Fenomenologičtí filosofové zkoumali již dříve pojem hry, bytí hráče, který jako by žil ve dvou světech najednou: ve svém pokoji, kde hučí klimatizace a ječící sourozenci žádají něco drobného do úst, a zároveň kdesi docela jinde, ve světě, který si představuje, když začíná s hrou. Tenhle vymyšlený svět je mu docela reálný, jedná na jeho popudy, zároveň však vnímá, že je stále ve stejném pokoji. Tuto dvojakost bytí je pak třeba brát v úvahu při tvorbě každé z počítačových her. Hráč zde přejímá cizí já a tato duše pro něj musí být určitým způsobem přijatelná nebo alespoň zajímavá. To je snad jeden z důvodů, proč jsou tak oblíbené amnézie. Hráči ve sžívání se s postavou nepřekáží její nesympatické vlastnosti, protože si je postava nepamatuje, a přece na něj může vykouknout nemilé překvapení v podobě ďábelské minulosti, která dodá herní zápletce na dynamice. Jiný trik, mnohem méně používaný, je zatáhnout do hry hráče jako sebe sama. To je samozřejmě mnohem složitější, už proto, že hráč sedí před bednou a mačká tlačítka, místo aby skákal po ruinách vojenských základen a střílel z blasterů. Řešení? Nechat hlavní hrdinu hry sedět u počítače a mačkat tlačítka, manuální práci za něj zvládne někdo jiný.

• Screenshoty
  Screenshoty

Předchozí Další

Další

Předchozí

Hrátky s kamerami

Experience112 je vlastně emulátor bezpečnostního systému jedné lodi. Kde je bezpečnostní systém, tam jsou kamery, a kde jsou kamery, je i někdo, kdo sedí u počítačů a sleduje je. Systém byl dlouho offline. Teď se najednou probouzí. Do jedné z kamer zkoumavě strká zrzavá dívka. “Kamera mě nesledovala, když jsem šla do vedlejšího pokoje. Je tam vůbec někdo?” Hráč vidí její rozpláclý obličej, jak se dívá do objektivu. Všude okolo je spoušť. Loď je zarostlá podivným rostlinstvem, místy zničená, ostatní obyvatelé jsou snad mrtví. “Kdo jsi?” ptá se dívka. Přes kamery ale nejde mluvit. Vrchol komunikace, který si hráč může dovolit je kývnout kamerou na znamení souhlasu. Kromě sledování může také rozsvěcet a zhasínat světla, otvírat dveře, nebo si číst sloubory bývalých obyvatel lodi, když nějakým způsobem zjistí jejich uživatelské jméno a heslo.

Zrzavá dívka chce samozřejmě zjistit, co se stalo, a protože pomoc kamer, které vidí za roh dřív než ona, není rozhodně na škodu, brzy ustanoví s hráčem systém spolupráce. Půjde vždycky tam, kde zabliká světlo. Bezpečnostní systém má k dispozici mapy celé oblasti, na nich jde vybírat, které kamery a světla jsou zapnuty. Když si hráč všimne skrz kamery něčeho, co by se dívce mohlo hodit, rozsvítí nejbližší reflektor, aby ji upozornil.

Pokusy na lidech

Jak sama prochází místy, kde dřív žila, vypráví dívka kamerám, které ji sledují, svůj příběh. O pokusech s tajemnou rasou, o chemikálii, která by mohla být základem mnoha léků, o tom, jak lidé, na kterých byla zkoušena, umírali. Známá místa přinášejí vzpomínky, a tak je hra prokládaná krátkými filmovými flashbacky z dob, kdy laboratoře nebyly rozbořené, kdy ještě věřila, že jde o dobrou věc. Člověk nemůže všude, a tak má loď malé robotky, které lze se správným oprávněním navigovat. Jsou to jediné chvíle, kdy hráč ovládá něčí pohyb přímo, roboti jsou mírně nemotorní a někdy dá práci strefit se s nimi do malých dveří.

Většinu času hráč a dívka něco hledají, substanci na tvorbu chemikálie, na které je dívka závislá, heslo k účtu důležitého vědce, nebo něco, co by odlákalo zuřivé psy. Kamery jde otáčet do jakého úhlu hráč chce, některé jsou poškozené a obraz se třese, jde do nich nainstalovat různé doplňky jako noční vidění, termovizi a zoom, fungují v reálném čase. Například když na začátku hry něco blokuje z druhé strany dveře, může si hráč zapnout kameru na druhé straně a uvidí jiného člověka, jak se do dveří opírá a později jak vyděšeně utíká. Když ho nenapadne se kamerou podívat, nic se neděje, úkol vyřeší stejně, jen neví, proč zprvu dveře nešly otevřít.

Táhlá temnota

Mít v rukou bezpečnostní systém lodi dodává člověku pocit moci, temnota a krvavé mrtvoly nejistotu, co číhá mezi podivnou flórou. V určitých fázích, kdy už si člověk na ovládání zvykne a nenechá se uchvátit tak snadno jako zpočátku, působí hra poněkud zdlouhavě, zvláště ve chvíli, kdy něco hledáte a nejste si ani jisti, kde to má být, a tak jen zkusmo rozsvěcíte a zhasínáte světla po lodi. Také dost dlouho nepotkáte nic, co se hýbe, i když mrtvoly a šramoty naznačují, že tu přece někde někdo být musí a snaží se vás udržovat v napětí. Hra je do angličtiny přeložená a některé pokyny nejsou zcela jasné, jednou je například hráč odkázán na počítačové soubory jistého profesora, ale informaci, o kterou jde, získá ve skutečnosti zazoomováním kamery na papír visící na nástěnce. Přesto tyto neduhy stojí za to Experience112 vyzkoušet, už jen pro naprosto odlišnou hratelnost, která jí dodává na atmosféře a reálnosti.

Kam dál?

15. května 2012

Diablo, král žánru. Nebo ne?

Téma pro PC a konzole

Výběr nejlepších klonů slavné hry

Ondřej Novotný13

14. května 2012

Yesterday

Recenze pro PC

Co prožil John Yesterday?

Marek Švrkala0

13. května 2012

Diablo: Making of

Téma pro PC

Jak vznikala legenda

Ondřej Novotný5