inMomentum

Každá setina sekundy je vzácná, krůček vedle se rovná propadu do hlubin a najít rychlou odpověď na následující okamžiky jest věcí nezbytnou, avšak ne vždy snadnou. Takovými rysy se vyznačuje hra inMomentum, arkáda, jíž lze narychlo odbít pár slovy, a nebo dlouhosáhle přednášet o její malichernosti. Svým zaměřením má nejblíže k Mirror’s Edge, přičemž nabízí ryzí otevřenost, kterou však tvůrci trestuhodně nechali vyjít naprázdno chudostí po obsahové stránce.

Volný jako pták

A přitom hra vypadá na první pohled nadmíru slibně – hýří barvami a přitahuje pozornost, ale tento pocit zavládne jen na úvod, pak ho vystřídá dojem bezzubého potenciálu, který nakonec spolkne beze zbytku celou zábavu. Naprostá ignorace děje, kontinuity a větší motivace má zásadní dopad na celek jako takový a logicky vyvolává otázku, zda se spíše nejedná o pouhý projekt, v němž se prezentuje pouze stěžejní myšlenka.

Tu nalézáme v přesunu hlavního hrdiny z bodu A do bodu B ve vytvořeném sci-fi světě, který evokuje pocit, že jste právě ve větší míře požili LSD. Ojedinělá barevnost a na volné fantazii autorů založené rozmístění objektů různorodých tvarů, po nichž se proháníte s využitím nadstandardních schopností atleta, jemuž nedělá problém skákat přes několikametrové propadliny nebo se odrážet od plošinek, ať už je místo odrazu vůči tělu natočené v jakémkoliv úhlu. Ono se vůbec zapomíná na fyzikální zákony a vytváří se zde vlastní filozofie pohybu, do jejíž podstaty ale vklouznete překvapivě rychle.

Rychlý jako vítr

Vybírat můžete ze dvou různě pojatých módů, z nichž v tom prvním se klasicky jedná o čas, v jakém jste schopni doběhnout na konec úrovně, zatímco v tom druhém záleží na stoprocentním vysbírání svítících koulí. Sice jsme dosud nezaznamenali rozdíly mezi obtížnostmi, nicméně ta možnost se tu nabízí, a dělí se hned na čtyři. Musíme přiznat, že rychlost, v jaké se inMomentum pohybuje, se autorům podařilo přenést na hráče, což plní dost významnou roli. Pokud však berete výsledné časy s výjimečnou důležitostí, měli byste využít funkce zpomalování času, díky čemuž se můžete lépe zorientovat a naplánovat trasu co nejefektivněji. My takovou potřebu neměli, ale hráč, jenž hledá výzvu, rozhodně tuto možnost nenechá ležet jen tak stranou.

Jak už bylo řečeno, problémem hry jako takové zůstává její chudost, která pramení již v počtu předložených úrovní, jichž je pouhých 14 a ač se pyšní kreativní grafickou náturou, brzy omrzí. Na druhou stranu si je alespoň zapamatujete, což je nezbytný klíč k tomu, abyste se vůbec dostali v místy sofistikovaném prostředí do cíle. Jakmile však máte po mnohonásobném opakování úrovně na paměti každý nebezpečný úsek, který vám v předcházejícím pokusu zmařil šanci na solidní výsledek, hned se můžete cítit o něco jistěji.

Bez většího významu

Není divu, že inMomentum vypadá sterilně, vždyť i hudební doprovod se točí v neustálých smyčkách a je až moc předvídavý na to, aby dostatečně vyniknul. Následná snaha prodat tyto kvality v multiplayerové části pak logicky dospívá k takovému konci, že na moc hráčů nenarazíte, tím pádem vám nezbývá, než se opět vrátit ke svým čtrnácti mapám a překonávat své dosavadní úspěchy. To potrvá ještě nějakou tu chvíli, než si uvědomíte, že vše, co jste měli vidět, už znáte jako vlastní boty a pranic vás nepřesvědčí k tomu, abyste se v budoucnu ke hře zase vraceli.

Protože jen malému segmentu hráčů je po chuti zdolávat ty samé úrovně znova a znova, překonávat své limity a chvástat se překonáváním rekordů, které vnímají jako motivační vodítko. Ale vlastně proč ne. Spíše je škoda, že cílová skupina hráčů není širší, a to rozhodně mohla být, kdyby se v některých ohledech zkrátka přidalo.