Inquisitor Recenze Inquisitor

Inquisitor

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

26. 12. 2009 23:45 23
Reklama

Takhle: Inkvizitor si dal sakra na čas, tak jsme si na ten čas dali také. Prošli jsme hru horem i dolem, ozkoušeli čerstvý patch, provedli netopýří genocidu a co teď? Možná už máte Inkvizitora dohraného, možná vám ho přinesl Ježíšek. Možná už víte, že jde o zcela hardcore RPG z naklopené ptačí perspektivy, že jsou v něm neskutečná kvanta textu a spousta nepřátel k pobití a podzemních kobek k vyplenění. Možná víte i to, že zápletka je víc než obyčejnou fantasy především středověkou detektivkou, a i když jí to ne vždycky jde, snaží se nespoléhat na klišé a jít si svou zdánlivě rafinovanou cestou. Dokonce natřikrát, pro každé z hratelných povolání (paladin, kněz, zloděj) zvlášť. A zcela určitě víte, že po technické stránce k nám Inkvizitor přilétl snad z roku 1999, kdy ostatně začal jeho vývoj. Svým způsobem jde o takový elektronický skanzen.

No vážně, co teď? Můžeme jedním šmahem odsoudit hru, která svou archaičnost staví na odiv a přímo cílí na vyhraněný segment herního publika? Která (právem) odmítá srovnání s Diablem, ale přes všechnu komplexnost svých herních systémů nedovoluje hrdinovi kormidlovat nalinkovaný děj? Inu, zkusme na to jít od lesa, cestou pobít pár netopýrů, a přiblížit si, komu je vlastně Inkvizitor určený. Budeme k tomu ale potřebovat vaši spolupráci. Postačí obyčejná představivost a pokud jste mladší ročník, pro jistotu i nějaká ta databáze her po ruce, ideálně v další záložce prohlížeče. Tak do tance, mládeži!

Základní škola

Představte si Hráče. Věk plus mínus osmadvacet, klidně i přes třicet. Těsně po revoluci mu táta přivezl první počítač, nejspíš nějakou tu 286 na deseti megahertzích. Kluka (ano, Hráč je muž) pochopitelně zajímá, co na takové mašině pustí za hry – u kamaráda už viděl cosi složitého na televizi, jmenovalo se to možná Knight Lore, možná Tir Na Nog. Nevadí, 286 je poslušná mašina a co na tom, že monitor mu kazí oči. Kluk zkouší všechno, co se k němu na disketách dostane. Formule. Prince. A potom šok: Dungeon Master. Vůbec neví, odkud tenhle zázrak spadnul, ale sám do něj padá rukou na myši napřed. Po dvacetihodinovém maratonu už svět venku není, co býval, a maminka se tváří nebezpečně přísně. „Tys nešel spát,“ ptá se.

Nešel. Uniformní kobky jsou najednou druhým domovem a Hráč se propadá do systému, který vyžaduje absolutní soustředění. Každé naučené kouzlo, každá skýva chleba, každé plus k tomu či onomu rozhoduje, jestli hrdinové neskonají za dalším neobjeveným rohem. Tohle je někde úplně jinde, než ranní cesta do školy, kdy každá zablácená louže stejně jenom evokuje zážitky z probdělé noci. Hra je ďábelská a lstivá, ale Hráč její nástrahy překoná. Najednou je to on, kdo si diktuje podmínky. Najednou je pánem jeskyně a nepotřebuje k tomu ani kostky, ani kamarády.

Ten od vedle mezitím přestoupil na Amigu a trumfuje Hráče historkami z Black Crypt a samozřejmě posledního Isharu, co působí jako zjevení a zvučí jako z nebe. Už tehdy zní pískání Dungeon Mastera archaicky a už tehdy se Hráč dostává na chvost herního pelotonu. Vývoj pospíchá kupředu, ale on se zuby nehty drží dvou rozměrů, protože se našel v titulech z portfolia SSI: Al-Qadim, Dark Sun... v pohledu ze shora je všechno krásně přehledné, detailní grafika má ohromné kouzlo a všude jsou statistiky, ve kterých jde přece tak nádherně utopit skutečnost, že v reálu se sebou člověk nic nedělá.

Nástup zlatého věku signalizuje bohatý Ježíšek s Pentiem pod stromečkem a příchod Albionu. Hráčovi sice nejdřív nevoní sci-fi prvky, ale když se s nimi dokázal poprat v nekonečné Wizardry VII, dokáže to i tady. Hra je obrovská a její svět přetéká popisy, které je přímo slast pročítat. Z monitoru prýští fantazie tvůrců a Hráč ji hltá očima dokořán a srdce mu přede blahem. To ještě neví, že největší láska jeho života teprve přešlapuje za dveřmi.

Jmenuje se Baldur's Gate.

Střední škola

Učení na zkoušky, domácí práce, ta spolužačka, co vypadá trochu jako Xena a Hráč nenachází odvahu ji oslovit – to všechno jde okamžitě stranou. Konečně je tu hra, kde nejsou žádné kompromisy, kde se všechno řídí důkladnými pravidly, a kde se do ničeho nemíchají nápady mimo čistou fantasy. Přijde druhý díl, přijde Icewind Dale a Planescape: Torment, i když zrovna tam Hráč lehounce tápe a jeho náklonnost k mečům a magii se nemá moc čeho chytit.

A co je horší, tahle situace nastává v celém žánru a postupně i v celém hraní. Moderní doba a nové publikum mění tvář interaktivní zábavy, ale ta Hráčova se s každým novým zklamáním mění v deprimovaný škleb. Fable? Retardovaná pohádka pro konzolisty, navíc už se trhá a na tu grafiku se stejně nedá dívat. Final Fantasy? K čertu s touhle patlaninou, kde hrdinové vypadají jako transvestiti a herní systém hraje až druhé housle za pozlátkem animací. Hráč přece dávno ví, že obsah předčí formu a pevná, komplexní pravidla vládnou poctivému zážitku. Uzavírá se do sebe, počítač už skoro nezapne, ale nepřestává dychtit po novém virtuálním světě, který by ho zase dokázal spolknout i se všemi trably dospělého života.

Stará škola

Sní o RPG, které by vycházelo z tuzemské mytologie, a kde by byl středověk přesně tak pustý a špinavý, jako si ho představuje při opakovaném čtení Jména růže (byť té knížce tak úplně nerozumí). Jindy se ztrácí v druhořadých fantasy románech, kde autoři pro samou chuť odlišit se od svých kolegů popírají sami sebe.

Zahrál by si Zaklínače, ale nemá na něj počítač, totéž s Dragon Age. Rozčiluje ho, jak si čtenáři herních časopisů stěžují, když si tyto dovolí jako plnou hru přiložit titul starší dvou let. Copak nepamatují časy, kdy byly hry skutečnou výzvou? Copak nezažili tu nádheru, když člověk s hrdinou zachrání svět a stojí ho to víc, než jen mechanické klikání z Diabla? Copak už je nebaví číst? Tak tohle je prosím pěkně Hráč, kterého jste si měli představit. Máte? Výborně!

Přesně on totiž právě teď nadává, že jsme Inkvizitorovi dali jenom šestku.

Inquisitor
Windows PC

Verdikt

Jestli u nějaké hry někdy platilo tvrzení, že je ze staré školy, tak je to právě Inquisitor. Se vším dobrým i špatným, co k takovému označení přísluší.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama