Drákula: Zrození Recenze Drákula - Zrození

Drákula - Zrození

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

26. 6. 2008 22:49
Reklama

Van Helsing je obsedantní blázen, Harker jeho oddaný vyslanec a hrabě Drákula cestuje po světě ve snaze doplnit si hradní knihovničku. Takhle to mají vývojáři z Frogwares ve své nejnovější adventuře rozparcelované, takhle si usmysleli rozehrát další z variací na klasický horor Brama Stokera. Jejich hra má ale do hororu daleko a stejně tak ji nelze jednoznačně doporučit těm z vás, které ovládá výrazná slabost pro upírskou tématiku. Sám hrabě tu funguje spíš jako hitchcockovský macguffin a startér Van Helsingova pronásledování, nataženého z Londýna přes Egypt a Vídeň až do srdce Drákulova působení, mýty opředené a neprobádané Transylvánie. Frogwares tak trochu vzali přes kopírák svou předchozí záležitost, holmesovku s Arsène Lupinem v roli hrdinova vykutáleného protivníka. Stejně jako geniální detektiv je Van Helsing svému sokovi neustále v patách a vlaje za stopami, které po sobě arciupír zanechává.

Kde ovšem Holmes uplatňuje nejvyšší logiku, Van Helsing si vystačí s instinktem a vágními závěry záhadologa. Hádanky nejsou vystavěné tak, aby spolu nějak úzce souvisely, ale aby prostě byly. Obyčejně podobná nedůslednost hráče (a recenzenta tuplem) spíš rozlítí, nikoli však v případě Drákuly — ten se hraje nadmíru dobře!

Dva tesáky stačí, drahoušku

Vše tu vychází z ustálených principů a schémat: tradiční point'n'click rozhraní s minimem obstrukcí a (zaplaťpánbůh lehce řešitelným) lovem pixelů připomene někdejší adventurní fláky, ostré kamerové úhly odkazují k filmovým béčkům studia Hammer (jehož nejuznávanější produkcí byl, jaké překvapení, právě Drákula s charismatickými legendami Christopherem Lee a Peterem Cushingem). Ve své podstatě je dílo Frogwares stará škola v nejryzejší podobě a kupodivu to nepředstavuje sebemenší problém. Retro obsah totiž autoři dokázali obestavět veskrze moderním zpracováním. Už od první obrazovky si vás získá zcela luxusní pojetí jednotlivých scén, modelovaných s péčí zkušeného restaurátora. Krok zpátky od trojrozměrného světa s pohyblivou kamerou, jaký tvůrci nabídli ve hrách s Holmesem, je tím nejsprávnějším rozhodnutím — pro menší studio bude vždycky snažší naplnit své vize a potenciál skrze 2D grafiku, jakkoli ta v Drákulovi decentně využívá i efekty vlastní akčním titulům.

Frogwares navíc nezapomněli zapracovat do hry mocnou zbraň každého výtvarného umělce, perspektivu. Kde konkurenční adventury operují se statickými "fotografiemi", v Drákulovi stojíte vždy "uvnitř" místnosti, ať už jde o knihovnu vídeňské univerzity nebo zatuchlou postranní uličku v Káhiře. Na první pohled není tenhle rozdíl tolik patrný, ale všímavému hráči neunikne. Všímavost je tu vůbec užitečná vlastnost: důležité předměty jsou se škodolibým gustem poschovávané na miniaturních hotspotech a často vyrovnané natěsno vedle sebe. Stačí ale stisknout mezerník a vše klikatelné se na obrazovce rozsvítí patřičnou ikonou. Podraz? Je na vás, jestli si hru chcete zjednodušit, ale v opačném případě se připravte na skutečné pátrací martýrium, protože spousta hotspotů se aktivuje až zpětně po dokončeném rozhovoru nebo provedení činnosti někde úplně jinde.

Přesně tak, skvělé!

Příběh, který rozkošně vykreslené obrazovky spojuje dohromady, je přísně lineární a nese jen minimum překvapení. Zbrzdí vás ovšem četné hádanky a postupem času velmi správně narůstající obtížnost. Ta po většinu hry disponuje alespoň vnitřní soudržností, i když některé z nastolených překážek šustí papírem a působí nadbytečně. Hádanky jsou navíc poměrně nevyvážené — jen co vás nějaká nadchne, jiná naopak hráčský entuziasmus schladí svou obyčejností a pocitem viděného (vyřešeného). V takových momentech plní zástupnou roli neutuchající entuziasmus Van Helsingův: "Otevřeno!" tetelí se blahem při každém z dílčích úspěchů. Ve svém boji za pravdu a křesťanskou víru je suverénní a krajně roztomilý. Ostatní postavy mu jen více či méně zdatně sekundují, což je svým způsobem škoda — z Renfielda je šašek na jedno použití, Seward neudělá za celou hru NIC důležitého. Vztahy mezi postavami? V podstatě neexistují.

Nabízelo by se škodolibě konstatovat, že vstříc povrchnímu scénáři nemohl český překlad napáchat žádné větší škody. Titulky ale dopadly vesměs na výbornou a je příjemné zase jednou vidět, že někoho práce na překladu nejspíš i bavila. Narazíte sice na chyby typu "koptický" místo správného "koptský" a v jedné z hádanek vás možná poplete příbuznost vyskloňovaného jména egyptského boha s nástrojem na kácení stromů, ale na tuzemské poměry jde o profesionální práci, jaké se nemusí obávat ani zapřísáhlí odpůrci lokalizace.

"Profesionální" je vůbec označení, jaké si Zrození Drákuly zaslouží bez zásadních pochyb. Existuje omezené množství lepších a zajímavějších adventur, ale stejně tak existuje záplava balastu, kterým probírat se (prý mrtvý žánr, cha!) je často utrpení. V takovém kontextu je pak důležité si cenit dotažených kousků, jakým možná není souzeno udělat díru do herního světa, ale hezky se na ně dívá a neméně dobře se hrají. Palce nahoru a tesáky do krku!

Drákula: Zrození
Windows PC

Verdikt

Povedená adventura raně devadesátkového střihu, v překrásném kabátku a s několika velice výživnými rébusy. Víc ale potěší příznivce žánru, než fanoušky knižní předlohy nebo zájemce o vampýrismus všeobecně.

Co se nám líbí a nelíbí?

Příjemně se odvíjející tempo, dobře dávkovaná obtížnost, krásně zpracované obrazovky a zběsilý Van Helsing.
Drákula a další postavy ve hře figurují pouze jako statisté, až přílišné spoléhání na přímočarý postup hrou a "nucení" se do hádanek, nadužívání stejných (byť výborných) hudebních motivů.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama