Jestli má být Dead Rising 2 zhmotněným projevem frustrace z nudného odpoledne v shopping centru, pak bych s lidmi od Capcomu nakupovat nikdy nešel. To, co totiž v multiplatformním druhém dílu survival akce dosud známé jen z Xboxu předvedli, se brutálností vymyká všem dosavadním zvyklostem v žánru a Left 4 Dead se najednou zdá být k zombiím docela kamarádské. Ne, Capcom opravdu nemá rád lidi s plesnivým obličejem a vrávoravou chůzí. Zato hráč je bude v Dead Rising 2 milovat. Zvlášť, když je potká třeba v oddělení sportovních potřeb. Zrychtování slabších jedinců baseballovou pálkou se stalo najednou tak zábavné, jak si to snad nedokáží představit ani bohové z trojkových bavoráků, co tuhle výbavu vozí pod sedadlem.
-
ScreenshotyScreenshoty
Udržet si své zákazníky
Když si holky řeknou „pojď zabít čas nakupováním“, netuší, jak strašný význam tahle věta může mít. Před čtyřmi lety to ukázal právě Capcom, když na microsoftí konzoli uvedl hromadné vraždění zombií z prostředí velkého obchodního domu. Koncept války jednoho hrdiny proti hordám infikovaných uvnitř paláce s restauracemi, butiky a kasiny zůstal nepřekonán vlastně až do chvíle, kdy vyšel právě aktuální druhý díl. Ten je hratelnější, méně chybový a co do likvidace nakažených i vynalézavější. A co ještě Dead Rising 2 je a co také není?
Tak předně, fanoušci prvního dílu zaregistrují jiné usazení příběhu, jiný hlavní charakter, pár drobných vylepšení hratelnosti a naopak méně technických chyb. Ovšem jinak je čeká v zásadě totéž, co minule. Dead Rising 2 je opět spletencem docela primitivní příběhové linky a postranních questů, jež hráče naženou do obchodní promenády smyšleného amerického města a tam ho zase napadnou tisíce a tisíce respawnujících se zombíí, jejichž nákazu se v prvním díle nepodařilo úplně zlikvidovat. Dead Rising 2 sice přestěhovalo děj z městečka Willamette do Fortune City, místo novináře Franka Westa představilo motorkáře Chucka Greena, vymyslelo pro něj i nové finty zabíjení, ovšem jinak toho moc nezměnilo. Ani obchoďácké kulisy, ani základní herní mechaniku. A to je… protentokrát dobře.
Příběh odlož na jindy
Majitelé Xboxů budou z minima změn potěšeni a zbytek s PC a PlayStationy díky dříve neviděnému dokonce nadšeni. Vůbec totiž nebyl důvod něco na Dead Rising měnit. Řada vlastností prvního dílu zůstala i dnes velmi cenná. Například časová tíseň. Je fakt, že právě kvůli ní někdo zpočátku Dead Rising 2 vůbec nepochopí. Čas je totiž v DR2 skutečným pánem a ty tři dny (šest herních hodin), než do Fortune dorazí armáda a udělá pořádek, se zdají býti nehratelně krátké. Nováčkovi bude připadat, že absolutně nic nestíhá. Nebude vědět, jestli se má věnovat hlavním, nebo vedlejším misím a nebude chápat, proč těch dopředu daných dvaasedmdesát hodin plyne naprosto nezávisle na tom, co by chtěl v obchodním domě zažít. Nejenže třeba Chuckova dcera Katey musí každý den dostat nedostatkový lék Zombrex přesně mezi sedmou a osmou hodinou, ale i veškeré další úkoly ve hře jsou podmíněné hráčovou dochvilností. Pokud se nestihne dostavit dejme tomu 1. den v 17:30 k záchraně prodavače, jenž se v jednom butiku z posledních sil brání nakažené přesile, NPCčko zemře a úkol propadá. A to samé, světe div se, platí i pro souboje s psychopaty (důvěrně známí dílčí bosové), tak i pro příběhové akce.
Hlavní linie Dead Rising 2 se proto nedá bezproblémově dohrát hned napoprvé. Ovšem díky unikátnímu konceptu to bude nakonec málokomu vadit. Jakmile totiž hráč zjistí, že jsou protivníci v určité části příběhu nad jeho síly (nebo už prošvihl mnoho cenných bočních questů) může se na všechno vyprdnout, na dějovou linku rezignovat, začít levelovat volným zabíjením a kompletní příběh si pohodlně kdykoliv restartovat při zachování všech nabitých zkušeností. A ačkoliv to tedy nejdřív vypadalo na přesný opak, hráč není v Dead Rising 2 absolutně do ničeho nucen a může si průběh hry přizpůsobit adekvátně svým schopnostem a potřebám. Vlastně jediné, co ho opravdu musí zajímat, je pravidelné shánění Zombrexu. Toť vše.
