Majesty 2: Monster Kingdom

Majesty 2 (recenze Hrej.cz) byla vcelku vydařenou reikarnací originálního konceptu RTS, v níž hráč není přímým hybatelem dění, ale z královského trůnu vydává pouze edikty a vypisuje odměny pro své hrdiny – a ti pak (v lepším případě) odvádějí špinavou práci za něj. Princip nepřímého ovládání doplnil vybalancovaný ekonomický model, a nebýt podprůměrného technického zpracování a velmi stereotypní kampaně, mohlo jít o jeden ze strategických klenotů minulého roku. Ruští tvůrci i tak poměrně pravidelně Majesty 2 rozšiřují prostřednictvím datadisků. První z nich se jmenoval Kingmaker a jeho recenze se na Hrej ujal Aleš Smutný. Na druhý přídavek Battles of Ardania a aktuální Monster Kingdom se podíváme právě teď.

Battles of Ardania: hutná porce frustrace

Co dělají králové, když se nudí? Vyrazí do války. Asi taková je zápletka Battles of Ardania – s obvyklou nadsázkou neviditelným vypravečem interpretované pojivo mezi osmi jinak nesourodými bitvami, které tvoří gró druhého datadisku. Osmička je sice hezky kulatá, ale leckdo by ji mohl považovat za trochu malé číslo. Battles of Ardania však hráče svou mimořádnou obtížností složí a zpracují do takového stavu, že bude místo osmičky vidět nekonečno.

Takhle nějak se dělaly datadisky dřív: všechno dobré, co bylo v původní hře, na svém místě, pro jistotu nic neměnit, nepřidávat a nepřepínat, a naservírovat hráčům porci mimořádně obtížných mistí, které teprve prověří jejich "majesty-skill". Přitom na svém místě zůstaly všechny budovy, upgrady, vlastnosti hrdinů atd. - skutečně jde jen o osmičku nových map, v nichž je nutné uplatnit klasický postup budování základny s gildami hrdinů, hospodou, kovárnou a tržnicí a využívat dovedně omezených prostředků k průzkumu (vypisováním odměn za odhalení mapy), boji i ničení nepřátelských hradů, základen a krypt.

Válka v Battles of Ardania je mimořádně frustrující zážitek. Jako by vývojáři chtěli ukázat v plné nahotě menší flexibilitu nepřímého ovládání, které často hráče nechává zcela bezmocnými před hordou medvědích mužů bořících v pravidelných intervalech základnu, zatímco ti zatracení lučištníci se zašívají v hospodě nebo vybírají nový meč. Nechybí pravidelné vlny supersilných nepřátel korzujících bez nějakého dějového opodstatnění mapou, bossové, kteří tu a tam navštíví základnu a znehodnotí desítky minut tvrdé práce, či idiocie vlastních hrdinů, neschopných v pravý čas spolupracovat, použít léčivý lektvar, anebo zcela "sir-robinovsky" vzít nohy na ramena.

Tenhle přídavek má skutečně hodnotu jen jako cvičení trpělivosti: i Majesty 2 veteráni (autor recenze dohrál oba díly a všechny datadisky) budou každou misi opakovat do omrzení – je třeba se naučit, kde se nacházejí kteří nepřátelé, kudy procházejí nebezpečné vlny, přizpůsobit tomu rozvoj základny i průzkum, a i potom může hloupou náhodou přijít o všechno i velmi osvícený vůdce.

Ne že by na tradicích bylo něco špatného, ale takhle staromilský přístup k tvorbě datadisků měl zůstat zahrabán pod zaprášenými pergameny, svitky a disketami...

Hodnocení: 4/10

Monster Kingdom: padouch je teď hrdina

Třetí datadisk Majesty 2 je zároveň prvním, který přináší alespoň zčásti nový obsah a vtipně, i když trochu nelogicky, obrací úlohy. Hráč se ocitá v roli šlechtou zrazeného krále, který si musí znovu vydobýt trůn. A kde vezme armády, aby čelil svým protivníkům? Nezbývá, než se obrátit na „temnou stranu síly“ a naverbovat skřety, liche, minotaury nebo vlkodlaka. Příběh je hodně přitažený za vlasy, vlastně by skutečnosti odpovídalo spíš jiné vousaté přirovnání „postavený na hlavu,“ ale to u fantasy grotesky není ani tolik podstatné. Mnohem důležitější je, že se v Monster Kingdom představují úplně nové gildy, noví hrdinové (kteří navíc mají i své familiáry) a přestože tvůrci neslevili z náročnosti a hra je mnohdy šíleně obtížná, málokdy jsou mise nespravedlivé.

Hraní za padouchy samozřejmě zásadně nemění základní koncept – na svém místě je nepřímé ovládání, stavba základny je takřka totožná a jednotlivé gildy i hrdinové jsou obdobami těch, které mají k dispozici klaďasové. Tak skřetí lučištníci slouží jako náhrada hraničářů, lichové jsou čaroději temné strany, krysodlaci plní úlohu zlodějů a namísto mocných paladinů rekrutuje hráč minotaury z pyramidových paláců. Přesto jsou noví hrdinové osvěžením, a to nejen vzhledově: doprovází je totiž familiárové, a i malá krysa na páté úrovni může být v boji či průzkumu dobrou pomocnicí. Lichové zase vyvolávají užitečné elementály a jakmile si osvojí celou škálu kouzel, patří k oporám armády.

V průběhu kampaně se hráči dočkají řady rekrutovacích úkolů – každého nového člena armády je třeba nejprve silou přesvědčit, pak se zmocnit korunovačních klenotů a nakonec se vypořádat se vzbouřenci. Jednotlivé mise jsou přitom docela pestré a obsahují i řadu nepovinných úkolů. Tak si lze pomoci k lepšímu výsledku zabitím protivníka v časovém limitu, anebo si uvolnit ruce zničením nepřátelského města, které není hlavním cílem, ale neustává ve vysílání paladinů a kleriků. Oproti předchozím dvěma datadiskům ubylo nepříjemných a nelogických překvapení v podobě supersilných nepřátel, kteří se zjevují z ničeho.

Pozor ale: kampaň Monster Kingdom je pořád šíleně obtížná a určená těm, kdo už mají nahrány hodiny a hodiny Majesty 2. Každá chyba může být a většinou bývá osudná: příliš brzy vytáhnout s lichy nebo jinými drahými hrdiny a pak se vyčerpat na jejich resurekci. Poslat hrdiny na druhý konec mapy a pak jen útrpně sledovat, jak drak nebo zlobr beztrestně bourá celou základnu. Ignorovat královská kouzla. Nehlídat, zda výběrčí daní chodí efektivně a nepadají za oběť obřím pavoukům těsně před branami paláce. A tak dále, a tak dále...

Královský chlebíček je tu pořádně tvrdý a ačkoliv většinou neúspěch přijde zaslouženě, výkřiků frustrace si hráči užijí nad míru obvyklou u moderních realtimovek. Monster Kingdom tedy doporučení zaslouží, ale spolu s důrazným varováním: nehodí se pro hráče se slabšími nervy, malou trpělivostí a množstvím křehkých předmětů v okolí desktopu.

Hodnocení: 7/10