total-war-rome-ii
Total War: Rome II Článek Total War: Rome II

Total War: Rome II

Martin Klekner

Martin Klekner

12. 7. 2012 22:29 4
Reklama

Pakliže jako já považujete třetí díl série Total War s podtitulem Rome za dodnes nepřekonaný (snad s výjimkou naprosto skvělého Shogun II), pak vás jistě nedávné oznámení pokračování s nálepkou Rome II nenechalo chladnými. Vybraní novináři z celého světa se na začátku července slétli do studií Creative Assembly, aby zde zhlédli první ukázku toho, jak osmý díl slavné série ve skutečnosti vypadá. A jaké byly jejich reakce? Inu, daly by se shrnout do jediného slova. Total War: Rome II bude „monumentální“!

Větší a individuálnější

Nekonečná flotila římských plavidel se tísní u pobřeží . Kam až oko dohlédne, dorážejí ke břehům válečné birémy a chrlí ze svých útrob kohortu za kohortou rudě oděných vojáků. Jejich plachty se napínají, vesla se boří do vodní hladiny zborcené krví – a stále další připlouvají. Vzduch se plní ohněm, zatímco katapulty neúnavně chrlí zkázu na obklíčené město. Jako armáda mravenců při lesním požáru, shromažďují se vojáci na pevnině a snaží se zkrotit chaos, který koluje všude okolo. Velitelé křičí rozkazy, setniny se formují, řada za řadou si razí cestu vzhůru. Vzhůru, pořád vzhůru, až tam, kde se za stěnou z doutnajících plamenů tyčí ve vycházejícím slunci hradby Kartága.

Ukázka, kterou autoři představili, sice nebyla hratelná, neukázala nic z tahové části a neměla v podstatě za úkol nic jiného, než ohromit neuvěřitelnou grafikou nového enginu, přesto však zodpověděla mnoho otázek, které každému fanouškovi série jistě ležely na srdci. Jak jste již nejspíš poznali, jednalo se o část bitvy o Kartágo, grandiózního závěru Třetí punské války, který v roce 147 př. n. l. dal zaniknout jedné z největších námořních velmocí své doby a odstartoval dlouhé období římské dominance na Středozemním mořem. Jedna slavná bitva, která sice navždy zůstává ve školních učebnicích zapsaná tučným písmem, v rámci Total War: Rome II však půjde jen o jediný z mnoha stovek a tisíců velkolepých střetů, které budete moci ovládnout.

James Russel, hlavní designer Rome II, prozradil, že do nejnovějšího dílu chystají mnohé změny, které se všechny víceméně dají shrnout do jednoho motta - „větší rozměr, individuálnější přístup“. Samotná ukázaná bitva toho byla velmi dobrým příkladem. „Když se podíváte na bojiště, můžete zazoomovat až tak blízko, že vidíte dva vojáky jak spolu bojují – a pak můžete zase odzoomovat do strategické úrovně a vidět jednotlivé legie pohybující se po mapě jen jako zjednodušené ikony. Pokoušíme se rozvést oba konce spektra.“ Jinými slovy, Rome II se bude soustředit jak na zážitek ze sledování a vylepšování jednotlivých skupin vojáků, tak na mnohem větší svět s obšírnějšími volbami, individuálnějšími rozhodnutími a osobnějšími příběhovými liniemi. Skeptik by to sice mohl nazvat planými sliby o „větším, lepším, barvitějším“ sequelu, já jsem ale zrovna v případě Creative Assembly ochoten uvěřit.

Celkový plán je vzít to, na co jsme si v Shogun 2 zvykli v relativně malém měřítku (Japonsko je přeci jenom jedno souostroví) a aplikovat to na enormní rozměry antického světa. Když byli tvůrci přímo dotázáni na to, jak velkou tahovou mapu můžeme tentokrát očekávat, dostali vyhýbavou odpověď, že bude sahat mnohem dál než po Skotsko a Sýrii. Každá frakce, která se objeví, bude mít vlastní specifické jednotky, vlastní kulturu, unikátní vzhled, technologické stromy a samozřejmě i vnitřní konflikty a problémy pramenící z reálné historie. Každá kampaň bude navíc obsahovat specifické příběhové volby, které půjdou mnohem dál než „stane se Řím impériem nebo zůstane dále republikou?“ Každá volba pak ovlivní další vývoj celého dění.

Očima císaře

Vlna za vlnou berou vojáci brány ztečí. Se štíty nad hlavou a obličeji staženými ve výrazu totálního vysílení, tlačí se vpřed a pokouší se proklestit si cestu skrz bláznivé bludiště smrti. Zápalné šípy se snášejí jako hejna bzučícího hmyzu, rozžhavený olej prýští ze skrytých potrubí, mohutné kamenné bloky vržené z katapultů drtí údy a lámou kosti. A přesto postupují, přesto zvedají žebříky a buší na bránu beranidly, tlačí vpřed obléhací věže a stále dokola vyráží vstříc smrti, s vědomím, že dříve či později obránci padnou. Mohutná postava centuriona se zvedá uprostřed vřavy a křičí rozkazy, těsně předtím než je zasažen šípem a sražen do prachu. Nezlomný řev vojáků mu však přesto burácivě odpovídá. Vlna za vlnou, derou se vpřed...

Hra však zároveň klade obrovský důraz na „lidské drama“, jak to tvůrci nazývají. James Russel vysvětluje: „Chceme, aby tahová hra působila více 'lidsky'. Doba starověkého Říma byla epochou, kdy jednotlivci skutečně rozhodovali o chodu dějin. Římané, jak si je pamatujeme, byli nejambicióznějšími, nejschopnějšími, nejtragičtějšími i nejperverznějšími osobami dějin. Chceme, aby se tento rozměr dostal do samotné hry a chceme, aby osudy těchto osob ovlivňovaly vaše tažení kampaní.“ Skrz tyto velké osobnosti budete podnikat politická rozhodnutí, plánovat intriky a odrážet machinace cizích frakcí. Cílem je, aby strategická hra přestala být pouhým pohybem figurek na hracím poli, ale aby vaše armády skutečně ožily.

„Rome II nebude jen o tom rozšířit možnosti a povahu vašich rozhodnutí, ale zároveň je udělat mnohem zábavnějšími,“ vysvětluje Russel. Jeden z redaktorů se svěřil, že když během hratelné ukázky kamera odzoomovala od bojujícího vojáka a odhalila obrovskou rozlohu celého bojiště a armád na něm, dostal strach, že jediný člověk tuhle vřavu prostě nemůže ovládat. Opak je prý pravdou a ovládání by se mělo stát ještě mnohem intuitivnějším než kdy dříve. Zahrnutí nového „Commander“ módu, v němž vidíte své jednotky z ptačí perspektivy jako zjednodušené symboly, byl již zmíněn, tato politika se ale projeví i na poli tahovém.

„Chceme, abyste přemýšleli jako skutečný římský císař. Tomu nešlo o to, aby tu vytrénoval 40 lučištníků a tam potlačil malou revoltu pohybující se v řádu desítek bojujících mužů. Jeho zajímalo, zdali Desátá legie stihne včas dojít na pomoc obležené Osmé legii a zdali obrovský aparát impéria funguje tak, jak má.“ Proto se v tahové části objeví možnost spustit například tzv. Province systém, který vám umožní rychle a jednoduše spravovat provincie pod vaší kontrolou, bez nutnosti vrhat se do hlubin mikromanagementu, který pouze zdržuje od opravdové hry. Autoři úzkostlivě tají jakékoliv detaily a ukázky tahové části zatím odmítli odhalit. Ujišťují však, že strategie kámen-nůžky-papír zůstane zachována, stejně jako celková hloubka herního systému. Inu, doufejme. Byla by škoda, kdyby sérii Total War postihla nákaza zvaná „zjednodušování“...

Změny na bojišti

Za mohutného pokřiku z vrcholků hradeb sebou městská brána zatřese a začíná se pozvolna otevírat. Do města se jako povodeň lije záplava rudých postav, které se okamžitě začínají shromažďovat do formace, aby odrazily blížící se zástupy obránců. Bojové rohy vřeští, jednou, podruhé, potřetí – vzápětí se rozběsněné zástupy střetnou. Ocel naráží na ocel, ostří na ostří, tělo na tělo. Pach potu a krve se rozlije po špinavém dláždění. Řev sílí a slábne a vřava se postupně sune hlouběji do města. Brzy je jasné, kdo má skutečně navrch. Stačí jediný odhozený štít, jediná prolomená linie a křik plný beznaděje – punské linie se brzy tříští na prach. Den přechází v odpoledne. Dvouleté obléhání se blíží ke konci.

Vraťme se však na bojiště. Ona zmíněná individualizace hry nespočívá jen v přidání nové „Unit“ kamery, která hráče nechá zažít vřavu z pohledu řadového vojáka. Díky novému enginu mají jednotky lepší pohyby a bojové animace, nesrovnatelně detailnější modely a dokonce i propracovanou mimiku tváře. Takhle když pošlete jednotku dobýt hradby, brzy si uvědomíte, co skutečně znamená škvařící olej pod brněním a jaká je cena špatně vydaného rozkazu. Kromě toho se hra pyšní zcela překopanými cutscénami, které jsou nyní vskutku filmově zpracované. V ukázkovém demu byl hlavním hrdinou římský generál Scipio Aemilianus, který se objevoval v průběhu celé bitvy, pronášel horoucí promluvy, rozdával příkazy a inspiroval všechny svým neohroženým příkladem. Zatímco v předchozích dílech Total War jsme si takovéto bitevní výjevy museli často spíše domýšlet, nyní je uvidíme na vlastní oči.

Změn v bitevní části je však ještě mnohem více. Rome II bude kupříkladu prvním dílem, v němž splyne dohromady část námořních a pozemních bitev. Na bojišti půjde využít služeb flotil, které mohou transportovat vaše jednotky a vylodit se s nimi na libovolném místě mapy. Ty budou celkově mnohem větší a obrovských změn se dočkají právě městské oblasti. Konečně bude možné opevňovat jednotlivé jejich části, uchystávat nepříteli nepříjemná překvapení v ulicích a bránit každý dům, nároží a náměstí. Tedy něco, co bylo slibováno již do prvního dílu Rome, nakonec na to však nedošlo. Z podobných tažení se tak již nestanou jen hony na to, kdo dosáhne městského centra dřív – promění se ve skutečnou výzvu, kterou nepůjde provést bez pořádného plánu.

Strhující vizuál

Něco se změnilo. Postup ustává a vojáci padají únavou. Podvečerní slunce klesá pozvolna k horizontu a naplňuje umírající den krvavou září. Vše je oheň a kouř, vše je únava a skomírající odhodlání. Obléhací věž je zničená a z jejích útrob ještě stále vybíhají plápolající nešťastníci. Vody se nedostává a nikdo už nemá sílu je hasit. Kohorty kolísají, potyčky slábnou. A pak se odkudsi konečně objeví generál Scipio. „Držte linii!“ zní jeho mocný hlas. „Připravte se!“

Pakliže to ještě nezaznělo – hra vypadá neuvěřitelně. V prvé řadě jsou tu detaily jednotek, které obstojí i v nekompromisním oku filmových cutscén, kde víceméně jakýkoliv voják může fungovat jako potenciální hrdina příběhu. Prostředí se již neskládá jen z náhodně generovaných stavebnicových kusů, poskládaných do sebe tak, aby připomínaly město – tentokrát jde o živoucí metropole, které odrážejí jak svoji kulturu, tak povahu doby. Kartágo z ukázky trpělo již dva roky v římském obležení a to se také projevilo na jeho vizáži. Mnohé domy byly rozebrané jako munice do katapultů, budovy byly pobořené a začouzené, na mnohých dokonce stály dobové graffiti a zlobné nápisy.

Podobně jako tomu bylo i u Shogunu, také Rome II má svou vlastní vizuální stylizaci. Všechny frakce vlastní odlišný barevný a grafický styl, odstíny jsou zářivě bílé na straně Kartága a ostře rudé u Římanů. Zlatavá a okrová atmosféra prostředí evokuje starověk každičkým jednotlivým pixelem a do toho se mísí hudba, která stejně jako v minulém díle dokáže skvěle sloučit moderní epičnost se zdáním historické věrnosti.

Je skvělé, jak Creative Assembly dokáží každý díl své milované série posunout o krok dál. Total War: Rome II vypadá, že se skutečně stane tím, co si autoři představovali, když poprvé snili o tomto historickém období. Již na první pohled z něj sálá horko středozemní vřavy, monumentální pokus převést na monitory komplexní strategický obraz dobových intrik a tažení, a přitom srazit všechny do kolen bezkonkurenčním vizuálním provedením. A pokud autoři nezajdou příliš daleko ve své snaze uživatelsky hru zpřístupnit, lze tvrdit, že se není čeho bát. Tohle bude titul, na který se vyplatí si počkat.

Všude je ticho. Obránci zmizeli do útrob města. Kouř stoupá k nebi a sluneční světlo se vlní v oparu. A pak to ucítí – chvění. Vzdálený třas, který rychle sílí. „Držte řadu!“ zní příkaz. Ale odvaha kolísá. Hluk sílí, nyní je z něj řvoucí lavina, která se žene přímo na ně. Až konečně, jako přízrak z jiného světa, se první z obrovských příšer vynoří z kupících se mračen. Obrněné sloní nohy se střetnou s bezmocnými legionáři a -

Hra je plánována pro PC na závěr příštího roku.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama