Back to the Future: It’s About Time

Je vůbec možné cestovat časem? Jistě, kdekdo by rád podnikl výlet do budoucnosti, aby se podíval, co se stane, a následně si třeba namastil kapsu dobře zvoleným tipem v sázkové kanceláři. Zcela nepochybně by se našli i tací, kdo by se chtěl podívat na své budoucí já, anebo, což zní možná ještě zajímavěji, navštívil své minulé já a varoval jej před něčím, co zásadně změnilo jeho život. To by však narušilo časoprostorové kontinuum a upravilo události tak, že by třeba dotyčný ani do minulosti cestovat nemohl. To mne vede k úvaze, že cestování časem zkrátka není možné, což nevadí – na hrátky se zákony časoprostoru zde máme science fiction, a právě nyní i novou adventurní sérii z prostředí trilogie Návrat do budoucnosti, jejíž první epizoda nese název It’s About Time.

Pokud patříte mezi ty nešťastníky, kteří neviděli trilogii, pak vězte, že Dr. Brown našel způsob, jak cestovat časem. Využívá k tomu své dvoustopé vozidlo, sporťák DeLorean, který se díky všelijakým technickým utilitkám zvládá při rychlosti 88 mil za hodinu přesunout do kteréhokoliv časového období. Spolu s Martym tak navštívili minulost i budoucnost, problém ovšem je v důsledcích, které jejich činy mají, neboť po každé akci následuje reakce. Doc s Martym vždy dokázali udělat něco, co mělo sáhodlouhé důsledky pro budoucnost, načež se po zbytek filmu snažili onu kolosální paseku napravit, což se dá očekávat i od nového epizodického vyprávění. To navazuje na události, které se staly na konci třetího dílu, konkrétně půl roku po chvíli, kdy se Doc Brown rozloučil s Martym a vydal se na další putování. Jeho dům, ve kterém se už půl roku neobjevil, začalo město rozprodávat, což znamená všechno – veškeré přístroje, vynálezy, knihy, mezi nimiž je ukryt i Docův deník se zápisky. Získat jej je první úkol, který Martyho čeká, jde však pouze o seznámení s ovládáním a možná až přehnaným systémem nápovědy. To hlavní přijde později, když se z čista jasna objeví DeLorean, sice bez řidiče, ale zato s Einsteinem (Docův pes) a čísi botou, která má naznačit, do kterého časového období se musí Marty dostat, aby Doca zachránil z maléru. A opravdu, roku 1931, v období prohibice, se Doc dostal do pěkné šlamastiky a jen Marty jej z ní může dostat ven. Více už prozrazovat nebudu, abych případné zájemce o koupi nepřipravil o zážitek, neboť scénáristé se opravdu vyřádili, a to v dobrém slova smyslu. Vypadá to tedy, že co do příběhu se skutečně máme v následujících několika měsících na co těšit.

To ovšem s největší pravděpodobností neplatí pro hratelnost, tedy, pokud se něco nezmění, jako se to Telltale Games povedlo po fiasku s první epizodou Monkey Islandu. Back to the Future: It’s About Time je totiž předně určeno filmovým fanouškům, kteří s hraním adventur nemají dvakrát mnoho zkušeností, což znamená jediné – logických puzzlů je tu velmi poskrovnu, a když už na nějaký narazíte, lze využít nápovědu, která přesně prozradí další postup. Sbohem, namáhání mozku, zde jde pouze a jenom o příběh, nic víc. Neříkám, že je to zcela špatně, pro danou cílovou skupinu jde naopak o rozumný tah, ale v porovnání s jinými adventurami od Telltale Games mi zde něco chybí. Poslední série Sama a Maxe přinesla futuristické zbraně, respektive hračky, s nimiž šlo efektivně a také efektně ovlivňovat hratelnost. Back to the Future s ničím takovým nepřichází, ba právě naopak, drží se klasických adventurních kolejí jako helvetská víra. Snad jen už nakousnutý systém nápověd přináší ozvláštnění, ale v tomto případě jde o možná až přílišnou výpomoc. Rada k dalšímu postupu se dělí na tři stupně, přičemž první lehce naťukne, oč jde, zatímco poslední to vyklopí na rovinu. Hra ale nikterak nepenalizuje za využití kompletního prozrazení postupu, což velice svádí k jejímu používání i ve chvílích, kdy puzzly nejsou těžké. Ostatně, oni nejsou těžké za celou epizodu… Navíc tvůrci zcela nezvládli ani technickou stránku věci. Copak grafika, s ní problémy nemám, ale městečko Hill Valley působí neskutečně mrtvým dojmem, Marty navíc mnohdy narazí na neviditelnou stěnu, když chce přejít ulici, což také na pozitivním dojmu nepřidá.

Nerad bych však, abyste nabyli dojmu, že je první epizoda Back to the Future špatnou hrou, to v žádném případě. Jediný problém je v cílové skupině, která není vyloženě herní, navíc pokud jste neviděli filmovou trilogii, moc se asi chytat nebudete. Ale příběhová linie se bezesporu řadí k velmi kvalitním, vychází z filmu a mnohé prvky do dějového soukolí parádně zapadají. To samé platí o ozvučení, když zazní titulní filmová melodie, člověku až mrazí v zádech. A co teprve dabing, Christopher Lloyd mluví sebe sama, Michaela J. Foxe (trpícího Parkinsonovou chorobou) zastoupil Aj LoCascio a nutno vyseknout poklonu, neboť je od Foxe k nerozeznání.

Že jsou vývojáři z Telltale Games špičkou ve vytváření epizodických adventur, o tom žádná. Patřičné vyšperkování scénáře do zlomového bodu, kdy se vše pokazí a nedá hráči spát na dalších několik týdnů, než vyjde nové pokračování, je jejich doménou. To potvrzuje i závěr It’s About Time a myslím, že nebudu sám, kdo se na další pokračování bude velmi těšit. Zvlášť pokud tvůrci ke kvalitnímu příběhu dodají složitější puzzly a odladí technické chybky, jež poněkud kazí dojem z úvodní epizody.