Jakmile recenzent zjistí, že před ním stojí další z konzolových konverzí, je zle. Konverze totiž dokáží zkazit i tu sebelepší hru, zpravidla nedosahují kvalit onoho konzolového předchůdce. Rád bych čtenáře v tomto případě přesvědčil o opaku, nicméně vězte, že ani tentokráte hraní nebude potěšením. Bohužel. Onimusha 3 si na PS2 vysloužila řadu ocenění a nutno říci, že právem. To, co ale na PlayStation2 dodávalo hře šťávu a zábavu se v PC konverzi téměř vytratilo.
-
ScreenshotyScreenshoty
Nedávno i dávno
Rok 2004, květen – současné centrum Paříže. Jacques Blanc v podání Jeana Rena podstoupí nutný hovor se synkem, aby následně obdržel vysílačkou zprávu, že někdo je někde ve srabu. Střih. Následuje další idylický záběr na „všední pařížské ráno“. To je narušeno až hordou nemrtvých vojáků, kteří začnou milovanou Paříž plenit. Vynikající intro se nezadá ani s killbillovskou bitkou Beatrix s Crazy 88, opravdu neskutečná podívaná. Střih.
Ano, do dob „kdysi dávno“, přesněji do roku 1582, nás přesune druhá část intra. Nejprve nás seznámí s hlavním hrdinou Samanosuke Akechim, jedním z japonských samurajů. Ten je zvolen do jejich čela a zároveň obdařen i kouzelným artefaktem – rukavicí Oni. Celá skupinka se vypraví do chrámu skoncovat s ničitelem tehdejšího Japonska, lordem Nobunaga Odem. Jakmile se ale Samanosuke dostane k Odovi nadosah, je v záři záblesků „zmizen“. Střih.
Abychom náš příběh trochu urychlili, musíme vypustit další výborně provedené sekvence. V nich se staneme svědky toho, jak se Samanosuke objeví v Pařiži, stihne zachránit Jacquovi život. Ten je ale je ale také vcucnut jakousi bleskovou kopulí a pro změnu přemístěn do Japonska.
Svištící katana a useknuté hlavy
Když nepočítáme občasnou aktivitu hráče v průběhu intra, je až Paříž (teď již bez Jacqua) plnohodnotným začátkem hry. Samanosuke rozehrává boj na život (svůj) a smrt (těch cizích, kteří jsou již ale stejně mrtví), aby se následně dozvěděl, co že se to v tom současném i minulém světě děje. A abych neprozradil příliš, uvedu pouze, že někomu klišovité „ovládnutí světa“ pouze v současnosti nestačí. Hráč se tak bude průběžně přesouvat o pět století tam a zpátky, aby dobro a spravedlnost zvítězily nad lží a nenávistí (a také nad různými brutálními stvořeními s meči atp.).
Celá hra je pojata jako čistokrevná third person akce s mírnými RPG prvky. V podání japonského hrdiny se dočkáme nejrůznějších naostřených zbraní v podobě katany či tensa. Francouzský drsňák zase nabídne nějakou tu palebnou zbraň či bič á la Zorro. Po hráči se chce, aby s hrdinou chodil, mačkal tlačítko akce, tu a tam sebral nějaký ten předmět a občas vysál nějakou tu duši. Po načerpání dostatečného množství „dušího materiálu“ se pak nabízí možnost provést určité magické kombo, jenž dokáže eliminovat i více nepřátel najednou. Hráč oproti předchozím dílům nemusí vyvíjet tolik intelektuální činnosti, nicméně tu a tam se i nějaký ten úkol „na bednu“ najde.
Tragitragédie
Proč tento zdánlivě nesmyslný výraz? Nejspíše proto, že „komedie“ ve slově „tragikomedie“ by konverzi ještě přespříliš lichotilo. Tady není opravdu čemu se smát. Když se konverze hry splácá na koleni, aby spatřila světlo světa ještě v hypu svého úspěšného PS2 protějšku, dalo by se to ještě pochopit. Ale proč musí být konverze na téměř dvě léta starou hru šitá horkou jehlou? A proč musí být celá hra zabitá díky naprosto (promiňte mi ten výraz) debilnímu celkovému ovládání a uživatelskému rozhraní? Proč? Netuším, ale pro zvídavého čtenáře podepřu tento výlev pádnými argumenty.
Na to, že kamera si dělá, co chce, jsme si v dobách 3D už celkem zvykli, ale aby pohled kamery měnil směr pohybu hrdiny? Co je to za absolutní nesmysl? Podotýkám, že směr udávaný šipkami se nevztahuje k hrdinovi, ale k obrazovce. Proto, aby hrdina šel jakoby z monitoru (i když je otočen čelem k vám), je nutno mačkat šipku dolů. Dále, hrdina běží, kamera kouká zepředu. V tu chvíli si to kamera rozmyslí a začne koukat hrdinovi na záda – pakliže ale chcete udržovat daný směr, musíte mačkat šipku na stranu druhou. A vzhledem k tomu, že se kamera díky velkému množství interiérů mění velmi často, budete se vždy po každé změně úhlu pohledu vracet někam, kam jste nechtěli (třeba do zdi či nazpátek). Ať mi fanoušci hry prominou, ale toto se zkrátka nedá. Kdysi jsem napsal, že u trojnožky jsou zapotřebí tři nohy k tomu, aby stála a pokud jedna z nich chybí, trojnožka nestojí. Stejné je to i se hrou. Ta totiž díky deprimujícímu a frustrujícímu ovládání ztrácí svůj veškerý potenciál, který přitom není vůbec malý.
Nejraději bych se o menu a dalších podrobnostech ani nezmiňoval, nicméně pořádek dělá přátele a spokojené čtenáře. Menu jsou řešena klávesově, nehezky, v jistých okamžicích po vás hra dokonce chce, abyste mačkali křížek či kolečko. Že by autoři konverze její finální podobu ani nehráli? Nebo spoléhali na dobré jméno „Onimusha“ a snažili se vyrýžovat nějaké to zrnko zlata do své kapsy navíc? Mimo nevděku totiž světem vládnou i peníze, a co všechno kvůli nim jsou schopní producenti vydat, nad tím zůstává rozum stát.
Trpký konec všech nadějí
Grafika vypadá i na PC díky nejrůznějším efektům poměrně dobře, je líbivá a díkybohu není přetmavená. Nastavíte-li si pořádné rozlišení, dočkáte se překvapivých výsledků. Musím ale upozornit, že hra přes svou vizuální nevinnost může dělat problémy na slabších sestavách. V prostorách, kde se nachází hodně nepřátel či prachsprostá mlha se herní železo pod tíhou prohýbá. Zvuk je vyřešen na výbornou, hudební doprovod ve stylu orchestru neurazí a hlavně je vše naprosto dokonale namluveno. Bohužel, je mi líto to takto vyjádřit, nicméně animované filmečky jsou asi to nejlepší, co může hra PC hráčům nabídnout.
Jestliže by autoři dokázali pomocí patche upravit ovládání do nějaké přijatelné formy, zajisté by se z Onimushy 3 stala vynikající hra. Takhle je to díky popsaným problém jen bezduché klikání na akční tlačítko bez zájmu, co se kolem vás děje. Asi i proto, že kdybyste nějakou náhodou onen zájem měli, zorientovat byste se pravděpodobně nedokázali.
Verdikt
„Marná snaha, ani Jean Reno neudělá z odfláknuté konverze herní skvost. Veškeré ambice jsou pohřbené pod nepochopitelně špatným ovládáním, které vám vezme všechnu chuť do hraní hned v začátku.“
Hodnocení redakce
5
Kam dál?
5. november 2007
shinji.ikari napsal 2. 2. 2006 v 09.13
Tomu se snad ani recenze neda rict. Zajemce o hru odkazuji na diskuzi k recenzi na tiscali, ktera je sice taky ponekud mimo (recenze), ale v diskuzi jsem se k tomu vyjadril obsirneji.
Tenhle cely server je, mimochodem, takovy jakysi podivny. O_o