Death Rally: Reborn Recenze Death Rally

Death Rally

Ondřej Novotný

Ondřej Novotný

11. 8. 2012 22:00 5
Reklama

Návraty a vzpomínání na herní kořeny často přinášejí stejný závěr – hry už nejsou, co bývaly. Jak mylné klišé! Doom byla jistě průkopnická střílečka, ale o přesahu Spec Ops: The Line si mohla nechat zdát. Knights of the Old Republic jsem zbožňoval, Mass Effect však svou filmovostí posunul herní zážitek o stupeň výš. A tak dále... Vzpomínání na staré časy pramení jistě už z lidské povahy, často také z nostalgie spojené s dobou, v níž člověk starší tituly hrál. Objektivně je však třeba si uvědomit, že jen některé hry měly natolik výjimečné herní principy, aby si zasloužily vyzdvihování nad moderní tituly. Zdaleka ne všechny. Stařičká závodní arkáda Death Rally, kterou v roce 1996 vyrobili Remedy Entertainment (autoři Maxe Paynea 1&2 či Alana Wakea), však navzdory své jednoduchosti výjimečná byla. Její současný remake přišel na jednu stranu nečekaně pozdě, ale... hlavně, že přišel.

Proč? Proč tak pozdě? Když byla před časem uvolněna původní Death Rally jako freeware, opět ukázala jeden bolestivý fakt: od své doby neměla žádného konkurenceschopného následovníka. Jistě, byl tu Rollcage. Ano, bylo by kacířské na webu časopisu Level nevzpomenout redakční legendu Mashed. Své fanoušky si našel i FlatOut. Jenže ti, co zkusili Death Rally, marně čekali na podobný zážitek. Jedině arkáda od Remedy vkusně kombinovala závodění s ničením ostatních protivníků, kde si každý hráč mohl zvolit, kterou ze dvou hlavních složek ve své taktice upřednostní. Původní Death Rally byla velmi jednoduchá na naučení, přehledná díky pohledu seshora a především pekelně návyková.

O remaku platí naštěstí to samé. Tedy skoro.

Příběh? Haha

Sirény houkaly jak šílené, když jsem se pokoušel ujet balíku policejních vozidel, který mi visel na zadku a nijak se nedal setřást. Zkoušel jsem jim motat hlavy, jenže jejich auta byly rychlejší a obratnější. Když jsem viděl, že nemám šanci, vzdal jsem svůj boj... a připravil se na nejhorší. Ale to, co přišlo, byl snad ještě větší šok. Žádná pokuta, žádná „dovolená“ v díře. Trest byl úplně jiný, než jsem si uměl představit: policajti mě (skoro) nechali jít, s jednou podmínkou: budu za ně bojovat ve smrtících závodech Death Rally.

Ano, remake se pokouší o příběhové provázání, kterému se můžete zasmát, nebo ho nevnímat. Příběhový mód, skládající se z několika závodů s předem danými úkoly (zpravidla vyhrát nebo zničit jiného závodníka), pro hru důležitý není, titul staví na stejných principech jako originál. Tedy: adrenalinovém závodění okořeněném o možnost ničit protivníky, vylepšování vlastního auta a postupném odemykání nových zbraní a vozidel. A pořád to funguje – když začnete jako úplná nula, rychle zatoužíte po aspoň trochu lepším vybavení, abyste se mohli vůbec měřit s protivníky. Když se dostanete na jejich úroveň, budete je chtít zlikvidovat. Ujet jim. Ponížit je...

Ze začátku se zdá, že v remaku vše funguje tak, jak má. Odemykají se vám nové tratě, zvyšuje se jejich obtížnost, přicházejí i některé variace jako speciální závody proti jednomu druhu aut, klání beze zbraní s výjimkou min či duely jeden proti jednomu. Jenže tato ozvláštnění většinou nejsou příliš zábavná, nebo jsou ve finále takřka nerozeznatelná od normálního závodu, takže je ve výsledku stejně nevnímáte. Jediným výrazněji odlišným druhem závodu je deathmatch, kde se utkáte s jedním dalším silným protivníkem a řadou slabších „cílů na odstřel“ a s vaším rivalem soupeříte o to, kdo způsobí větší destrukci. Do konceptu Death Rally se to však vůbec nehodí, jelikož takovéto destruction derby se zbraněmi působí spíše zmateně a nepříliš zábavně.

Příliš věrný remake

Nepovedené nové módy se staly prvním červíčkem v hlavě, brzy jsem je však začal přeskakovat a věnoval se výhradně klasickým závodům. Těm lze vytknout máloco – jsou napínavé, akční a díky většímu množství soupeřů než v originálu (šest namísto čtyřech) daleko více intenzivní. Trvají navíc jen minutu či dvě, a tak vás dokonale utopí v tradičním syndromu „ještě jeden a končím“. Jenže přijde čas, kdy jich budete mít skutečně plné zuby. Z toho důvodu, že ve hře je žalostně málo map, zhruba deset, a na vyšších obtížnostech budete jezdit stále na pěti šesti stejných. To je obrovská škoda, jelikož to zbytečně přispívá ke stereotypu hry. Upřímně je však třeba říct, že ač mě tento fakt mrzel, od hraní mě stejně neodradil. Na to je hra zkrátka až moc návyková...

A navíc: některá ozvláštnění naopak fungují dobře. Jsou to třeba „záhadná volání“, která vám podobně jako v originálu nabízí různé zásahy do závodu – třeba sabotáž jednoho z protivníků, lepší zbraně či zkoušku nového vozidla. Za určitý poplatek, jistě. A tím se dostáváme k dalšímu klíčovému bodu hry, penězům. Získávate je za účast v závodech, startovné však pokryje většinou tak náklady na opravu vozidla. Abyste si vydělali víc peněz, musíte být agresivní (ničit soupeře) a vyhrávat, jelikož za dobrá umístění jsou pochopitelně lepší odměny. Za odměny si pak můžete kupovat lepší zbraně – od počátečního kulometu, který máte na vozidle nainstalován od začátku a automaticky kropí kulky po vašich soupeřích, se dostanete k plamenometu, odstřelovací pušce či smrtící spršce raket, která na nejvyšší úrovni dokáže rychle pročistit závodní pole. Nová vozidla se vám pak odemykají samy v průběhu hry za sesbírané součástky v závodech.

Hlavní radost ve hře pramení ze zvládnutých závodních manévrů: třeba když vystřelíte raketu po téměř zničeném soupeři, tím ho doděláte, pak zapnete nitro a v poslední zatáčce se dostanete na první místo... Slastný pocit vás pak odmění za chvíle vzteku, kdy skoro zničíte soupeře, načež ho jednou ranou dodělá jiný protivník (a získá příslušný bonus). Těžko to ale autorům vyčítat, navíc toho můžete zneužívat také. Ideální tak ve finále je, když si Death Rally zapnete třeba na půl hodiny či hodinu. Dostanete skvělé odreagování a hra vás nestihne omrzet. Výsledné hodnocení navíc může zvednout i multiplayer, který však v době recenzování nešlo kvůli malému počtu hráčů on-line vyzkoušet. Celkově vzpomínku na jeden ze skutečně výjimečných titulů nelze za pouhých devět eur nedoporučit.

Death Rally: Reborn
Windows PC

Verdikt

Návyková závodní arkáda, která však zůstala až moc věrným remakem originálu a přinesla málo výrazných vylepšení. Proto se při delším hraní stává stereotypní.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama