Driftmoon

Kdyby měly počítačové hry hledat svého Petra Čecha, jmenoval by se Ville Mönkkonen. Jako je Čech geniální dítě v oboru sportu, Mönkkonen se zase narodil s vlohami a pílí pro jinou věc: dělat hry. Český brankář už v 17 letech chytal ligový zápas proti Spartě, finský vývojář ve stejném věku vydal povedenou freewarovku The Forge. A další hity následovaly: vesmírný simulátor Wazzal, fantasy RPG Magebane 2, akční řežba Notrium... to vše dodnes patří mezi špičky freewarového žánru. Po nějaké době však přišel čas posunout se od volně šířitelných her dál. Driftmoon byl pro Mönkkonena skok do velkého světa. Driftmoon je jeho Chelsea.

Driftmoon je taky akční RPG. Akční v tom smyslu, že nedbá tolik na všemožné statistiky a desítky schopností jako třeba Dragon Age, nejde však rozhodně o řezanici s jedním dvěma dialogy. Naopak: ukecaná je hra až dost, často však jde o příjemné a vtipně napsané počtení (nadabovány dialogy bohužel nejsou). Driftmoon je ale trochu jiné RPG. Na pohled může připomínat třeba první Dungeon Siege, svou hratelností se ale žánrovému standardu trochu vyhybá. Autoři prezentují hru jako RPG pro chvíle odpočinku, radosti, odlehčenější titul, než je v mainstreamu zvykem. Těžko toto tvrzení rozporovat – je to ale pro hráče dobře?

Miláčku, pojď, uděláme hru

Driftmoon tvořil Ville se svou ženou Anne – kouzelná to spolupráce! Není pochyb, že právě ženský prvek vnesl do hry více laskavosti a humoru. Dějová linka s bojem proti temnému králi Ixalovi je sice celkem všední, autoři se ji však snaží ozvlášťnovat humornými momenty i postavami. Často mi však přišlo, že na pilu tlačí až příliš: jako by se záměru vytvořit odlehčený titul až moc oddali a některá rádoby vtipná místa tak vyznívají spíš do trapnosti. U velkých RPG typu Zaklínač nebo už zmiňovaného Dragon Age jsem se možná ve výsledku pobavil více, přitom humor tam byl dávkován o dost odměřeněji.

Ale budiž: Driftmoon nemíří primárně na zkušené hráče RPG titulů, spíše se snaží zalíbit začátečníkům v žánru. A to se mu celkem daří: proniknout do jeho mechanismů je primitivní, pochopit systém vylepšování pěti základních statistik rovněž (síla, hbitost, inteligence, obratnost, odolnost), naučit se styl boje (kliknout a občas poslat speciální schopnost) také. Při bitkách si lze vybrat mezi lukem a kombinací meče a štítu, na střední stupně obtížnosti však bez větších problémů projdete hrou s čímkoliv. Magie ve hře bohužel chybí, byť se v ní nadpřirozené prvky vyskytují.

Co do klasických RPG mechanismů je zkrátka Driftmoon dost ohlodán, to však neznamená, že by nebyl hutným titulem. Ve hře se dají nalézt desítky, možná i stovky knih, v nichž lze listovat a číst, přičemž čtením je možné se dopátrat k zajímavým trikům či bonusům. Nechutí k psaní zřejmě autoři obecně netrpí – o výživných dialozích již byla řeč, i stránky knih jsou však popsány čtivě a dá se nad nimi ztratit alespoň několik desítek minut. Driftmoon je navíc vybaven i mocným editorem, pomocí nějž už do hry vznikla celá řada módů, jimiž si lze hraní zpestřit. Nebo si titul upravit k obrazu svému.

Upravit jej ale tak, aby zaujal hráče moderních RPG, je takřka nemožné. Driftmoon jistě neměl velký rozpočet a na vizuálních kvalitách je to znát až moc. Daleko raději bych ve hře viděl retro 2D stylizaci než nedomrlý pokus o 3D, díky němuž si nevybavuji jedinou scenérii, na kterou bych se díval s potěšením. Venkovní lokace působí nevýrazně a fádně, dungeony zase postrádají atmosféru a vypadají chudě. Co by se jakž takž dalo odpustit u freeware titulu, je u hry za 15 eur na pováženou.

Tohle RPG není pro starý

Driftmoon má pár nadějných záblesků, jenže v žádné z činností neexceluje natolik, aby vás u hraní udržel delší dobu. Jeho boje jsou příliš primitivní, děj málo napínavý, lokace obyčejné, grafika ošklivá, snad jen textům nechybí nápad (a rozsáhlost). Pokud by Driftmoon byl vaším prvním RPG titulem, možná vám jeho nedostatky tolik vadit nebudou. Jenže pionýrská doba RPG je pryč. Mönkkonen zkusil přestoupit do jiného světa, avšak jeho výkon zůstal ve (freeware) lize. Na Chelsea tohle nestačí.