budeme si moci udělat lepší obrázek z toho, co nám bylo jen naznačeno. Dočkali jsme se.

Aby bylo jasno, betaverze, kterou jsme dostali, byla pořád hodně osekaná, docela často padala, chovala se poněkud nevyzpytatelně a k mnohým věcem nás vůbec nepustila. Několikaměsíční odstup na ní popravdě příliš znát nebyl, a tak jsme trochu nervózní, jestli konečná verze nebude jednou z těch her, které se budou nejdřív muset několikrát narychlo opatchovat pro plnohodnotný zážitek. Doufejme, že ne.

Nic pro slabochy

Hlavní ale je, že obsahovala to nejdůležitější – jednu mapu pro multiplayer, kterou lze hrát i proti počítačovým protivníkům. Ano, kampaň je v HEroes 6 skutečně rozsáhlá a podle předchozích prohlášení vám může zabrat cokoliv od 50 do 100 hodin. Ale uznejte, kdo vydrží čekat 50 hodin na odhalení všech jednotek? Kdo neuteče alespoň na krátkou návštěvu do plnohodnotného skirmishe, v němž se dříve či později tak jako tak usídlí natrvalo?

Mapa byla označena jako extra large a upřímně řečeno, doufáme, že se objeví ještě větší mapy. Šestý díl je z hlediska zpracování velmi blízký pátému, a to znamená především to, že na všechno potřebuje více místa než první čtyři díly. Ani na takto velké mapě proto nebylo moc neprobádaných končin, kde by se člověk mohl nerušeně věnovat průzkumu, hledání pokladů a dobývání neutrálních měst. Hráči na sebe začnou narážet velice brzy a nutno říct, že už na normální obtížnost nám dokázali počítačem řízení hrdinové pořádně zatopit. A když říkáme zatopit, myslíme tím samozřejmě rozsekat, ponížit a rozbrečet.

Je to dáno i tím, že bitvy jsou skutečně středobodem hry a strávíte u nich velkou většinu času, takže si na nich tvůrci dali pořádně záležet. Speciální ability, kterými disponuje většina jednotek, je třeba aktivně a s rozmyslem používat a snad úplně každá jednotka má alespoň nějakou zajímavou pasivní schopnost, na kterou je třeba při boji s ní nebo proti ní myslet. Prostor pro hráčskou chybu je nemalý, taktické možnosti ještě větší než obvykle. Síla jednotek je také více vyvážená, jen málokterá nepřekoná bojiště během dvou tahů a i ty základní jsou platnými bojovníky. V tomto ohledu lze jen těžko cokoliv vytýkat.

Ve vysokém tempu

Autoři představili celou sadu opatření, která mají hru urychlit. Z některých ale máme dojem, že ji zjednodušují až příliš. Možnost změnit jakékoli město na svou domovskou frakci v podstatě eliminuje hraní za více národů, protože kdo by chtěl štěpit síly, když nepřítel tak určitě postupovat nebude?! Výsledkem je síť stejných měst a jeden nabušený superhrdina, který veze všechny jednotky, jež je vaše říše schopna vygenerovat, a bojuje proti ostatním nabušeným superhrdinům.

Také potřeba verbovat další hrdiny tím prakticky odpadá. Jednak na ně nezbudou žádné jednotky, portály umožňující teleport hrdiny do jakéhokoliv města zase ruší potřebu transportu posil. Obzvlášť, když jsou všechny jednotky vyprodukované všemi městy dané frakce trochu nelogicky dostupné v kterémkoliv z nich. A protože při dobytí hradu získáte i všechny nehlídané doly v jeho okolí, které nepřítel může získat zpět opět jen dobytím hradu, končí i taktické přetahovačky o jednotlivé doly (těch jsou navíc jen čtyři druhy místo sedmi). Někdy toto pravidlo funguje až trochu absurdně – když na nepřátelském území od neutrálních jednotek vybojujete důl a zaberete ho, automaticky připadne nepříteli.

Rovnou za nosem

Hra si tedy rozhodně jde za svým cílem. Hratelnost je přímočařejší a dynamičtější, bitva střídá bitvu a pasivní styl se nevyplácí. I stavění budov jde tak nějak samo a poměrně rychle budete hotoví. Město se s každou novou budovou rozvíjí i ve své 3D podobě přímo na mapě, ale popravdě – nejspíš si změn ani nevšimnete. Rozhodně bychom raději uvítali návrat krásných 2D obrazovek s vyobrazením měst, které nám autoři přímo v Budapešti slibovali. V betě každopádně stále nejsou a protichůdné informace od tvůrců nám mnoho naděje nedávají.

