Penny Arcade Adventures: On the Rain-Slick Precipice of Darkness Recenze On the Rain-Slick Precipice of Darkness: Episode One

On the Rain-Slick Precipice of Darkness: Episode One

Lukáš Grygar

Lukáš Grygar

30. 5. 2008 22:54 10
Reklama

Tyvole, říkám si na zápraží vlahýho květnovýho večera, je ti šestadvacet! O hrách už píšeš kolik, osm let? Nejvyšší čas s tím někam hnout. Postavit dům, zasadit strom, splodit... RPG. Na děti je čas, stejně jen všude překážejí a kydlí tě v onlinovkách. Jsi cynik, hochu! Ale div se: dvojka z Penny Arcade přesně tohle dokázala a po letech boje s hydrou herní blbosti vyráží do bitvy na fungl nové frontě. On the Rain-Slick Precipice of Darkness je hrou, kterou chtěli herní satirici Holkins s Krahulikem sami hrát. Hrou, co splete jejich oblíbené žánry — adventuru & RPG — do součinného celku a ukáže světu, jak krásné je být svůj napříč několika médii, za tři kila a daň.

Nemusíte mít rádi jejich humor, aby vás 'OtR-SPoD' bavila: je soběstačným dílem a původní comics připomíná jen formou a poschovávanými odkazy pro věrné. Kolik vám sežere času? Čistého zhruba pět, šest, osm hodin. Lépe dávkovat po kapkách. Můj zájem by původně zvládly registrovat jen ty nejcitlivější detektory, ale nakonec jsem s Tychem & Gabem (comicsová i herní alter ega autorů) strávil celý týden a naučil se těšit na chvíle vyhrazené hraní. Zpozorním, protože něco takového jsem zažil naposledy u, hm hm hm, Zaklínače? Přes půl roku nazpátek (ne, kecám: minulou uzávěrku The Nameless, ale tak zavřeme oči a budeme freeware pro účely spádu recenze bohorovně ignorovat, jo).

To je špatný, to je špatný s těma hrama. Plop, otevírám víno. Flaška křísne o sklo, dva loky a zpátky ke klávesnici, kde jsem to... víte, psaní o hrách vás odře. Podívejte se na komentáře od profíků, fňukající texty prosebný i naštvaný, poslechněte si naše hlasy v podcastu. Nejvyšší čas dát tady na Hrej! hlavy dohromady a dokopy nějakou vlastní hru — první díl Penny Arcade Adventures předvádí, že to jde, že ty zkušenosti z let promotaných kolem hraní může člověk zúročit, přetavit v koncentrovanou zábavu. 'OtR-SPoD' se odpichuje od klišé, jaká hráči důvěrně znají. Tyto kříží s Lovecraftovským mýtem a dává vzniknout svébytnému retro vesmíru Nové Arkádie, vítané rekreační destinace pro unavené recenzenty.

Kostkou na iniciativu

Bylo řečeno, že tahle hra roubuje adventuru na hru na hrdiny (pevně věřím, že jste to v textu nepřehlédli a nebudete držkovat, že nemluvím k věci [flaška se blíží k polovině {mě stačí málo}]). A že to dělá velice dobře. Základem je tým: postava, kterou si přizpůsobíte k obrazu svému, spojuje talent, respektive zdravé naštvání na obřího robota, zdupávajícího novoarkadijské předměstí, s dvojicí vyšetřovatelů paranormálna (= něco jako magický realismus, ale s ořechy). Po (doslova) stopách mechanické pohromy dostopujete až k nepokojům v chudinské čtvrti a invazi okultních mimů a nudit se budete jen výjimečně. Vaše společné pátrání budou lemovat nesčetné souboje — na tahy a v reálném čase zároveň. Hráč okamžitě identifikuje inspiraci v moderních JRPG, jen namísto obvyklých kouzel a obvyklých nepřátel tu proti vám stojí oživlé obscénní odšťavovače a zástupy tuláckých vágusů a vy je budete kosit po tuctech pomocí vytuněných zahradních hrabiček, týmových komb a speciálních útoků typu "kocour si líže genitálie / kocour vyplivuje klubko chlupů a opozice jde k zemi". Útoky jsou řešeny mini-hrami opět dobře známými odjinud: trefování čárek, písmen, frenetická likvidace mezerníku za účelem vyhnání ukazatele do nebes. Takový popis vám ale houby s voctem řekne, jak souboje doopravdy vypadají.

Báječně.

A je báječné se na grafický nihilismus 'OtR-SPoD' dívat a neméně báječné je na něm přímo participovat. Veterán (zvlášť po flašce vína) mezi vzlyky zavzpomíná na animace nepřátel v Superhero League of Hoboken (to vám nic neříká, co?! vy malí nedomrlí pubertální grrr hu hu ha ha la la qwe qwe!!!) a v rámci těch pěti, šesti, osmi hodin se mu kouzlo kresleného nestihne přejíst ani omrzet. A kdyby snad, pořád tu mezi vším tím rozbíjením si comicsových obličejů čeká slibovaná adventurní vycpávka.

Stará škola

Nepředpokládejte ovšem žádné hádankové terno a zákysy z časů Ireny Formánkové. Tohle projdete s prstem v nose, maximálně vám unikne nějaký ten skrytý fórek nebo klikatelný předmět. Klikatelné je ve hře totiž skoro všechno, i váš vlastní nos, když ho dostatečně naremplujete do monitoru. A když už ho tam budete mít naremplovaný, ucítíte ze hry rukopis Rona Gilberta, toho stárnoucího páprdy, co kdysi napsal Maniac Mansion a první dva Monkey Islandy a donedávna smutnil, že mu nikdo nechce dát peníze na vlastní projekt. Samozřejmě nevíme, jestli třeba rozkošné ptačí haiku, klokotající z hrdla skřivánka na cell-shadované niti natažených drátů elektrifikované suburbie, je zrovna jeho nápad. Ale opravdu vtipné popisy vás v 'OtR-SPoD' čekají na každém rohu a stejně tak rozhovory nepostrádají říz, jsou politicky nekorektní a tolik, tolik osvěžující.

Stejně tak hudba, stručná a výstižná. Dobová.

(Jo a celé je to nějak to, no, prostě grafika jako, chápete... ježiš, od čeho jsou vám screenshoty. Ty okýnka mezi textem, nahoře, na začátku. A pod tím vpravo videorecenze. Kolečko na myši. Šup.)

No a teď co s tím vším (dorolovali jste doufám zase zpátky... bože, o vás aby se člověk staral jak o mimina)? Kdyby to šlo, prásknul bych do hodnocení sedmičku. To bych udělal. Pak ale sedmičku škrtnul, napsal velkou červenou fixou OSM a pak tu samou osmičku začmáral a napsal zase sedm (jsem opilý, no A CO!). Nakonec bych vzal propisku, nějakou nuznou chuděru na hranici vypsání, a tenoučkými linkami, viditelnými jen za svitu luny — ach té poezie na nebi — bych novopečenou sedmičku dotáhl zpátky na osm.

Žel, nic takového náš hodnotící systém nedovoluje.

Penny Arcade Adventures: On the Rain-Slick Precipice of Darkness
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Jak je to v Casablance? Louisi, mám pocit, že nám tu začíná jedno překrásné přátelství.

Co se nám líbí a nelíbí?

Mechanicky: grafika, hratelnost, scénář, pozornost k detailům.
Telegraficky: absence dabingu u klíčových postav, úkoly se drží omleté šablony slepička-kohoutek. Hnidopišsky: občas trudnomyslný pathfinding
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama