Earth Defense Force: Insect Armageddon

Hmyz. Asi nejodpornější třída celého živočišstva, zároveň perfektní ztělesnění nepotřebnosti s těmi nejhoršími vlastnostmi, alespoň pro člověka. Že se těm hnusným svižným mrchám chcete konečně postavit jako rovný rovnému? Earth Defense Force: Insect Armageddon celý konflikt dokázal posunout na ještě vyšší úroveň tím, že hmyzáky přetvořil na tanky s hnusýma nožičkama a jako bonus přidal do kontextu ne tak úplně zapadající mechanické potvory. A jestli vám tohle nezní dostatečně divně, pak věřte, že to divné je, a to ve všech možných ohledech.

Přemýšlejícím vstup zakázán

Neotřele hloupý kousek, jímž Earth Defence bezesporu je, si vystřihlo americké studio Viscious Cycle Software, které už je svými průměrnými produkty vyhlášené. Výjimku si nedovolili udělat ani u nyní kritizovaného kousku, z nějž nízký rozpočet a nepopřitelná lenost či neschopnost vývojářů přímo sálají. No a jestli nějak naivně čekáte něco víc, než zbytečně našlapané kilometry, hromady vypálených projektilů a odumřelé prsty, pak se hře rovnou vyhněte tím nejoblejším obloukem. Ale ať nemaluju na zeď jen toho čerta, dost možná hra zaujme tak, jak ji pán vývojář stvořil.

A stvořil ji návykovou a nenáročnou, což do určité míry nahrává pověstné „instantní hratelnosti“. Právě tyto dvě vlastnosti dokáží hráče alespoň na několik misí udržet, slabší povahy snad strhne i k proběhnutí celou kampaní. To možná i díky tomu, že ta nabízí celkem krátkých patnáct misí. Těch pár akcí nabitých hodin ale dává úplně nový význam slovíčku „stereotyp“, protože veškerá hráčova činnost spočívá jen v hektickém pobíhání a střílení a nezachrání to ani střelba z protiletecké zbraně nebo ovládání docela křehkého mecha. Skutečně celá hra staví pouze na stovkách či tisících nekontrolovaných potvor, jejichž osudem je zánik. Situaci pak zmírňuje postupně se rozšiřující arzenál palebné síly, který je ve výsledku nadprůměrně obsáhlý a především přijatelně různorodý. Ke slovu se tak dostanou nejen klasické pušky nebo brokovnice, ale i populární granátomety a raketomety různých úrovní a vzrůstající efektivity.

S parťáky a stejně sám

Veledůležitou součástí hry je nesporně multiplayer, který obohacuje onu sucharskou kampaň o prvek kooperace, i když asi ne v tom pravém slova smyslu, protože v podobném chaosu je jakákoliv spolupráce nejen nemožná, ale také dost nežádoucí. Totiž i v režimu jednoho hráče se vám vtírají dvě další postavy, které jsou ale dobré tak akorát k tomu, aby vás při nějakém větším závaru zvedly ze země. Ve výsledku pak kooperace vypadá jako o něco živější a interaktivnější singleplayer, samozřejmě se počítá s tím, že se přátele slezou „na mikrofonech“ a nechají se unášet libě znějícími nadávkami svých kamarádů.

Earth Defense je solidně přizpůsoben pro dva způsoby ovládání, jednomu vládne písíčkářské kombo klávesnice a myši, druhému konzolácký, ideálně xboxový gamepad. Sám nedovedu jasně říct, která z variant je pro hru vhodnější, protože zatímco ovladač nabízí mnohem větší komfort, myš najde své uplatnění například při sestřelování létajících objektů a celkově hratelnost urychluje. Typicky počítačovou variantu pak ale shazuje nepřirozené ovládání klávesnicí, přestože samozřejmě je možné si jednotlivá tlačítka přemapovat, hra je evidentně „ovladačová“, což potvrzuje třeba i pohled ze třetí osoby nebo mnohé automaticky naváděné střely.

O pár let zpátky

Nepříjemný výlet do minulosti vývojáři způsobili zejména neodůvodnitelně příšerným technickým zpracováním. Moc nám není jasné, proč se na konci roku 2011, kdy jsou na trhu i zatraceně pěkné nezávislé hry (Hard Reset), musíme koukat na tak těžce přestárlou hrůzu. Dejme tomu, že bychom přehlédli očividnou zastaralost použitých technologií, ale když je většina textur lehce nad úrovní první Mafie, tak se přece autoři musí propadat studem. Majitelé hodně slabých strojů pak nebudou mít radost z nemožnosti si manuálně nastavit úroveň detailů (vlastně, jakých?), jediná nastavení se týkají vyhlazování a rozlišení. Hluboké jizvy se sice snaží zakrýt zničitelnost prostředí, ale animace, které ji provází, jsou často spíš k smíchu, nemluvě o pohybech nepřátel, které jsou často ošklivě neplynulé a zasekané.

Nepěkným překvapením je rovněž zamčený framerate, konkrétně na třiceti snímcích za sekundu, což v dnešní době, kdy vyhledávaným standardem je dvojnásobek, je až nepochopitelné. Znovu tak jde o další z řady zprasených a nesmyslně omezených portů z domácích konzolí a to i přes tu skutečnost, že oproti konzolistům si majitelé počítačů museli téměr půl roku počkat. Po technické stránce tak výsledný produkt není zklamáním, ale absolutním průšvihem. Nikam k výšinám to netáhne ani zvuk, který je tak generický a nepůsobivý, jak jen to je možné.

Earth Defense Force: Insect Armageddon je další z řady vynechatelných her, protože kromě neobvyklosti a kvantity nepřátel nezaujme téměř ničím. I když se to vlastně nehraje úplně špatně, byl by hřích za podobný zjev utratit víc, než těch pár drobných roztroušených po stole.