Klidnější povahy každopádně najdou útočiště v kampani, která je celkově klidnější, nabízí dostatek vyžití za každou rasu i zajímavé postavy, pokud odoláte nutkání po čase všechny rozhovory přeskakovat. Přestože herní engine je nový a výsledný pohled na herní svět vypadá skutečně moc hezky, celkový dojem z kampaně nám pořád podvědomě připomínal Warcraft III. Obzvlášť při velkém zoomu na herní postavy během příběhových animací se tomuto dojmu prostě nelze vyhnout. Obrovskou míru detailů, mikroanimací a realismu, které nabízejí některé současné hry, tentokrát nedostanete.

Každý po svém

Jak již bylo řečeno, s ohledem na herní styl budete většinou odkázáni na jediného hrdinu. Určitě proto potěší rozsáhlejší možnosti jeho přizpůsobení. Obzvláště při využití systému dynastií a jejich speciálních rekvizit a dovedností při hraní v online režimu Conflux. Ten jako jeden z mála dává opravdu dobrý smysl a nespoléhá jen na zbytečné a uměle přidané sbírání odznaků za různé nesmysly, jak činí většina dnešních her, které se jen snaží zamaskovat skutečné důvody, proč chtějí mít hráče online. Podobně potěší i integrovaný Skype.

Na rozdíl od mnoha zjednodušení je strom dovedností hrdiny docela komplikovaná a zpočátku vyloženě nepřehledná věc. Najdete tu několik kategorií s nejasným rozdělením, od počátku vybíráte mezi spoustou abilit a je těžké najít si jasný směr. Také celkový příklon každého hrdiny, buď k cestě slz, nebo krve, který závisí na rozhodnutích během hry, je tu tak trochu navíc. Přestože autoři strávili při naší první návštěvě hodně času jeho popisem, ve výsledku nad ním přemýšlet nebudete a rozhodnou vždy vaše momentální potřeby.

Příjemné vzpomínky

Podle očekávání najdete ve hře spoustu odkazů na předchozí díly série. Vzhled některých staveb je jen věrnou 3D reprezentací starších 2D modelů a vrátila se i řada hudebních skladeb, jejichž první tóny zkušeného hráče zaručeně přinutí k nostalgickému úsměvu. Také pětice představených frakcí je více či méně klasická – lidé, démoni, nemrtví, barbaři a jako novinka vodní národ. Pravda, pět je méně, než bychom si přáli, ale s ohledem na rozpracované kampaně za každou rasu je to z hlediska vývojářů pochopitelné.

Jednoznačná hierarchie jednotek je trochu oslabena v zájmu vyrovnanějších soubojů, takže se jednotka, kterou byste dříve brali jako „předfinální“, nevzdaluje od druhé nebo třetí v pořadí o celé světelné roky. I proto je náročnější se zpočátku zorientovat a odhadnout sílu některých nepřátel. Mimochodem, možná to byl jen náš pocit, ale přišlo nám, že je počítač ve vyhodnocování síly nepřátel docela lehkomyslný. U každé skupiny neutrálních jednotek vám zobrazí hrozbu ve srovnání s vaší momentální armádou a i tam, kde byla označena jako Low, se občas odehrála slušná řež.

Krutá nejistota

Ani po mnoha hodinách hraní bety si ale vlastně stále nejsme úplně jistí výsledkem, neboť jsme toho stále ještě spoustu neotestovali naplno. Už teď je skoro jisté, že se šestý díl série Heroes nejspíš nestane ani jasným vyvrhelem po vzoru čtvrtého dílu, ani nekonečně milovaným po vzoru trojky. Na to je příliš rozporuplný a změny v hratelnosti budou ze strany nás, hráčů, vyžadovat určitý čas, abychom si na ně zvykli, přijali je za své a plně docenili.

Rozhodně si troufáme říct, že z hlediska soubojů dopadlo všechno na výbornou, herní svět je příjemným místem a všechny změny mají své jasné opodstatnění, takže tu nenajdete nesmyslné experimenty, které by tu byly jen proto, aby bylo něco jinak. Hra je zábavná, pro hráče je slušnou výzvou a dá se u ní strávit klidně celý víkend. To je prozatím asi ta nejlepší vizitka, kterou jí můžeme dát.