Painkiller: Recurring Evil Recenze Painkiller: Recurring Evil

Painkiller: Recurring Evil

Vladislav Burian

Vladislav Burian

26. 3. 2012 22:00 9
Reklama

Zpočátku to vypadalo, že by Painkiller, vycházející v různých pokračováních už od roku 2004, mohl být zajímavým konkurentem pro frenetické střílečky, v nichž nejde ani tak o příběh, jako o počet setnutých hlav. Třeba pro Serious Sama. Mnohým podobně laděná hratelnost postačuje, kdekomu dokonce vyhovuje, vyhlídky na úspěch tak nebyly vůbec špatné. V Eggtooth Team a Med-Art se však přepočítali. Pokud jste snad doufali, že po hrůzných dílech Painkiller: Resurrection a Painkiller: Redemption dojde ke změně k lepšímu, ve čtení recenze snad ani nepokračujte a doufejte dál. Painkiller: Recurring Evil je totiž výborným příkladem toho, jak se počítačové hry dělat nemají.

Pacifisté hrát Painkiller určitě nebudou

Už samotný koncept není příslibem kdovíjaké hratelnosti. I když slovo hratelnost (a nedejbože originalita) je v tomto případě hodně nadsazené. Pustit do arény hromadu nepřátel a proti nim postavit hráče se zbraní v rukou není žádný kumšt. Již vzpomínaný Seriózní Sam má aspoň určitou dávku osobitosti, jež vychází kupříkladu z bláznivého ztvárnění nepřátel. Ani na tohle se však Painkiller nezmůže. Aby se neřeklo, je tu nastíněn prostý příběh o boji za záchranu duše Billa Shermana. Ale rovnou zapomeňte na to, že byste se z očistce vykoupili pouhým prosíkem. Plytký děj je totiž laciným důvodem toho, aby sem autoři mohli nasoukat hnusáky rádoby děsivé podoby a vy abyste je pak mohli pěkně jednoho po druhém eliminovat.

Důvod vzniku tohoto paskvilu je jasný – vidina zisku. Můžeme si však lámat hlavou do všech myslitelných úhlů, a stejně nenajdeme důvod, proč by měl Painkiller: Recurring Evil někdo hrát. Vlastně proč o tom vůbec přemýšlet! Počin je natolik repetitivní, že i nejotrlejší jedinci po pár minutách odpadnou. Pokud by však i přesto měl někdo pro nás nepochopitelný chtíč nového Painkillera si zkusit, pak pro tyhle odvážlivce trochu faktů. Kampaň se dělí do několika separovaných částí, přičemž v každé z nich se naskýtá souboj s kopou nepřátel, a dokud všechny nepobijete, neposunete se ani o píď dál. V lokacích (hrad, chrám, ...) také žádné složitosti nehledejte. O ty tu přece nejde. Hlavně že se do nich vejde stohlavé stádo hnusáků připravených na smrt. Stavba a vůbec podoba lokací je nezáživná. A co víc, mnohdy také nepřehledná. Nejednou je větší výzva zorientovat se na nejbližších metrech čtverečních než za pomoci brokovnice oddělat deset do kápě zahalených maníků.

Bu-bu-bu. Jsem strašidelný, pozor na mě!

Když se podíváme na arzenál, ten namátkou obsahuje: hůl s otevírajícím se ostřím na konci, brokovnici a pušku na dřevěné kůly, jež by se v jiných hrách parádně hodila na krvežíznivé upíry. Zbraně vždy nabízejí primární a sekundární útok. Třeba brokovnicí lze protivníka prvně zmrazit a až poté jej oddělat. Tím se vyhnete nebezpečí odražení útoku štítem a podobně, a navíc hnusáka eliminujete jedinou střelou. Občas se ještě dostanete do jakéhosi "ďábelského módu", kdy všechno kolem vás zčernobílí, tedy až na rudé siluety nepřátel, které v tenhle okamžik dokážete odkráglovat jediným stiskem myši.

Plejáda nepřátel je o něco barvitější, avšak těžko je identifikovat. Grafici se snažili vytvořit děsivá individua, přičemž jednomu přes hlavu natáhli kápi, jinému strčili do hnátů velikou svítivou tyč a dalšího zahalili do modravého oparu. Výsledek se ne vždycky povedl. I když ono je to v boji stejně jedno, neboť protivníci přicházejí ze všech stran a hráč nemá čas na to ohlížet se okolo. Hnusáci totiž útočí zásadně v kupě, přičemž jen o kousek dál už se líhnou další fešáci. Painkiller navíc nemá problém zasadit je tam, kde jste to již před tím pracně vyčistili.

Ruce pryč!

Painkiller: Recurring Evil je budgetovka jako řemen. Technické zpracování odpovídá hrám, jež můžete najít na stojanu u kasy vašeho oblíbeného supermarketu. Grafika si může o aktuálním standardu nechat jenom zdát. Modely jsou jednoduché, textury oplzlé a na špatnou úroveň animace snad ani neexistuje padnoucí přídavné jméno. Eggtooth Team a Med-Art je to ale asi úplný šumák. Ještě větší průser je však hudební doprovod. Skladby do hry nesedí a spíše vyvolávají dojem, že sem zvukař nahrál to, co měl zrovna v MP3 přehrávači. O děsivé AI, kdy se jednotky nezdráhají seknout o pootevřená vrátka, raději ani nemluvě …

Změny od minula jsou nevýrazné a když, tak spíš k horšímu. Je-li vám čas drahý, tímhle zmetkem si volná odpoledne neplýtvejte. Vždyť je přece tolik o mnoho lepších her! Raději si prohlédněte naši databázi, protože ať ukážete na cokoliv, z 99,99% to bude lepší než Painkiller: Recurring Evil.

Painkiller: Recurring Evil
Windows PC

Verdikt

Utrpení po všech ohledech, za které se autoři nestydí žádat 10 EUR. Tuhle hru si však nepořizujte ani z recese, vývojáře by to mohlo vyburcovat k dalším pokračováním. A to už si snad opravdu nikdo nepřeje!

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama