Amnesia: A Machine For Pigs

Nemohlo tomu být jindy, než právě na Halloween, kdy nás Frictional Games potěšili dalším, v pořadí již druhým, trailerem k nové Amnesii. Vidět bylo velmi málo, ale i z toho mála není těžké vypozorovat, že se opět dočkáme šíleného dobrodružství plného zběsilého úprku, lámání mozkových závitů a čiré radosti z denního světla tam za okny. Ve hře na něj rovnou zapomeňte.

Nejeden věrný čtenář Levelu se již mohl seznámit s pravým strachem v titulech duchovně předcházejících ztrátě paměti. První díl Penumbry se mihl DVD přílohou časopisu a kdo má zkušenosti, ten ví, že řádný survival horor umí vytvořit i lidé mimo ostrovy vycházejícího slunce.

Původní trilogie Penumbra přišla mnohým jako zjevení a dala opět okusit „originálnímu“ prvku v podobě fatální zranitelnosti hráče – je třeba utéci, či se alespoň skrčit a přikrýt. Přístup tak důležitý v na atmosféru hutném survival hororu – nemožnost hráče zaútočit přímo. Postup s láskou dohnaný ad absurdum například v sérii Project Zero, potažmo Fatal Frame a přístup tak cizí všem těm moderním Resident Evilům či Silent Hillům.

A právě v tomto geniálním a nadmíru děsivém duchu pokračovala Amnesia. Překvapení se tehdy konalo a prodejní čísla strmě stoupala i měsíce po vydání – není tedy divu, že se nám paměť ztratí i podruhé. A je jedno, zda jsou v preferenci trencle či spoďáry – hnědá kamufláž hrozí všem bez rozdílu věku.

Jiná doba, stejný děs

Zasazení příběhu může překvapit – strojek pro čuníky vyměnil tajemný hrad v Karpatech za zatím blíže nespecifikované prostředí v ulicích Londýna o rovných šedesát let později. Nejedná se tedy o přímého, ale spíše o duchovního nástupce výtečného prvního dílu. Časové zasazení odpovídá Silvestru roku 1899, zlatého to věku industrializace. Technofilové mezi námi si již mohou mnout ruce – kontext doby má mít zásadní dopad na hratelnost a celkové prostředí.

Daniel je tedy již minulostí a my s rozklepanou čelistí vcházíme do světa, v němž nočními můrami pronásledovaný továrník Oswald Mandus v těžkém bezvědomí postavil ďábelský a ohromný stroj. Jeho účel a funkce jsou sice zahaleny tajemstvím, nicméně již teď si odvažujeme tvrdit, že stroj s největší pravděpodobností nebude produkovat koťátka a ani nepůjde o propracovanější verzi komunitě prospěšného G.E.C.K.u. Nový příběh, jiná doba a neokoukané postavy však nedají zcela zapomenout událostem minulým, a ač se opravdu jedná o nástupce pouze duchovního, tak i přesto ti pozornější dokáží objevit nejeden odkaz na zážitky tou dobou již dávno mrtvé.

Vzpomínky na Ester

S příběhem souvisí i další zajímavá novinka, a to změna v přístupu jeho podávání hráči. Dočkat se máme mnohem větší míry sázení na vlastní představivost hráče. Za příklad dávají autoři vlastní velmi zajímavý titul poslední doby – Dear Esther. Přístup je to jednoznačně odvážný, avšak stejně tak jako hrozivě vymstít by se mohl i královsky vyplatit – vždyť právě kde jinde má hráč najít nejděsivější obrazy než právě ve vlastní hlavě? A vzpomene si ještě dnes někdo na Kouli?

Rovněž zajímavě zní přísliby o několika dějových rovinách – podíváme se do přítomnosti, minulost na sebe také nenechá čekat a především – některé reality nemusí vůbec realitami být. Přehnané? Možná, ale jen si představte tu děsivou mašinerii, když se podaří všechna kolečka vysoustružit tak, aby do sebe v té strojovně zapadla.

Krev, pot a smrt

Zcela zvrhle zní komentář Dana Pinchbecka, který suše konstatuje, že by autory nadmíru potěšilo vidět na videu či aspoň ve zvukové stopě nahrané děsem křičící hráče posílající obsah vlastních žaludků do kyblíků. Odměnou má být jimi zaplněná zvuková kulisa ve finální hře. Myšlenka je to bez debat zvrácená a nejedním strašpytlem i zavrženíhodná, nicméně pravdou je, že nic nepodtrhuje zamýšlenou atmosféru lépe, než právě takovýto komentář shůry.

A je to právě atmosféra, co bude alfou i omegou nové Amnesie, přičemž strach o strach nemusí být neodůvodnitelný. Původní vývojáři z Frictional Games se přesouvají do role vydavatele a vývoj se přesouvá k týmu thechineseroom, což bylo komunitě ohlášeno stylovým teasováním odkazujícím na velkou říši.

Ti naštěstí, zdá se, ke svému úkolu přistupují hrdě a s úctou. A ačkoli hra slibuje přítomnost odlehčených pasáží v exteriéru a dokonce i menší důraz na izolaci (prý narazíme i na děsem nepolíbené civilisty) tak věříme ve zdárné dokončení té strašlivé jateční mašiny. Teď už nám nezbývá než čekat a doufat v ten nejhorší možný výsledek – ten, kdy se budeme nehrdinně vysmívat úvodní prosbě autorů o hraní v noci a se sluchátky na uších.

Co naplat, sice s nepříjemným zpožděním – oficiální datum momentálně zní Halloween 2013 – ale zato se vší vervou se můžeme těšit na zážitky výjimečně děsivé. S radostí odhodíme ďáblovy výmysly typu střelné zbraně nebo neuvěřitelně tupé schopnosti bránit se živlům zlotvorným a s otevřenou náručí se vydáme vstříc obludě zdánlivě neporazitelné – vlastnímu strachu.