Jsou návraty a návraty. Nestárnoucí plešatý maniak, jehož původ zasvěcení hledají až někde u biblického Adamova syna, má ale za sebou už slušnou praxi. Vždycky, když se zdá, že zahynul a spolu s ním i hrozba v podobě fanatického Bratrstva Nodu, dokáže vstát jako Fénix z popela a zaskočit síly zbytek civilizovaného světa zastupující GDI nečekaným úderem. Když radary nezaznamenané rakety zasáhnou centrum ozbrojených sil ve Philadelphii, Bílý dům obsadí jednotky Černé ruky a obrana Pentagonu přijde o veškerou elektrickou energii, dá se říct, že se návrat celkem vydařil.

• Screenshoty
  Screenshoty

Předchozí Další

Další

Předchozí

"Zase jednou mě svět příliš rychle pohřbil."

Kdyby jeho plamenné peří tolik nepálilo, určitě by si Kane s Fénixem podal ruku. Ostatně, stejně jako bájný pták má oheň rád. Charismatický Joe Kucan ztvárnil mocného zloducha opět bezvadně. V hraných FMV sekvencích vystupují i další živí herci, mnozí se zkušenostmi ze seriálu Lost či Battlestar Galactica. Kucanovi na straně GDI sekundují Michael Ironside a Billy Dee Williams, jenže stejně tak tyhle prostřihy zaplevelují béčkové výkony sic sličných, herecky ale toporných důstojnic. Výsledný dojem je tak někde mezi oddechovou zábavou u přímočarého sci-fi béčka a úšklebkem nad amatérstvím zúčastněných.

Ale co si budeme povídat, o příběh, v němž se rozhoří třetí válka mezi známými frakcemi, aby se v závěru dostali ke slovu ještě i mimozemští agresoři, tu vlastně jde až v druhé řadě. Tiberium Wars jsou RTS ze staré školy. Děj si odvypráví mezi misemi a dál už hráče obtěžují starostmi tradičního střihu – natěžit zásoby tiberia, postavit obranyschopnou bázi, svést pár lítých bitev na různých místech mapy a v závěru triumfálně srovnat základnu protivníka se zemí. Co taky čekat od lidí, kteří měli prsty už v Duně 2?

"Kane... ŽIJE!"

Hlavní kampaň si lze užít za dvě dobře známé frakce. Global Defense Initiative ovládá modré zóny, nejbezpečnější a nejméně tiberiem zamořené oblasti Země. Na začátku se musí vypořádat s nečekanými útoky Nodu na vlastním území, v pěti aktech ale dojde i na opětovné zničení chrámu Bratrstva v bývalé Jugoslávii a závěr kampaně vysvětlí názorně těm, kdo v dějepise nedávali pozor, co znamená pojem "Pyrrhovo vítězství". Kampaň za "ty zlé" zase sleduje dějovou linii rozkolu v Bratrstvu a zdánlivého Kaneova selhání, jež ale vyústí jen v další z jeho ďábelsky dobře promyšlených plánů. Autorům se povedlo mise odlišit hlavně vizuálně. Odehrávají se v různých místech světa a jednotlivé lokace byly pečlivě vymodelovány tak, aby to neznamenalo jen o pár stupňů tmavší nebo světlejší texturu povrchu. Úkoly jsou většinou tradiční, sem tam se ale najde i nějaké to překvapení. Docela zábavná je například mise za GDI, kde na začátku základna trpí nedostatkem elektrické energie. Hráč se brání útokům ze čtyř světových stran a musí vhodně vypínat a zapínat obranné věže tak, aby co nejúčinněji odvracel útoky, které Bratrstvo podniká. Každá strana pak nabídne jednu vysloveně stealth misi s komandem v hlavní roli. A když má hráč na konci pocit, že už viděl doopravdy všechno, překvapí ho bonusový minikampaň s emzáky v hlavní roli. Úkoly typu: "Sejmi parlament a když už budeš v tom, tak klidně i Buckinghamský palác," mají něco do sebe.

Singleplayer je zábavný hlavně díky designovému rozhodnutí neomezovat hráče jen na tunelovitý postup vpřed. Valná většina misí se odehrává na dost otevřené ploše a AI soupeře je velmi schopná. Ve skirmishi dokáže ještě větší divy, ale i v kampani se nijak nežinýruje a s chutí podnikne nálet na základnu, kde majitel opomněl dostatečný počet protileteckých baterií. S virtuálním úšklebkem sejme na tiberiovém poli nechráněný harvester a odřízne životně důležitý přísun surovin. A se zlomyslnou přesností synchronizovaně zaútočí ze tří stran, aby hráč nevěděl, kde mu hlava stojí.

"Ne, nejsem Bůh. Ale druhý za ním – a jen o kousek."

Ani sebevědomý plešoun v čele Nodu se nevyhne stejným povinnostem při vedení války budoucnosti. V první fázi hráči budují základnu, pak produkují čím dál silnější jednotky a v návaznosti na tuhle pečlivou práci se pak snaží převálcovat protivníka svými jednotkami či speciálními zbraněmi. Celkem každá strana staví zhruba kolem desítky budov. Základem úspěchu je dostatečné zásobení elektrickou energií (likvidace neopatrně postavených elektráren může pak být jedním z klíčů k úspěchu, budovy bez proudu nefungují). Tiberium zpracovávají rafinerie, jednotky vznikají v kasárnách a válečné továrně. Další stavby pak otevírají pokročilé technologie a upgrady. GDI je co do stavění poněkud nudná, to ale neplatí o ostatních dvou: Nod zaujme zvláštní architekturou obranných věží napojených na jednu budovu – srdce – a možností ukrýt celou základnu pod roušku stealth technologie. Scrinové zase můžou urychlit mechanickým akcelerátorem růst tiberia, či otevřít na bojišti portál a přesouvat jednotky v okamžiku z jednoho rohu mapy na druhý.

Tradiční role hrají GDI a Nod i pokud jde o samotnou bojovou techniku. První jmenovaní sázejí na konvenčnější zbraně, silnější, ale dražší a pomalejší jednotky. Tahle charakteristika nejpřesněji sedí na masivní Mammoth tank, jenž je pravým nástrojem zkázy (dokud se k němu nepřiblíží hrstka sebevražedných atentátníků s pásem dynamitu a bombou na zádech). Velmi užitečná jsou APC, jež lze osadit libovolným druhem pěchoty (ostatně stejně jako většinu budov na mapě). Novinkou v arzenálu GDI je pak obří bitevní robot s výmluvným názvem Juggernaut. Ultimátní zbraň pak představuje klasický Ion Cannon.

S Nody si užijí zábavu milovníci zákeřného boje. Řada jednotek má stealth technologii, Shadow pěchota se navíc může přenést na rogalech přes celou základnu nepřítele a udeřit z nečekaného směru. Plamenometné a neviditelné tanky dovedou soupeře řádně pocuchat, ještě lépe pak ve spolupráci s robotem Avatarem. A navíc má Nod tentokrát zřejmě nejsilnější letectvo – pár bombardérů Vertigo někdy zafunguje lépe, než jaderná hlavice, nejničivější zbraň Bratrstva.

Scrinové potom nabízejí poněkud netradiční, ale velmi silnou alternativu. Jejich hmyzí Shock Troopeři jsou bezvadní proti pěchotě, Assimilator dokáže zabírat nepřátelské mechy, účinnou pomoc na bojišti představuje Corrupter, využívající jako zbraň tiberium. A silní tripodi dají vzpomenout na Hvězdné války, zatímco svými lasery rozloží soupeře na prvočinitele.

"Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá budoucnost, určuje minulost."

Command & Conquer 3 je na rozdíl od přímé konkurence, Supreme Commandera, určen viditelně pro masové publikum a zároveň všechny, kterým se líbily předchozí díly. Skočit do něj lze velmi rychle, na nízkou obtížnost ani nevyžaduje velkou taktickou zdatnost. Mapy jsou spíše menší, bitvy jsou vyřízeny většinou do hodiny a prezentace sází hlavně na efekt. I když Tiberium Wars běží na starším enginu, který poháněl třeba Battle for Middle-Earth 2, není to na nich ani v nejmenším znát. Přes všechny nádherné světelné efekty laserů, ohně a kouře, stíny, éterická mimozemská záření a výbuchy někdy ani není pořádně vidět na jednotky samotné a taky se bojiště nedá nijak vysoko odzoomovat, to je ale nutná daň za grafickou nádheru ve více než snesitelných hardwarových nárocích. Významným pozitivem je co do velikosti minimalizovaný, ale velmi šikovně vyřešený interface. Velmi snadno lze objednávat výrobu jednotek, stavbu budov, nastavovat výstupní body a přesunovat skupiny jednotek, hráč má všechny důležité informace po ruce a panel v pravé části přitom zabírá jen málo místa z výhledu.

Ono tradiční pojetí ve stylu RTS minulosti sebou nese pozitiva i negativa. Je příjemné po čase zapomenout na hrdiny s přehanými schopnostmi, kritické levelování a starání se o několik málo zkušených jednotek. Jasně, veteránští pěšáci či tanky jsou tu taky užitečnější, ale v bitvách obvykle padnou desítky i stovky mužů a rozhoduje spíš vhodné nasazení jednotlivých druhů jednotek proti sobě. Zároveň ale Tiberium Wars nelze odpustit některé zásadní nedostatky – AI vlastních jednotek je dost špatná a třeba kritické problémy s pathfindingem či zasekávání jednotek doopravdy nemají v RTS 21. století co dělat. V kampaních to zavání stereotypem (naštěstí jen tak zlehka) a detailisté určitě vypíchnou polovičatost stylizace: C&C 3 není ani dost realistická (na to neodpovídají poměry velikostí jednotek a prostředí, absentuje i viditelná fyzika objektů), ani dost komiksová.

Tiberium Wars jsou důstojné pokračování slavné série. Ty, kdo od nich nečekají zázraky, ale "jen" dobrou zábavu tradičního střihu v moderním audiovizuálním kabátku, nezklamou.

Kam dál?

14. ledna 2008

Lesk a bída počítačových stratégů

Téma pro PC a xbox

Proč se chyby umělé inteligence v RTS neustále opakují?

Ondřej Novotný44

18. dubna 2007

Command & Conquer 3 - multiplayer

Téma pro PC a xbox

Internetové bitvy o tiberium.

Pavel Prouza0

18. dubna 2007

Command & Conquer 3: Tiberium Wars

Speciály pro PC

Plešatý fanatik Kane se vrátil!

Redakce Hrej.cz0