Právě kvůli časové tísni, ale zároveň také vysoko nastavené obtížnosti, má význam hrát Dead Rising 2 vícekrát. Tahle akce totiž jako by dopředu počítala s tím, že to uděláte, protože bez počáteční investice do levelingu a následného restartu není snad nikdo schopen dějovou linku zdárně dokončit. Dead Rising 2 ovšem neláme rekordy ve znovuhratelnosti jen díky tomu, že ve vyšších levelech je boj s bossy snazší. Tenhle survival horor bude chtít hrát každý znova už prostě proto, že s lepšími schopnostmi je vraždění o mnoho zábavnější. S tím, jak Chuck leveluje, stává se totiž odolnějším, hbitějším, silnějším, zkrátka se zlepšuje. Najednou dokáže setřást ze zad zombii a efektním kombem ji ještě zabít, dostává více životů, osvojuje si nové útočné chvaty a především se učí vyrábět vražedné nástroje ze součástek, které buď najde, nebo ukradne z obchodů.
A to jedna z hlavních novinek. Že se v této hře může stát smrtícím předmětem šatní ramínko, stejně jako briliantový řetízek či dětská tříkolka, to ví asi každý z různých preview, nebo z prvního dílu. Důležité je, že dvojka tuto atraktivní vlastnost povyšuje ad absurdum tím, že hráč tyto předměty kombinuje, čímž se stávají nebezpečnějšími. Autoři si skutečně vyhráli. Například kýbl s připevněnými vrtačkami během vteřinky rozšlehá hlavu nejbližší oběti, sprej v kombinaci s výstražným kuželem vydá zvuk, že doslova praskají ušní bubínky a taková propanbutanová lahev s přilepenými hřebíky? Co takhle ji zkusit vrazit někomu do zad a pak do ní zdálky vystřelit… Výroba roztodivných zbraní je skutečně hratelnostním krokem vpřed a to i proto, že nejde jen o prvoplánovou efektnost. Každé speciálně smontované nářadí dává v akci cenné zkušenostní body navíc. A ty jsou vzhledem ke zmíněné náročnosti opravdu potřeba. Pokud se jeden hráč bude držet klasického postupu „umlátím vás vším, co zrovna popadnu“, absolvuje de facto úplně jinou hru než ten, co ze sebe vypěstuje MacGyvera.
Hlavně žádnou zbrklost
Škoda jen, že montování různých blbinek není jen tak. Je třeba konkrétní kombinovatelné předměty nejdříve najít, pak mít schopnost je splácat do sebe a poté také vyhledat dílnu, kde se dá Chuck do díla. Ano je to trochu komplikované a na dnešní standardy možná i trochu neintuitivní. Vlastně stejně jako celé Dead Rising 2. Už to, že lze ukládat jen na toaletách rozesetých po obchoďáku v poměrně vzdálených intervalech, je důkaz, že i přes veškerou bizarnost je DR2 spíše hrou ze staré školy. Je to sice brutální řežba, ale rozhodně nijak zautomatizovaná, rozhodně ne arkádově snadná a přímočará. Sejmout najednou deset zombií ohřebíkovanou baseballkou je sice super, ale vběhnout mezi tu hordu už vyžaduje odvahu a hlavně přemýšlení o možných následcích. I jednou malou chybou se dá ztratit třeba půlhodina gameplaye. To když se například ta vraždná pálka uprostřed vřavy najednou zničí přesně tak, jak někteří hráči znají z jedničky. Že měl Chuck zrovna poslední život? Chyba.
A co víc, ačkoliv DR2 udělalo vůči předchůdci lecjaké hratelnostní ústupky, z nichž bude nejviditělnější asi možnost míření z palných zbraní za chůze, stále je v jádru docela nemotorné. Rozhodně nikdo nesmí čekat cvrkot z third person akcí. Chuck je i na vyšších levelech docela pomalý a vinou špatné kamery bývá při zoomovaném míření i nesnesitelně dezorientovaný. Do vaku se mu vejde jenom pár věcí, při přechodu lokací ho otravují až nemístně dlouhé a časté loadingy a jeho mapa někdy spíš mate, než aby pomáhala. Jenže ani tak nelze Dead Rising 2 hodnotit negativně. Zvyknete-li si na tyhle drobnosti, nevytknete mu vlastně nic. Už třeba proto, že v hratelnostní nabídce konečně přibyl i multiplayer a co-op režim. Zatímco první možnost v podobě motorkářské show v aréně nijak neoslní, kooperativní režim je právě to, co si hráči tak dlouho přáli a s čím budou v aktuálním provedení spokojeni. Stejně jako s celou hrou.
Verdikt
„Dead Rising 2 vlastně nepřináši nic extra nového, ale to, co dělá, dělá dobře. A navíc si jej konečně mohou zahrát všichni. Vzhůru tedy za krvavými nákupy, nic lepšího v oboru neseženete.“
Hodnocení redakce
8
Kam dál?
Diskuze
sledovat diskuziAbyste mohli reagovat, musíte se přihlásit nebo se zaregistrovat.
CryAngel96 napsal 7. 10. 2010 v 09.31
super hra, obča trochu hardcore ale mně se to KUREVSKY líbí :) dobrá hra, dobrá ;)
lukyn111 napsal 30. 12. 2010 v 20.26
Hm, tak hra je to skvela, to nepochybne... Jen me KUREVSKY NASRALO kdyz jsem to hral vkuse nekolik hodin a pak me zabili a ja to musel hrat cely odznova protoze tu nejsou zadny autosavy :// Vazne super..