Bonecraft

Zakoketovat si s babama patří mezi primární cíle každého zdravého samce i ve vzdálených galaxiích a na cizích planetách. Dokonce i ve stavu beztíže, cestujete-li zrovna vesmírem. Tvrdí to autoři Bonecraftu, 3D akční pornohry, v níž členové chlípné kosmonautí družiny pod velením ještě chlípnějšího kapitána Fort Wortha nutí do stavu "bez tíže" především svoje penisy.

Příběh o ztroskotání náruživé Worthovy bandy na cizokrajné planetě Neřesti je plný absurdit. V Bonecraftu jako v chlívácké honbě za rozčapeným klínem bachraté orkyně se raději ničemu nedivte. Z údivu byste ani nevyšli. Že vám robotí služebná zahne mezi válečnými zákopy s nepřítelem? To je tu stejně běžné, jako báňat doutník v zavřené helmě skafandru.

Velké touhy v malém těle

Ovšem pohled na Bonecraft a jeho cca sedm let starou grafiku (mimochodem těžce neoptimalizovanou) především nutí vzpomenout na rok, když vyšlo poslední album kapely Bloodhound Gang. Bonecraft by k němu byl totiž úžasným doplňkem. I on svým stylem humoru a presingem na ženské genitálie neopouští stoku zpod vesnického vepřína a občasným prdem nebo krknutím tam akorát rozděsí spící krysy.

Humpolácké testosterony jsou v Bonecraftu v permanentní přesilovce a stejně jako kapela, která chce po děvčatech "ukázat kozy", balancuje hra na hraně únosnosti. Díky pečlivému zpracování sexuálních scén mohl být Bonecraft hezkým titulem pro všechny znuděné pány, ovšem karikování mužského chtíče do podoby buranského nájezdu nadržených kosmonautů mezi kradené orky a orčice z Warcraftu se příliš nepovedla.

Dost možná, že se vám z gangu vaginobijců s velkými hlavami na dětsky malých tělíčcích zvedne žaludek. Nic proti liliputánství nebo teflonovým trenkám s vyrýsovanou schránkou pro penis každého družiníka, ale Bonecraft svým svérázným pohledem na sex ani nevzruší, ani nerozesměje. Naopak, od samého začátku je až na světlé výjimky nechutný. Do značné míry tomu nahrála snaha autorů vykreslit hlavní mužské protagonisty jako "lidoopy" nejen s děravou představou o ženské smyslnosti, ale také mnoha dírami ve společenském chování a hlavně vskutku odporným zjevem. Hráč by měl dopředu vědět, že kapitán Worth je tlama, jakou herní svět už dlouho neviděl a že zbytek mančaftu svého samcovoda ve všech ohledech následuje. Bohužel.

Pohled na připrclé kosmonauty, jako vystřižené z východoněmecké pornoverze Toystory, hasí veškerý žár, které by jinak mohly zažehnout slušně provedené erotické scény. S nimi si autoři v rámci technických možností vyhráli. Zvuky i grafika dokáží v sexuálních mezihrách dokonce navnadit, ovšem právě jen do té doby, než se do záběru dostane ksicht nebo nedejbože jiná část těla žádostivě chrmlajícího kosmonauta.

Pár úkolů na pětníku

Po erotické stránce je jedním z mála světlých bodů hry snad jen ona androidka, jenž jako chlípná zdravotnice neváhá zkrotit kapitánův tříselný kyj i přímo na frontě a doplňuje mu tím zdraví. Když ji pak v boji omylem střelíte do zadnice, ještě vám za to legračně poděkuje. Jindy se však robotka stává snadným cílem soupeře, když neodolá své naprogramované náruživosti a ohne hřbet před koketujícími protivníky. V takové chvíli nezbývá, než randící hřebečky odpravit, anebo si nechat strhnout body.

Naznačuji tím, že i když Bonecraft není bůhvíjak rozmanitou hrou, není to zároveň ani pouhý sexuální simulátor. Je především third person akční hrou, kdy musí oplzlá družina občas natáhnout gatě a vypořádat se s domorodými obyvateli planety. Za vystřílené peníze pak svým svěřencům kupujete nové zbraně a upgrady do každého kola.

Těch je celkem jedenáct a jejich absolvování bohužel nezabere víc než pár hodin. Bonecraft je opravdu hodně krátký. Může za to jednak miniaturní prostředí kolem vesničky, chrámu a ostrova a také neschopnost autorů tento titěrný prostor využít k nějaké rozumnější kampani. Hratelnost každého kola Bonecraftu tak vlastně spočívá pouze ve vystřílení příslušného počtu nepřátel, sebrání určitého množství předmětů a příležitostném sexu ve speciální obrazovce. Skutečně obtížné jsou pouze mise, kde se vaši mlsní semeníci neudrží a začnou znásilňovat kolemjdoucí děvy. V takové chvíli se s přesilou musíte vypořádat sami.

Noční můra zabijáka

Fatálně chybovat se však v Bonecraftu dá jen kvůli špatnému ovládání. Bonecraft je vskutku odstrašujícím případem hry, která by bez akční omáčky sice vůbec nevznikla, ale tvůrci, zvyklí programovat pouze přírazy do dámského klína, ji absolutně nezvládli.

Souboje šokují svou krkolomností.  Především se celá řada úderů realizuje přes dlouhé skripty, které naprosto neodpovídající rychlosti hry. Při úderu tedy postavička uvízne v líné animaci, před níž nepřítel snadno utíká. Připomíná to Cimrmanovu filozofii externismu. Útočíte na místo, kde protivník není.

Hlavní postava navíc technicky nezvládá ani jednoduchá komba. Ta končívají nejapným klouzáním a smýkáním se po zemi a kvůli tomu máte problém rozbít i nehybnou kamennou sochu. Nadsamčí kapitán Worth prostě neudrží svoje nohy na uzdě. Ani jednu. A ačkoliv už  "olízal tolik k.nd, kolik chlupů máte na koulích,"  moc legrace, natožpak vzrušení, si s ním neužijete.