A Vampyre Story Recenze A Vampyre Story

A Vampyre Story

Jana Luhanová

Jana Luhanová

14. 12. 2008 23:43 10
Reklama

Upírství není tradičním vánočním motivem, přesto se hra, která se jím zabývá, může k zimním svátkům hodit. Nezávisí totiž na tom, jaké téma zpracovává, ale jak je pojatá. I to nejstrašlivější téma se může stát lehkým a neviným, když je pojato s nadsázkou. Stejně je to i s Vampyre Story. Hra je o mladé upírské dámě Moně. Dostalo se jí té smůly, že ji hrabě, který zrovna přišel o svou drahou baronesu, přivedl do svého zámku na ostrově a zaklel tak, aby nikdy nemohla odejít. Je totiž bývalé paní hradu tak podobná! Mona je stvořením komíhajícím se mezi rozmazlenou slečnou, ironickým pozorovatelem a roztomile přihlouplým děckem, přehlížejícím temné stránky své upírské přirozenosti. Jejím společníkem je netopýr, věčný vtipálek, typický zástupce rodu side-kicků, nemotorných sledovačů a popichovačů, na rozdíl od ní zvyklý na všechny upírské nechutnosti. Oba spojuje nespokojenost s hrabětem a stráví nejednu chvíli jeho bujarým zesměšňováním. Hrabě je brzy odpraven potulným lovcem upírů, a tak je na Moně, aby zjistila, jak se z hradu dostat a jak zlomit kletbu starého upíra. Dynamika mezi dvěma protagonisty zajišťuje dostatek humorného popichování, a ačkoliv je hrad obývaný jen několika podezřelými individui, Mona se nikdy nebude cítit osaměle. Naopak, přehršle názorů, které si vyměňuje se svým netopýřím pomocníkem, jsou sice docela originální a zábavné, ale absolvovat rozhovor po prohlédnutí téměř každého nahodilého objektu hru zpomaluje a po nějaké době se může stát spíše testem trpělivosti, než zdrojem zábavy.

Záhada zamčeného pokoje

Hra je klasickou variantou na dostávání se ze zavřeného pokoje. Postupně potkáváme podivné zbytky obyvatel hradu: člověka zavřeného v mluvícím mučícím nástroji, nespokojené chrliče, krysy a havrany. Pomalu vyvstane jakýsi potravní řetězec. Chrliče nemají rádi, když na ně sedají ptáci, krysy žádají odstranění kočky, nebo alespoň něco dobrého k jídlu. Plněním jejich přání se pomalu dostáváme s Monou dál v průzkumu hradu a získáváme informace, které by mohly pomoci k zlomení kletby. Když naše děvče najde předmět, který se jí zdá příliš velký na to, aby ho stále tahala s sebou, zapamatuje si jen, kde je, v inventáři se objeví jeho modrý obrys a když je potřeba, automaticky se pro něj vrátí. Odpadají tak absurdní situace, kdy si postava ve hře strká do kapsy najednou velký ocelový meč, deset preclíků a prázdnou láhev od piva. Také netopýr jde použít jako předmět, když po něm chceme, aby vykonal něco, co sami nemůžeme, a to rozšiřuje možnosti různých hádanek a úkolů, na které cestou narazíme. Ty jsou jinak poměrně klasické a podobné těm, které jsou vidět v jiných hrách. Milá je možnost promluvit téměř na cokoliv, která ve většině případů nekončí suchým konstatováním, že je hráč blázen, když chce mluvit s židlí, ale Mona se skutečně nějakou satirickou formou o komunikaci s onou věcí pokusí. Také popisy ikon se mění, na příklad když chcete kliknout na ikonku úst, které značí právě rozhovor, ve chvíli, kdy se upírka sklání nad vchodem do sklepa plného zapáchajících mrtvol, nabízená akce je z ničho nic pozvracet se do díry. Tohle jsou zdánlivě maličkosti, ale právě těmi se od sebe liší většina adventur.

Krása je životní potřeba

Vampyre Story je povšimnutíhodná i z grafické a hudební stránky. Odkloňuje se od trendu rádoby realistického zobrazování, který bývá smrtelné pro studia s malým rozpočtem či nešikovnými grafiky, a rovnou se vrhá do komiksové nadsázky s mnoha zakroucenými rohy a změněnými proporcemi. Také sníh a světýlka budov jsou krásná, i když je všechno laděno do podezřelé fialové. Jednoduché melodie hrané na piáno jsou také o mnoho lepší, než klasická oposlouchaná fantasy hudba, snažící se přidat lokacím na velkoleposti. Samotné piáno se rozléhá prostorem a pracuje s kontrastem ticha a zvuku. Nepřítomnost ostatních nástrojů dovolí opravdu poslouchat. Celkově hra tak trochu připomíná staré adventury od Lucas Arts, které byly známy svou nadsazenou kresbou a humorem. Nepůsobí odbytě, jak se teď někdy adventurám stává, dialogy nejsou docela špatně napsané a neomezují se na povinné questové informace. Protože však nemine věta, kde by se tvůrci nepokusili o nějaký vtip, ne všechno je tak legrační, jak bylo asi zamýšleno. Méně je někdy více a humor působí lépe v kombinaci s něčím velmi vážným a strašlivým, aby došlo ke kontrastu místo usmátí se k smrti.

A Vampyre Story
Windows PC

Verdikt

Vampyre Story je pěkná hra, ale je třeba mít trochu trpělivosti s neustále vtipkujícími protagonisty. Vždycky jednou za čas vyskočí něco, co hráče překvapí, a to pak stojí za to.

Co se nám líbí a nelíbí?

hezká grafika, celková neodbytost a funkčnost hry
příliš mnoho vtipů zajícova smrt
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama