Bus Driver Recenze Bus Driver

Bus Driver

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

25. 4. 2007 22:49 10
Reklama

Bydlím v Praze. Nedávno jsme tu měli takovou hezkou akci. Jeden chlapík sebral drzost a vyspravil desítky semaforů ve městě do lehce postmoderní podoby. Zelené panáčky nahradil tuhle oběšencem, onde pejskařem, venčícím svého psíka. Mluvčímu firmy, která nám tu dotyčné semafory zařizuje, to přišlo jako neodborný zásah, při kterém mohlo dojít minimálně k výpadku celé křižovatky, nás ostatní nové semafory docela pobavily, jak už se to nápaditějšímu streetartu často daří. Ale zatímco se příznivci a odpůrci pouličního umění hašteří na diskuzních fórech zpravodajských serverů, mně spíš vrtalo hlavou, co že najednou takový frontální útok na dopravní signalizaci. Pravý význam mi docvaknul ve chvíli, kdy jsem si z redakce domů přinesl, nainstaloval a zahrál Bus Drivera – hru, která vás naučí semafory hluboce nenávidět.

Asi není potřeba rozvádět, že hra nazvaná Bus Driver, tedy „Řidič autobusu“, sestává ze simulace řízení autobusu, respektive autobusů. A jde spíš o takový pokus, než titul, ze kterého by zářilo sebevědomí a ucelená vize. Bus Driver je triviální, nikoliv ale blbá hra. Princip se vměstná za jedinou dvojtečku: jedete připravené trasy, zastavujete na zastávkách a hra vás odměňuje za dodržování jízdního řádu a dopravních předpisů (čemu z této dvojice budete přikládat větší váhu je čistě na vás). Jednotlivých tras je pětkrát šest a stoupající obtížnost se projevuje nejen jejich délkou, ale také hustotou provozu nebo rozmístěním zastávek v nepřehledných oblastech. Nové trasy si odemykáte projetím těch předchozích "na úrovni", ale v devadesáti procentech hry tu úroveň zvládnete zajet na první pokus. Výzvou tedy není postup dál, ale skóre na jednotlivých trasách.

Se skóre si užijete spoustu legrace, protože hra ho počítá z několika různých faktorů. Zatímco na reálných silnicích vás za porušování pravidel čekají body nahoru, v Bus Driverovi je to naopak. Střídáte pruhy, aniž byste vyhodili blinkr? Body dolů. Ignorujete na křižovatkách červenou? Body dolů. Zadupnete brzdy a půlka autobusu vyjekne hrůzou? Body dolů. Pohodlí pasažérů a čistý štít před dopraváky jsou dvěma leitmotivy celé hry. Ta je zaplaťpánbůh docela tolerantní, co se zpoždění týče – ohleduplnou jízdou prostě nemáte šanci být na zastávkách včas. Proč?

Semafory. Už tu o nich byla řeč. Rovnou vám říkám, že Bus Driver je přes uzívaný koncept poměrně chytlavou simulací, ke které jsem se rád obden vracel. Ale jestli obsahuje nějaký zásadní průšvih, tak jsou to semafory. Za prvé: nevím, jak ve fiktivním britském velkoměstě (kde se tahle autobusová odysea odehrává), ale v Praze mívají auta zelenou celá staletí. Dostat se přes křižovatku než skočí zase červená je tu výzvou pro chodce, rozhodně ne pro MHD. Jenže chodci v Bus Driverovi kupodivu nejsou (engine zvládá jen ty nejzákladnější prvky – billboardy s reklamou na distributora, například), tudíž je potřeba frustrovat samotné řidiče. Ti v osobních automobilech to mají ještě celkem jednoduché, dokážou totiž nereálně zastavit na pětníku, jenže velká kraksna plná lidí, kteří neradi poletují od madla k madlu, s tou zastavíte sotva na frontě stokorun, a když už… body dolů.

Druhým průšvihem semaforů je fakt, že nejsou pořádně vidět a jsou nezvykle umístěny na vzdálenějším konci křižovatky. Možná je to od autorů záměr, jak hráče motivovat k memorování tras, ale mě semafory úspěšně iritovaly i po opakovaných jízdách. Nejvymazlenější jsou pak situace, kdy za semaforem něco stojí – ideálně billboard s reklamou na distributora – a to něco má stejnou barvu, jako jedno ze světel. V tu chvíli prakticky nemáte šanci na dálku rozlišit, jestli svítí červená nebo jak to s tím zatraceným semaforem vlastně je. Řešení se přitom samo nabízí: hráče konstantně informuje několik různých ukazatelů (rychlost, vzdálenost od příští zastávky, počet a spokojenost cestujících), takže nějaké jednoduché pop-up okno se světly na nejbližší křižovatce by se tu vůbec neztratilo.

Stejně tak by hře neublížilo spolehlivější využití průhlednosti samotného autobusu. Kamera tu totiž visí za jeho zadkem a hráč tak musí každou chvíli odhadovat, co se vlastně děje bezprostředně před autobusem. Předjíždění v hustém provozu tím sice dostává solidní grády, ale nejsem si jistý, že jde o úplně košer gamedesign. Je vlastně docela paradoxní, že v simulaci řidiče vidíte pravý opak toho, co může vidět skutečný řidič, ale budiž – v určitém ohledu právě díky tomu Bus Driver funguje jako zábavná hra. A to je u virtuálního zpracování jednotvárné práce docela úspěch.

Koncept Bus Drivera vám může znít stupidně (stejně, jako někomu jinému bude znít stupidně koncept libovolné střílečky), ale ve výsledku pohání jednoduchou a okamžitě přístupnou hru na pomezí casual hraní a simulace. Dopravní fetišisté ocení věrně zpracované autobusy, těm vybíravějším bude chybět větší míra interakce mezi řidičem a pasažéry, než jen prozaický nástup – výstup. Mně chyběl Steve Reich v soundtracku a možnost odemknout si létající autobus z bizarní agitky Florenc 13:30, ale to už bych toho chtěl příliš. Pokud autoři nachystají druhý, výpravnější díl, budu zvědavý.

(smrt semaforům)

Bus Driver
Windows PC

Verdikt

Slibný začátek nové herní série? Bus Driver překvapil přístupností, ale nepotěšil kiksy v designu. Jako nenáročná zábava ale dokáže chytnout i hráče, které možnost řídit autobus nijak zvlášť netankuje.

Co se nám líbí a nelíbí?

"Relaxační" hratelnost, jednoduché ovládání, modely autobusů, promyšlené scénáře jednotlivých tras.
SEMAFORY!!! (a taky haprující průhlednost autobusu v nepřehledných situacích a podivná fyzika ostatních vozidel v provozu)
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama