Confrontation

Zveřejňované detaily o Confrontation dávaly fandům fantasy strategií naději, že se mohou těšit na po čertech dobrou hru. Autoři z francouzského týmu Cyanide Studios však dvakrát velké jméno nemají. A to i přesto, že pod svou značkou sbírají zkušenosti už od roku 2000 a že za vznikem studia stojí osm bývalých zaměstnanců Ubisoftu. Ačkoliv totiž vydávají hry (Pro Cycling Manager, Loki, A Game of Thrones: Genesis a další) jako na běžícím pásu, jejich hodnocení málokdy překročí šedošedý průměr. Co když ale tentokrát překonali sami sebe…

Cizinče, mluvíš česky?

Nemálo z vás určitě potěší fakt, že titul vychází v profesionální české lokalizaci. Textů sice ve hře není přehnaně moc, kdekomu přesto přijde přeložený děj vhod. Byť je příběh poněkud klišoidní, stejně patří k nejsilnějším pilířům hry. Skupina zdatných bojovníků se zde vydává na výpravu po fantaskním světě Aarklash, aby společným bojem proti zlounům odvrátila jeho hrozící konec. Tahle válka mezi dobrem a zlem se skrývá pod záhadným slovíčkem Rag'narok, ale jak brzy zjistíte, většina názvů je zde tak trochu přitažená za vlasy. Ději nechybí několik zajímavých charakterů, zvratů i lokací, kde se všechno odehrává. Pokud snad znáte stejnojmennou deskovou hru od společnosti Rackham, nebude vám tohle univerzum cizí. Počítačová předělávka z ní totiž v nemalém měřítku vychází.

Jako v každém slušném fantasy nemůže na straně dobra chybět udatný rek. V Confrontation je ale hrdinů, které budete ovládat, hned několik. Zpočátku jde pouze o schopného vůdce jménem Darius, postupně však přibudou další – Lothaire, Dalon, Lanwys nebo třeba Zelia. Postavičku většinou zachráníte ze spárů nepřítele a ona se pak k vaší družině přidá. Samozřejmostí je jejich jedinečná podoba, ale i unikátní soubor schopností. Jeden je silný hromotluk, druhý magii ovládající čipera, co však častokrát nevydrží dlouho v boji nablízko, a někdo zas oplývá v určitých chvílích veledůležitou schopností po daný čas se zneviditelnit. To pak proklouznete nepříteli mezi prsty a pákou si otevřete průlez dál, aniž byste absolvovali nelítostnou vřavu. Confrontation sice není přehnaně těžkou hrou, některé sekvence však dají zabrat i na nejlehčí laťku. S obtížností je naštěstí možné manévrovat nahoru i dolů v průběhu hry.

Půjdeš ty, ty a ty. A ty taky!

V pozdějších fázích hry si budete moct ukázat jen na ty hrdiny, co vám padli do oka. To se všichni sejdou pěkně pohromadě na jediné obrazovce, kde stačí toho kterého označit, a tak zaplnit čtyřčlennou kvótu bojovníků. Výběr je pouze a jen na vás. Můžete vybírat podle sympatií, nebo také – a to pravděpodobněji – podle schopností. Všechny postavy dostávají zkušenosti (krom těch za zabité protivníky dokonce i ty, co zrovna nehrají), jimiž jim zlepšujete statistiky. Třeba portfolio ovládaných kouzel je sice neměnné, avšak jednotlivě je lze za získané zkušenosti vylepšovat. Útočné kouzlo na prvním levelu ubere kupříkladu 100 životů, na druhém již 125. Anebo léčitel dokáže uzdravit více bodů zdraví. Upgradovat však jde i samotnou personu hrdiny. Dopřejete-li jí více bodů síly, pak zahraje v boji větší divadlo, a efekt moudrosti, odolnosti a tak dál si lze již jednoduše domyslet.

Na středně rozlehlých úrovních snímaných izometrickým pohledem se můžete bavit jak v singleplayeru, tak i multiplayeru. Ve hře více hráčů se stanete pánem jedné ze čtyř frakcí a rozdáte si to mezi sebou s hráči z celého světa. Zajímavější je však samotná singleplayerová kampaň. Ta je rozdělena do několika kapitol a ty na další podčásti. Mystičnost však čouhá odevšad. Už jen pojetí světa a vaše příslušnost ke griffiním vojákům; záporáci se zas hlásí ke Škorpionům, Orkům Vlkům a Šakalům. Ve světě fantasy nic nového pod sluncem. Jedna odlišnost však přeci jen bije do očí – významná část hry se odehrává pod zemí. Třeba v takových laboratořích pod povrchem země se nabojujete dosyta.

Kde je ta páka?

Ač nejsem zarytý vyznavač podobně laděných strategií (ani fantasy všeobecně), Confrontation mě zpočátku neskutečně chytlo. Byl jsem napnutý jak struna, jaký nový hnusák se zpoza rohu vyloupne, co bude umět nově odemknuté kouzlo a kteréhopak hrdinu do své moci chytím příště. Ale pak bum. Otočka o 180 stupňů. To když zjistíte, kolik bugů a neintuitivních prvků ve hře autoři zanechali. Z vlastní zkušenosti mohu zmínit třeba situaci z úrovně ihned po úvodním tutoriálu, to když se doplazíte k bráně a ona se neotevře, třebaže jste nedalekou pákou před pár sekundami hnuli. Následovalo vymetání každičkého koutu, restart úrovně – nic. Až po marném, několikahodinovém hledání rady na oficiálním fóru (v domnění, že jde o bug) a dalších webech pomohlo jedno z prvních gameplay videí na Youtube. K mé cti může být, že autor prvního videa s natáčením praštil na tom samém místě a druhý problém rozlouskl až po mnoha minutách. V Confrontation je totiž pohled kamery důležitější než kde jinde. Průlez se otevřel další páčkou, jež však byla vidět jen v určitém, nepříliš širokém úhlu pohledu. No, otáčejte kamerou na každém rohu… A tahle situace bohužel není výjimečná.

Další nepříjemné okamžiky na sebe nenechaly dlouho čekat - chyba, kdy po loadingu vypadají všechny dveře jako zavřené, přesto jimi jde projít; místy se neobjevující část uložených pozic a tak dále. Třeba fíčura, kdy se vám na mapce zobrazují vytečkované cestičky, kudy jste už prošli, naopak přišla vhod. Někdo to sice může brát za až přílišné zjednodušení, kdekdo však tohohle pomocníka uvítá. Dalším zas přijde vhod schopnost automatického doplňování zdraví a many. A když už to bude hodně špatné, svého mrtvého hrdinu lze oživit za pomoci obvazů.

Nevýrazný je bohužel i level-design, audiovizuální zpracování zrovna tak (snad až na samotné postavičky - čím rozměrnější nepřítel, tím hezčí zjev). Mdlé textury, jednoduché objekty, chudé ingame scény a ani podoba exteriérů a interiérů se dvakrát nevytáhla. Po invenčních novinkách ani památky. Suma sumárum, tahle hra měla pěkně našlápnuto, vývojáři ale šance svými přehmaty zdupali.