Omerta: City of Gangsters

Omerta, nebo také zákon cti. Puza znalí ví, ostatní jen matně tuší cosi zavánějícího Itálií a klientelismem. Obě skupiny mají pravdu – Omerta je hrou mafiánskou. Pamětníci možná ještě vzpomenou na Constructor a Street Wars. Dvě tehdejší legendy budovatelských strategií se po letech dočkaly nástupce, byť se nejedná o pokračování v pravém slova smyslu, ale jen o pouhou inspiraci ideou. Kmeti zašátrají ve vzpomínkách, ostatní nechť se obrátí na kánony. Obě tyto staré pecky se, stejně jako i dnes Omerta, zabývají lukrativním byznysem na pozadí běžné ekonomiky ve státě americkém za dob neoblíbené prohibice.

Nabídka, která se odmítá

Constructor i Street Wars byly perfektními budovatelskými strategiemi a navíc prošpikované černým humorem. Bohužel, z těchto klasik Omerta přebírá pouze izometrický pohled a zasazení. Královská zábava, roztomilá budovatelská činnost ani záškodnictví na viditelném protivníkovi se do Omerty bohužel nedostalo. A je to škoda, vezmeme-li v potaz fakt, že mezi předchozí hry autorů patří poslední dvě Tropica. Tedy hry, které humorem a odlehčeností přímo žily. Tahle gangsterka si razí cestu vlastní, ne vždy to však bere z toho správného konce.

Na stole tak leží nabídka, jež odmítnout lze. Byla by však škoda se nad ní alespoň trochu nezamyslet. Základní premisou hry je pochopitelně sběr pokud možno největšího množství zelených papírků s vyobrazenými politiky. Úplně přímočaré a jednoduché dobrodružství to však není.

Omerta sleduje příběh imigranta a jeho cesty vzhůru po žebříčku slávy v podsvětí Atlantic City. Svoji postavu si vytvoříte od základu – série otázek a odpovědí determinuje to, jaký gangster budete a jakými vlastnostmi budete oplývat. Začnete velmi při zemi, vykrádat ilegální destilovny a podniky jim podobné – obecně ty, které hráči ku štěstí tak neradi volají na pomoc policii. Odtud vede jediná cesta – rozšiřování pole působnosti v rámci podsvětí, vydírání, vlastní výroba lihovin, nájezdy, úplatky, pořádání benefičních tanečních akcí přímo na ulici a, pochopitelně, také možnost zalehnout na matrace.

Ruční práce

A právě v soubojích tkví velká síla Omerty. Ty probíhají tahově a snaží se prezentovat jako taktické. To kupodivu hratelnost a její plynulost nijak netříští a jako taktické skutečně působí. Opravdu, ve hře se dá aktivně využívat prostředí, například krytí je nutností, různé zbraně způsobí odlišná zranění s ještě roztodivnějšími následky. Těžko tak třebas můžete doufat, že s otřesem mozku sestřelíte jablko kamarádovi z hlavy a poškádlíte olovem šedou kůru mozkovou nepřítele skrytého za ním. Jinými slovy – souboje vyžadují pozornost, plánování a v neposlední řadě je třeba si dát pozor i na střelbu do vlastních. Smrt v nich naštěstí neznamená permanentní stav klidu mysli, ale hendikep po následujících pár chvil.

Propracované souboje se pojí se systémem vývoje postavy. Ten má zásadní vadu v tom, že vaše postavy nesbírají zkušenostní body plynule a za odvedenou práci, ale body k upgradu získají pouze za předdefinované mise. U každého z úkolů si hráč vybere, koho tam pošle na základě toho, jaké má daná postava schopnosti tak přímo ovlivní výsledek. Jenže jakmile svého gaunera vyšlete, již nemáte šanci jej odvolat. Snad se jedná o simulaci absence telefonů mobilních, nicméně jako herní prvek to nefunguje příliš dobře a z hráče to často činí pasivního diváka neschopného upravit svá rozhodnutí. S tím souvisí i nemožnost měnit tempo hry – prvek, který by dokázal zkrátit spousty dlouhých chvil u hry jinak nedobrovolně strávených.

Nesplněný sen budovatele

Se zbylou náplní hry to ale už tak slavné bohužel není. V izometrickém zobrazení budete budovat své impérium. Vybírat méně šťastné obchodníky k nájezdům a ty šťastnější jako komplice ke svým machinacím. Vydělávat čisté peníze i ty, jež raději schováte pod matrace. Podplácet policii i politiky, vydírat slavné hvězdy. Možností je mnoho, ale je těžké zbavit se pachuti nedotaženosti. Prvků je snad až příliš, většina je implementována pouze povrchně a jako celek působí tak trochu jako ten dort v režii domácí fauny.

Z technického hlediska je na Omertu radost pohledět. Svojí kampaň za to, abyste se nestali něčím tak trapně nízkým jako je consiglieri a stali se rovnou Kmotrem začínáte stylově za deště. Ten patří sice mezi jedny z mála efektů ve hře viděných, ale za to je zpracován velmi parádně. Naštěstí, jen o zvláštních efektech grafika není, a tak Omerta umí pomazlit oko hráče i celkově velmi detailními texturami a povedeným motion capturingem. Rovněž hudba plní svojí roli a umí krásně podpořit atmosféru Ameriky let třicátých.

Autoři z Haemimont Games se s atraktivním tématem poprali zajímavě. Nikoliv na výbornou, ale o úplnou tragédii se rozhodně nejedná. Omerta toho nabízí spousty, jen občas umí házet nepříjemné klacky pod nohy. V kombinaci s relativně vysokou pořizovací cenou se jedná o nabídku rozporuplnou. V jakékoli slevové akci se ale stává mafiánskou jistotou!