7554

Pakliže máte snahu dešifrovat číselnou zkratku 7554, ale stále bloudíte v kruzích, připomeneme vám datum 7.5.1954, díky němuž byste třeba mohli chytit potřebnou nit. Pokud ne, nemáme vám to ani v nejmenším za zlé, protože právě tahle střílečka z Vietnamské produkce se vám pokusí zmíněné datum, potažmo s ním související historické období, blíže osvětlit. Když se pak podíváme na hru jako takovou, neodpustíme si srovnání se sérií Call of Duty, k jejímž začátkům se titul svou vybranou stylizací nejvíce přibližuje. Pár rozdílových odchylek, které se výrazně podílí na celkovém hodnocení, ale přeci jen nalezneme. A ne jednu.

Viva la Call of Duty

Na jednu stranu musíme vyjádřit autorům vděk za snahu zprostředkovat hráči zážitek z dosud příliš neprobádaného válečného konfliktu, který je nám znám jako Indočínská válka, a to z pohledu vietnamského vojáka bojujícího za nezávislost proti nenáviděným Francouzům. Počet her zaměřující se na stejné téma by se dal spočítat na prstech jedné ruky vysloužilého dřevorubce bez talentu na správný zásah. V tomto ohledu se ještě sluší dodat, že vyprávění příběh nikterak nezanedbává a klade na něj ve výsledném součtu velký důraz, což je sympatické. V čem už hra ztrácí je ovšem úroveň prezentace, která je do jisté míry logická (jedná se o první větší titul připravovaný ve Vietnamu), na druhou stranu je některých chyb docela škoda, čímž se akorát potvrdily chybějící zkušenosti potřebné pro vývoj kvalitní akce.

Když ale přimhouříme jedno oko a někdy raději hned dvě, projevíme zároveň mírný soucit a nebudeme hladoví po extrémní porci dobré zábavy, můžeme se dočkat vcelku obstojné střílečky se sice takřka nulovou šancí na úspěch u mainstreamového publika, zato ale může příjemně překvapit řadu těch, dychtící po klasické střílečce mapující situaci „támhle daleko“.

Linearita v plné kráse

Důležité datum 7.5.1954 se přitom vztahuje k bitvě Dien Bien Phu, kdy celý konflikt dospěl ke svému konci, avšak vy zasáhnete do koloběhu událostí už o mnoho let dříve, konkrétně se tak přenesete už do roku 1946. Když jsme zmiňovali jistou podobnost se značkou Call of Duty, dá se říci, že jsme už ani nemohli být přesnější. Veškeré principy a prvky se zde totiž opakují nebo se jim výrazně přibližují. Teď máme na mysli třeba obnovu zdraví, kdy nezáleží na tom, kolik kulek jste schytali, ale v jak v rychlém časovém sledu. Také se po nějakém čase opět setkáváme s laciným modelem automaticky generovaných nepřátel, k jehož zamezení dochází až v momentu překročení neviditelné hranice, po níž se přesouváte do očividně naskriptované situace s přívalem dalších nepřátel či oblíbeného diskuzního kroužku s vašimi kolegy.

Na likvidaci francouzských jednotek totiž rozhodně nejste sami a vytváříte společně čtyřčlenný tým, s nímž takřka nepřetržitě postupujete vymezeným koridorem vpřed. Sice se nedočkáme větší míry kooperace a absolutního vrcholu dosáhnete v tomto ohledu ve chvíli, kdy otevíráte dveře na jedné straně domu, zatímco na opačné straně je zbytek týmu připravený pro synchronizované vniknutí a přepad v oblíbeném režimu slow motion, tedy zpomaleném čase. Na podobné klišé přijde řada hned několikrát, přičemž nechybí dravá střelba z těžkého kulometu proti hordám nabíhajících nepřátel, přicházejících zcela bezmyšlenkovitě po hlavní cestě, či časově omezené úseky, během nichž musíte například vyhodit bunkr do povětří.

Bez nábojů se špatně střílí

Najdou se ale i výjimky, kde autoři přinášejí nápady, které se jinak tolik nepraktikují. Příjemným překvapením byla kupříkladu střelba z kuše, s níž se ve zbraňovém arzenálu setkáváme opravdu zřídkakdy. Drobné pozdvižení také panovalo při sniperské misi, to když byla k vidění vypálená kulka s detailním zachycením zásahu do hlavy soupeře. Jistěže autoři sbírali inspiraci jinde a všude možně, ovšem když se podaří, aby to fungovalo a prvek nepůsobil přebytečným dojmem, nemáme s tím problém. Spíše zamrzí naprosto tragická umělá inteligence, která na oko působí až příliš neomaleně a zejména odvážně, když se hrnou do akce bez jakékoliv snahy se krýt. Když vás ale pak dokáží zasáhnout v plném běhu na vzdálenost několika desítek metrů, je to bezesporu paradoxní a musíte si v těchto případech pochvalovat systém doplňování zdraví.

Trochu rozčarováni jsme také byli z neustálého strachu o dostatečné množství nábojů, z čehož pak mnohdy vyústila patová situace, kdy bez nábojů za vás necháte bojovat kolegy, ale přesto se nemůžete posunout v ději vpřed, neboť je systém založen na vašem aktivním počínání. Často se proto vyplatí vyměňovat pravidelně zbraně, než-li hledat v terénu nějakou munici, a to už nám příliš nevoní. V podobném duchu lze mluvit o zastaralém technickém zpracování, čemuž se vzhledem k předpokládanému rozpočtu hry nelze divit, ale musí se pochopitelně tahle stránka hry zmínit a následně projevit na celkovém hodnocení. Když se ale podíváme na hru jako takovou a přihlédneme k tomu, že se jedná o první větší hru z vietnamské produkce, dá se mluvit o úspěchu, který si svoje nenáročné publikum dokáže najít. A autorům do budoucna určitě fandíme, snad se nějaké jejich další tvorby dočkáme a výsledek bude ještě o nějaký ten chlup lepší.